Vzpomínka na Mgr. Miloše Novotného :: Narodni-pamatnik-domazlice1

Celkem devětadevadesátkrát dosedla ztěžka v České mincovně raznice do stříbrného střížku

a otiskla tak navždy v pamětní medaili veleslavnou bitvu bázlivých rytířů s rekovnými husity v křížku ...

Jedna z nich by - zcela po právu - patřit darem měla i Vám, již tiše zesnulý, magistře Miloši Novotný,

stejně tak titul Čestného občana města za projekt stvoření Kalicha, v němž jste byl tak dlouho samotný !

/ Vladimír Marek, 12.3.2021 /

Z čilé elektronické korespondence s magistrem Milošem Novotným :

Dobrý podvečer a děkuji za patrona. Do knihy jaksi nepřísluší, ale je hezkej. Spíš mě vzrušuje ta pozůstalost ( ak. malíře Šebka, pozn. VM ), která je již zřejmě rozebrána. To mě mrzí, že jsem o ní nevěděl. No nic, nezúčastnění prostě prohrávají.

Na pátek jsem na radnici svolal schůzku realizačního týmu, tak se to doufám opět o kus posune. Minulý týden mě přijala hlava evangelické církve a projevila zájem se slavnostního odhalení zúčastnit.

Tož tak. Mějte se dobře.

MN

Děkuji za informaci, pane Marku, ale netuším, co se s plátnem děje. Že vůbec v muzeu visí, jsem radnici upozornil před rokem a půl a pak jsem ukazoval jeho reprodukci panu Procházkovi, když jsem mu prezentoval obálku knížky Bitva u Domažlic, kterou k odhalení připravuji. Samozřejmě, že monumentálnější by byla rozhledna ve tvaru kalicha, ale tak už to je. Takže hezký den.

MN

Pěkné odpoledne pane magistře Novotný, z Vaší odpovědi čiší optimismus a silná vůle, asi jste si povšiml, že jsem Vám věnoval týden své dovolené, pročítal jsem svou bakalářku a dohledával všechna závažná fakta a archiválie s rozhodující vypovídající schopností. Nedělám to pro vděk, jen si udržuji ,, formu '', vystrnadili mne mistrně a rafinovaně z oboru a je to již silně znát, zapomenul jsem gramatiku, viz kunsthistorie, fyziognomie a jiné moje prohřešky, omlouvám se, přestal jsem ze silného návalu křivdy a brutální arogance nevědomé a krátkozraké moci číst i psát, ale pomáhám Vám jako místní patriot, považuji se za Choda a znám státní hranici, znám Baldov i celou jeho historickou tíhu a závažnost. Celých 70 let byl baldovský památník na okraji širšího badatelského zájmu, srdnatě se za něho bili p. Hana a obě sestry Vlasta s Jiřinou Paroubkovou, paní Jiřinka už je v Domažlicích fenomén. Myslím, že byste ji měl rozhodně navštívit, je to chápavá a vlídná osobnost s návazností na místní turisty, skauty a učila příkladem i předsedu Spolku Psohlavci v Praze Dr. Kupilíka. O památníku opakovaně publikovala, ale prostor k tomu vždy dostala jenom minimální. Její syn je, myslím architekt, ale opravdu si nejsem zcela jist. O baldovský nedokončený projekt se svého času velmi zajímal v Jindřichově Hradci i známý architekt a památkář Dr. Jan Muk junior, který mne na konci osmdesátých let 20. st. silně povzbuzoval k jeho dokončení. Architektonická obec by se měla dozvědět o Roškotově projektu, bylo příznačné, že domažlický návrh národního památníku nebyl donedávna v jeho biografii a ani v autorských pracích. Paní doktorka Krausová se netajila svým vykřičníkem za slovem úlevy ,, obhájená ! '' studijní práce s mnoha tušenými těžkostmi u své obhajoby před komisí, ale udělala konečně pořádné dusno. V Domažlicích byla její rozvedená dizertační práce zveřejněna a způsobila skutečnou senzaci, ale potřebná akademická diskuse, co se s památníkem bude dít dále, žel, nebyla rozvinuta. Prof. Čornej Vás jistě odborně navede a je jedním z nejpovolanějších našich historiků, kteří v médiích mohou tuto diskusi otevřít. Jsem z generace, která vlastnoručně platila, tuším namodralou papírovou bankovkou s husitským průvodem a hlavou jednookého vojevůdce Jana Žižky a jejich chorál by se měl každoročně rozezvučet na Baldově a ten měl by být také krátce připomenut i mediálně, hlavně v televizi, vím o obětech na druhé straně hranice a nevraživosti k husitům, ale jejich úsilí nám jako národu přineslo světový respekt, mimořádné válečnické schopnosti a dovednosti a rozšířilo do té doby tak nesamozřejmou věc, jako je náboženská tolerance. Líbí se mi ochota a podpora domažlického starosty a města zvát naše lidi na teatrální Skolení draka do sousedního Bavorska ve SRN, ale v širších souvislostech by nás silně podjatá protistrana měla účinně podporovat k vystavění národního památníku. Naši předci již tušili příchod další světové války, bylo zřejmé, že očekávali ten nejhorší možný průběh i výsledek, Roškotův návrh proto nebyl megalomanstvím, snobským velikášstvím, tento památník měl v nacisty ohrožovaném českém pohraničí dokazovat, že zde máme svůj domov a budeme jej usilovně hájit. Vláda ČSR již tehdy ale odepřenou patronací ( s příklonem k říšské svatováclavské tradici a s církevním oficiálním přehlížením husitství ) nad ním plně prokázala, že dále budeme na vrcholných protektorátních místech pouze zbaběle ustupovat, servilně se přikrčovat a jen trpně čekat, jak to s námi všemi dopadne. Na Baldovském návrší jsou v zemi stále obsažené staré zbraně a jejich fragmenty jako důkazy o tom, že se umíme sami obhájit a ubránit. Evropská integrace by nás ale neměla zbavovat národní identity a kolektivní paměti, jsem si jist, že prvopočáteční odpor a odtažitost radnice konečně povolí a město v budoucnu vztyčí i jezdeckou sochu Prokopa Holého a na Baldově si třeba již brzy koupíme pamětní medaili na památku z návštěvy nejkontroverznějšího místa v Čechách, o kterém se dříve ani psát, fotit jej, či kamerovat vůbec nesmělo. Baldov odráží veškeré absurdnosti, peripetie a excesi naší novodobé historie, včetně kocourkovské pikantérie, že posloužil na Dukle mnohem příhodněji a důstojněji v kompozici nepřehlédnutelného národního monumentu na protější slovenské straně tehdejšího Československa. VM

Pěkný den pane magistře Novotný,

prohlížel jsem net, viděl jsem řemeslníky na opravě baldovské kapličky a mám z toho opravdovou radost, také je velmi potěšující, že Domažličtí v muzeu ,, oprášili " Šebkovo vojevůdcovské maxiplátno s výjevem triumfálního příjezdu Prokopa Velikého do města. Je z toho zřejmé, že tentokrát budou husitské oslavy důstojné a pečlivě připravované. Je opravdu velká škoda, že se Vám nepodařilo získat potřebné finance na stavbu rozhledny, její projekt je svou symbolikou a objemností skutečně mimořádně podařený, v architektonické soutěži by jistě i získal nějaké ocenění. Vsadil bych se, že by i vyhrál mezi místními anketu o nejvhodnější objekt na vrcholu, ale stromový šibalský zákryt vysílače je jasnou indicií o prioritách a dodnes jsem se nedozvěděl, jaké smluvní závazky s operátorem vlastně PČR a další vlastníci a uživatelé mezi sebou uzavřeli. Už po tom ani nebudu pátrat, nijak mi to nepřísluší. Kromě vyjádření plzeňských odborníků, že stožár vysoko snižuje památnost kultovního místa to místní radnice pojala velmi okatě tak, že je prostě pro lidské oko ,, nepostižitelný ... ''

Je jasné, že za rok budou u odhalení novináři a kameramané a telekomunikační věž národ neuvidí, pozvaní hosté se k ní otočí ,, nenuceně '' zády, takže toto místo je vlastně kouzelné a popírající lidský zrak a běžně dodržovanou pietu. Nu, dejme tomu, i tak jste dokázal vlastně zcela nemožné a každý kovový stožár jednou přece určitě udolá rez ... a tak nezbývá, než trpělivě čekat ... Hezké babí léto. S úctou VM

Nevzdávejte ...

( pro důležitost celé sdělení ještě jednou celé zopakováno )

Pěkné odpoledne pane magistře Novotný, z Vaší odpovědi čiší optimismus a silná vůle, asi jste si povšiml, že jsem Vám věnoval týden své dovolené, pročítal jsem svou bakalářku a dohledával všechna závažná fakta a archiválie s rozhodující vypovídající schopností. Nedělám to pro vděk, jen si udržuji ,, formu '', vystrnadili mne mistrně a rafinovaně z oboru a je to již silně znát, zapomenul jsem gramatiku, viz kunsthistorie, fyziognomie a jiné moje prohřešky, omlouvám se, přestal jsem ze silného návalu křivdy a brutální arogance nevědomé a krátkozraké moci číst i psát, ale pomáhám Vám jako místní patriot, považuji se za Choda a znám státní hranici, znám Baldov i celou jeho historickou tíhu a závažnost. Celých 70 let byl baldovský památník na okraji širšího badatelského zájmu, srdnatě se za něho bili p. Hana a obě sestry Vlasta s Jiřinou Paroubkovou, paní Jiřinka už je v Domažlicích fenomén. Myslím, že byste ji měl rozhodně navštívit, je to chápavá a vlídná osobnost s návazností na místní turisty, skauty a učila příkladem i předsedu Spolku Psohlavci v Praze Dr. Kupilíka. O památníku opakovaně publikovala, ale prostor k tomu vždy dostala jenom minimální. Její syn je, myslím architekt, ale opravdu si nejsem zcela jist. O baldovský nedokončený projekt se svého času velmi zajímal v Jindřichově Hradci i známý architekt a památkář Dr. Jan Muk junior, který mne na konci osmdesátých let 20. st. silně povzbuzoval k jeho dokončení. Architektonická obec by se měla dozvědět o Roškotově projektu, bylo příznačné, že domažlický návrh národního památníku nebyl donedávna v jeho biografii a ani v autorských pracích. Paní doktorka Krausová se netajila svým vykřičníkem za slovem úlevy ,, obhájená ! '' studijní práce s mnoha tušenými těžkostmi u své obhajoby před komisí, ale udělala konečně pořádné dusno. V Domažlicích byla její rozvedená dizertační práce zveřejněna a způsobila skutečnou senzaci, ale potřebná akademická diskuse, co se s památníkem bude dít dále, žel, nebyla rozvinuta. Prof. Čornej Vás jistě odborně navede a je jedním z nejpovolanějších našich historiků, kteří v médiích mohou tuto diskusi otevřít. Jsem z generace, která vlastnoručně platila, tuším namodralou papírovou bankovkou s husitským průvodem a hlavou jednookého vojevůdce Jana Žižky a jejich chorál by se měl každoročně rozezvučet na Baldově a ten měl by být také krátce připomenut i mediálně, hlavně v televizi, vím o obětech na druhé straně hranice a nevraživosti k husitům, ale jejich úsilí nám jako národu přineslo světový respekt, mimořádné válečnické schopnosti a dovednosti a rozšířilo do té doby tak nesamozřejmou věc, jako je náboženská tolerance. Líbí se mi ochota a podpora domažlického starosty a města zvát naše lidi na teatrální Skolení draka do sousedního Bavorska ve SRN, ale v širších souvislostech by nás silně podjatá protistrana měla účinně podporovat k vystavění národního památníku. Naši předci již tušili příchod další světové války, bylo zřejmé, že očekávali ten nejhorší možný průběh i výsledek, Roškotův návrh proto nebyl megalomanstvím, snobským velikášstvím, tento památník měl v nacisty ohrožovaném českém pohraničí dokazovat, že zde máme svůj domov a budeme jej usilovně hájit. Vláda ČSR již tehdy ale odepřenou patronací ( s příklonem k říšské svatováclavské tradici a s církevním oficiálním přehlížením husitství ) nad ním plně prokázala, že dále budeme na vrcholných protektorátních místech pouze zbaběle ustupovat, servilně se přikrčovat a jen trpně čekat, jak to s námi všemi dopadne. Na Baldovském návrší jsou v zemi stále obsažené staré zbraně a jejich fragmenty jako důkazy o tom, že se umíme sami obhájit a ubránit. Evropská integrace by nás ale neměla zbavovat národní identity a kolektivní paměti, jsem si jist, že prvopočáteční odpor a odtažitost radnice konečně povolí a město v budoucnu vztyčí i jezdeckou sochu Prokopa Holého a na Baldově si třeba již brzy koupíme pamětní medaili na památku z návštěvy nejkontroverznějšího místa v Čechách, o kterém se dříve ani psát, fotit jej, či kamerovat vůbec nesmělo. Baldov odráží veškeré absurdnosti, peripetie a excesi naší novodobé historie, včetně kocourkovské pikantérie, že posloužil na Dukle mnohem příhodněji a důstojněji v kompozici nepřehlédnutelného národního monumentu na protější slovenské straně tehdejšího Československa. VM

Díky za velmi dobré zprávy ...

Přeji dobré odpoledne pane Marku a děkuji za odpověď. Už podle vytříbeného jazyka a zevrubné informovanosti jsem Vaše autorství předpokládal, ostatně si vzpomínám, že jste mi již o něm říkal. Je to velmi záslužný počin, podrobně mapující pohnutý osud tohoto místa a úmyslů, jak s ním naložit.

Nemá - li být ovšem historie zraňována, pak je třeba si připomenout i neúspěšný pokus radnice z roku 2012 ( zde se Miloš Novotný zmýlil, stalo se tak již o rok dříve, kdy jsem se písemně obrátil s odporem proti tomu na MK ČR - poznámka VM ) právě o vyjmutí tohoto základního kamene ze seznamu kulturních památek. Naštěstí se tomu tak nestalo díky zásahu Ministerstva kultury ČR. Jsa bombardován svými domažlickými přáteli upozorněními na články a zprávy z místního tisku, týkající se nového života kolem Baldova, nestačím se divit, kolik otců má najednou myšlenka postavit na Baldově památník a kolik úsilí to dalo ji prosadit. Ale to tak vždycky bývá - pouze neúspěch je sirotek. To jsem si jenom tak povzdechl. Teď právě jsem v čilé korespondenci s kastelánkou Orlíku a potažmo s knížetem ohledně zapůjčení a svolení k publikaci významného dokumentu do připravované knihy. Co se týče uvádění těch faktů ve Vaší stati bych chtěl ještě požádat o drobnou korekturu v textu, týkající se založení naší Společnosti a to vypuštěním slůvka husitské a když už uvádíte iniciátora projektu a předsedu ,, tenkrátového '' Výboru pro postavení pomníku pana stavitele Aloise Procházku, pak bych zdvořile požádal i o totéž doplnění u naší Společnosti. A u spuštění webových stránek bych rovněž požádal o doplnění, že byly slavnostně spuštěny Společností pro památník bitvy u Domažlic. Chci ještě poděkovat za setrvalé fandovství a erudovaná doporučení.

Přeji příjemný víkend Miloš Novotný.

Velmi děkuji, za nás všechny .... VM

------------ Původní zpráva ------------

( použitý e - mailový adresář byl vymazán )

Od : marek vladimir

Komu : stanislav brunclik, ministerstvo kultury cr

Kopie : renata flimelova, plzensky - kraj, milos novotny,

vaclav kupilik, starosta, město - domazlice

Předmět : Odpor ke zrušení prohlášení věci za kulturní památku

Datum : 07. 9. 2011 12 : 51 : 55

----------------------------------------

Na základě usnesení 16. schůze Rady města Domažlice ze dne 19. 7. 2011, kdy byl vysloven souhlas s podáním žádosti Ministerstvu kultury ČR o zrušení prohlášení věci za kulturní památku, a to základního kamene k památníku husitského vítězství r. 1431 ( zdroj Domažlický zpravodaj, roč. 33, č. 9 / 2011, s. 2 ), činím odpor k tomuto rozhodnutí.

Prestižní projekt husitského národního památníku, s pozemkem vybraným pro jeho postavení s katastrálním číslem 1696 a 1696 / 2 katastrálního území města Domažlic ( po písemném souhlase všech dotčených majitelů k tomuto jedinému účelu sloučených pozemků k dovybudování památníku a provedení přístupové cesty k němu ze dne 13. X. 1931, č. j. 7349 VIII - 1/65 ) a se založeným finančním spořitelním foliem č. 48 411 a Bú. 377 s postupně ukládanými prestižními dary, subvencemi a příspěvky od všech vrstev lidu Československého a od významných firem a závodů, spolků a korporací, jednot a svazů, bankovních domů, církví, státních úřadů a organizací, různorodých politických stran, sportovních klubů, uměleckých svazů a osvětových sborů. Přispěly na něho také zvláště české malé i větší obce a města. Tento unikátní husitský památník na našem území byl rovněž soudobě zamýšlen také ve Kdyni na Domažlicku, v místě údajného vojenského ležení Prokopa Holého v bitvě u Domažlic na výšině Ráj, ale od podobné příliš nákladné koncepce bylo již velmi záhy upuštěno ( dnes zde stojí v roce 2009 obnovený pět a půl metru vysoký památník významného sokolského činovníka Emila Tšídy, slavnostně odhalený společně Plzeňskou a Šumavskou župou České obce sokolské, Klubem českých turistů a zástupci města Kdyně a obce Nová Ves, za umocněného zpěvu české hymny v podání operního pěvce a následné řeči poslance ing. Vladislava Vilímce ).

V roce 1933 bylo na geodeticky vyměřený ,, historický areál na Baldově '' ještě uvaleno zvláštní smlouvou ,, právo služebnosti '' ( ze dne 1. 7. 1933, podepsána 10. července téhož roku zákonným způsobem advokátním zástupcem majitele určujícího pozemku a starostou a členy zastupitelstva města Domažlic, která byla vyhotovena pouze v jednom prvopise a nabyla platnosti po schválení Okresním úřadem v Domažlicích dne 19. 3. 1934, č. 5313 / 2 ) a podle níž ustaveno, že jedinou oprávněnou ,, ochranitelkou a vlastnicí pomníku toho bude obec města Domažlic '' ( zdroj : Wikipedie.cz, heslo : Národní památník Domažlice ). Jak jsem očekával, tento dlouhodobě opomíjený památník nutně jen otevřel také předpokládané konfliktní dořešení práva soutěžního, autorského, ale zejména oprávněnosti, či naopak neoprávněnosti dotčení práv průmyslových, vyplývajících z více než benevolentního a přezíravého ahistorického provozování stožárové vysílací stanice typu ,, BTS Domažlice - Luženičky '' přímo z tohoto pietního místa ,, nejvyššího kulturního a společenského zájmu '', nainstalované až necitlivě v průběhu 90. let 20. století. Progresivní technologie z infrastruktury české dynamické telekomunikační společnosti T - mobile ( dříve Paegas ), z korporátní skupiny nadnárodního mobilního operátora Deutsche Telekom, se strategickým pokrýváním mobilní telefonní sítě a taktéž s prvořadě ( posuzovaným však jen v úzkém lokálním měřítku ) zohledněným a nadmíru upřednostněným radiosignálem Integrovaného záchranného systému v označeném regionu je nesporně přínosná, ale konstrukčně také i snadno ústupná míře důstojnosti a památnosti místa, již dávno předurčeného k trvalému národnímu kultu.

Pokud MK ČR uzná návrh Rady města Domažlice za oprávněný a torzo tohoto památníku bude skutečně vyjmuto ze státního Seznamu chráněných kulturních památek jako položka pod rej. č. ÚSKP ČR 46024/4-2029 ( ačkoliv může být skutečně vznášena otázka pro dlouhodobé přezírání a absenci investic, zda jsou naplněny všechny obvyklé kulturně historické a architektonické hodnoty, typické pro kulturní památku ), lze se z toho jenom domnívat, že jedinou skutečnou snahou je, aby tento prozatímní vyzděný hranol s betonovou deskou byl stržen a aby ustoupil jeho úředně nařízené demolici. I když se v tomto případě nejedná o národní kulturní památku, kterou prohlašuje vláda České republiky, vrch Baldov lze pouze s tímto památníkem považovat za památné místo a zřejmě se tak zásadně rozchází s koncepcí územního plánu města Domažlice, pravděpodobně vztaženou jen ke klidové zóně nejmodernější městské zástavby, či s plány silničního obchvatu.

S úctou Marek Vladimír