Pohádka o zlatém háděti

Klatovský lékař a lékárník Vodička byl všeznalý ve vaření a míchání medikamentů, mastiček, ranhojivých odvarů a jeho věhlas doktora a zdatného léčitele se brzy rozšířil do celého kraje. Měl hodnou a velmi přičinlivou ženu Andulku a měli se spolu hodně rádi, ale dětská kolébka zůstávala v jejich rozlehlém domě stále prázdná a tichá, i když by si oba vytoužené dítě tuze moc přáli.

Vodička pilně ve svém kočáře taženém statným běloušem objížděl své churavé pacienty a nedělal nikdy mezi nimi žádné rozdíly, bral zlatku i husu a někdy za své léčení dostal pouze dobrou radu, jako se tak jednou v zimě stalo v pustém a hlubokém lese v dřevěné a notně zanedbané chatrči. Nuzná žebračka Vodičkovi poradila, že když o Valpuržině noci přesně o půlnoci u hřbitovní zdi nastaví černé zmiji, ukryté pod haldou kamení svou ruku k uštknutí, tak do roka jeho žena přijde do požehnaného stavu. Vodička tedy stařenku na jaře opravdu poslechl, a když postupně rozebíral navršené balvany, zjevil se tmavý plaz s černou klikatou linkou na těle a s rozeklaným jedovatým jazýčkem. Lékař však nijak nedbal jeho varovného syčení a nechal se od podrážděného hada kousnout, ale žádný zázrak nikde kolem sebe nezpozoroval. Ale již druhý den, sotva se probudil, byl jako proměněný. Silným a hněvivým hlasem láteřil na všechny svoje blízké, vyhnal hospodyni, když viděl, jak si v kuchyni tajně polepšila od proleželé a voňavé šunky ve spíži a láteřil na nesplacené dluhy a od lékárny koštětem vyprovázel potřebné bez peněz na léčení. Stal se lakotným, bezcitným a tak se od něho vděku nedočkala ani jeho paní, když mu ohlásila, že spolu čekají potomka. Nastaly pro ni velmi těžké a krušné chvilky, ale Vodičkovi obchody jenom kvetly, u jeho dveří si kliku podávali jen boháči, měšťané a dokonce sem zavítal i vysoký úředník z královského dvora, kterého sem povolala samotná královna, neboť nabyla město Klatovy do svého věna. Královnin komorník měl nesplnitelné přání, a žádal po Vodičkovi, aby namíchal pro královnu mastičku, po které by rázem zkrásněla a zůstala stále mladou. Truhla s penězi a drahými šperky dokázala Vodičkou pohnout k tomu, že nakonec po dlouhém vykrucování a přemlouvání svolil. Sotva komorník odešel, zapřáhl koně a odejel v noci do lesa pro radu. Žebračka se vůbec nepodivovala nad jeho návštěvou a u omamného čaje mu přislíbila svou pomoc, když svou ženu i s dítětem zapudí a ji si přivede do svého domu. Po krátkém váhání se Vodička se stařenou dohodli a odejeli spolu do města. Žebračka měla v zástěře z lesa utržený kapradinový list a s ním lehce otevřela podzemní katakomby pod Černou vysokou věží na náměstí. Odvážně a bez strachu minula rakve s mumiemi mnichů a třikrát obkroužila se zaříkáním listem z kapradí po tajemném symbolu v kamenném zdivu v pochmurné kryptě a ze vzniklé mezery se vyplazil malý zlatý hádek, který se obkroužil po listě a rychle se znovu ukryl v kamenech. Kapradina ztěžkla od vzácného zlatého kovu a stařena si jím před užaslým Vodičkou letmo přejela dvakrát po své vrásčité tváři a proměnila se v přenádhernou krasavici, oděnou do lesklých zlatých šatů. Vábným hlasem a svými vnadami Vodičku úplně očarovala a ten pak bez lítosti vyhnal a zatratil svou ženu i svou malou dcerušku Marii. Andulka se bránila, marně se dožadovala jeho soucitnosti, vždyť venku byl krutý mráz. Ale čarodějka máchla zprudka nešťastné ženě po uslzených lících a její tvář se proměnila v tak ohavnou, že sama již bez odporu a nářků zavinula své přemilé dítě do teplých přikrývek a bez rozloučení kvapně zmizela v černočerné tmě.

Vodičkův omlazující krém s přidaným nadrobno rozemílaným zlatým prachem z neustále dorůstající kapradiny se setkal u královny s nadšením, stejně tomu bylo i u bohatých dam, kterým ráda tento zázračný elixír věčné krásy a mládí také doporučila. Platily bez zdráhání zlatem a lékárník bohatl a jeho pýcha a nadutost již neznala mezí, žil v přepychu, po domě přibývali sluhové, hostiny, reje, vyhlášená zábava a noční hýření.

Jeho žena si zatím velmi protrpěla, v chladné noci prostydla, chřadla a lidé ji pro její ošklivost a nemoc vyháněli spíláním a pouštěli na ni své psy. Dobrodiní se dočkala jen pramálo, lidé ji pro jejího muže proklínali a ze závisti a jejich ponížení od Vodičky se všechno proti ní ve zlé obrátilo. Skončila i s dítětem ve sněhem zapadaném lese, a když si chtěla založit oheň pro jejich ohřátí, nevědomky chtěla nalámat větévky i z pařezu, ze kterého se však nečekaně vyklubal lesní skřítek, kterému Andulka dala jméno Drmolílek, pro jeho trhavé koktání a zadrhování v jeho řeči. Pařezový skřítek s jeho bratříčkem z močálového bláta Bahnílkem úplně prokřehlou ženu s malou Maruškou přivedli do chatrče po kouzlem proměněné žebračce a přivedli jí ku pomoci ze sněhu uhněteného Mrazivce a z ledové krusty stvořeného Ledobyla. Ledobyl dokázal kolem chýše spojit stromy a keře hutným ledem v nepřekonatelnou ohradu proti divoké zvěři a vlkům a Mrazivec přikryl les pod těžký sníh, pod kterým se lámaly větve a padaly kmeny stromů. Drmolílek s Bahnílkem udržovali oheň a vařili z toho, co přinesla a ulovila lesní zvířátka. Probuzený medvěd přinesl stržené plástve medu, liška se podělila o ukradené slepice, divoká kočka o pstruhy z potoka, a tak nebyl v chaloupce žádný nedostatek. Veverky, sovy, vrány, jeleni i srny, divoká prasata, datlové a co jenom mělo nohy a křídla, vydatně pomáhalo, aby malá Maruška nijak nestrádala.

A když si oba skřítci vyposlechli dojímavý příběh o krutosti a chamtivosti lékárníka Vodičky, začali se tajně radit, jak všechno zase napravit. Ale nijak se skřítkům ani lesní zvěři nedařilo připravit čarodějku o její kapradinu, měla ji připevněnou na řetízku kolem krku a uléhala s ní vždy i ke spánku. Když se však jednoho dne koupala a zapomněla, řetízek si neopatrně odložila a tak až kočka byla konečně úspěšná, když v otevřeném okně si celou polovinu z listu ukousla do tlamičky a nepozorovaně se s ním vytratila. Kouzelná kapradina ihned dorostla a tak nikdo nic nezpozoroval. S listem kapradí nebylo již nic snazšího, než vrátit zohyzděné Andulce její podobu a ta ještě více tím zkrásněla. 

A netrvalo dlouho, když zvířátka nanosila do chaloupky luční kvítí a bylinky, Andulka je proměnila na hojivé masti a brzy se slávou vyrovnala svému muži i čarodějce, když začala nabízet na trzích svůj zázračný omlazující krém. Také ona brzy zbohatla a to se doneslo i čarodějce. Proto si znetvořila obličej, převlékla se do prostých šatů, své dlouhé vlasy si zakryla šátkem a vydala se lstí získat od Andulky čarovnou kapradinu. Cestou k domu se však prozradila, když vyčinila Drmolílkovi, že Andulce pomohl a nabila mu holí. A když Andulce její kapradinu vytrhla z ruky, hodila ji do ohniště a ještě se jí vysmála za její prostomyslnost a důvěřivost. Ale ve stejném okamžiku nenávratně vzplál i zlatý list na její hrudi a silně ji přitom popálil. Nebožačce se vrátila původní podoba stařeny a i tak se dočkala od Andulky ošetření , ale do lékárny se již nikdy nevrátila, Mrazivec a Ledobyl ji uvěznili v ledové a mrazivé stěně z krápníků. Tak ji již bez života našel Vodička a objevil i svojí paní s roztomilou dcerkou, které se konečně vrátily obě domů ...

autor: Vladimír Marek

veškerá autorská práva vyhrazena