Bakalářská práce 3. kapitola

3. KAPITOLA

Nezrealizovaný Husitský národní památník na Baldově u Domažlic, 1931

Husitská bitva u Domažlic je zvýšenou měrou interpretována až koncem devatenáctého století prostřednictvím vlasteneckých aktivit i hojnějších literárních prací různých autorů na toto téma.

S většími oslavami a připomínáním této významné události se však lze setkat teprve až po vzniku samostatné Československé republiky. Menší oslavy na Chodsku proběhly roku 1923 a byly spojeny s přednáškou prof. Krištofa. V létě 1925 připravila ,, Místní osvětová komise v Domažlicích '' přednášku o J. Husovi a zároveň také oslavu světoznámé středověké bitvy na prostranství Střelnice znovu s přednáškou prof. V. Krištofa. 61)

,, Bitva sama nebyla vlastně bitvou podle obvyklých měřítek, tedy střetem vojsk na určitém prostoru. Nesetkáváme se zde ani s velkým dobýváním města. Křižáci se roku 1431 dostali v případě města Domažlic pouze k dobytí předměstí. Místo krvavé středověké bitvy zde došlo jen k celé řadě drobných potyček s prchajícími křižáky na poměrně velkém území od Domažlic směrem k bavorské hranici. Mezi hlavní důvody křižácké porážky patřila nejednota velitelů, nedisciplinovanost vojska i zkušenosti křižáků z předchozích bojů s husity. Otázkou příčin porážky křižáků u Domažlic se naposledy zabýval F. M. Bartoš, který označuje za hlavního viníka tohoto debaklu právě nezkušeného a do vedení celé výpravy neustále zasahujícího kardinála Cesariniho. Traduje se, že kardinál ztratil při svém útěku svůj klobouk, zlatý kříž i pověřovací papežskou bulu. Tyto předměty byly až do třicetileté války uchovávány v Domažlicích jako připomínka slavného českého vítězství. '' 62)

Nutno přitom velmi důrazně připomenout, že jen včasným příchodem vojsk Prokopa Holého byla skutečně ve zcela rozhodující chvíli odvrácena již chystaná kapitulace a vydání dobývaného kališnického města Domažlic do rukou křižácké přesile. 63)

____________________________________________________________________

61) Krausová, M., Husitské války v historickém povědomí obyvatel česko - bavorského pohraničí, Průvodce historií západních Čech č. 4, Domažlice 2000, str. 49.

62) Tamtéž, str. 21.

63)  Maur, E., Paměť hor, Praha 2006, str. 153  - ,, Rýzmberský hon '' : Porážka křižáků u Domažlic roku 1431.

V roce 1927, bylo to v neděli 7. srpna, se vybraní zástupci z Chodska účastnili v Tachově ( při příležitosti uplynutí 500 let od husitské bitvy u Tachova ) slavnostního odhalení památníku. Asi tři metry vysoký komolý jehlan ze žuly byl na své přední části osazen bronzovou deskou s reliéfní výzdobou a svým vrcholem k sobě poutal bronzový kalich. Akci připravil tachovský místní odbor Národní jednoty pošumavské společně s odbočkou Československé obce legionářské. Proslov zde měl i spisovatel Jan Vrba. 64)

Tento významný chodský literát a patriot, bezesporu pod vlivem výše zmiňovaného, ještě tentýž rok navrhl postavit i v Domažlicích podobný pomník, vztažený však k vítěznému husitskému vojevůdci Prokopu Holému.

Jeho pravá podoba tváře i místo uložení posledních ostatků jsou až do dnešních dnů neznámé. Proto se také nijak výrazně nezafixoval do paměti následujících generací jako vizuálně nezapomenutelný jednooký husitský hejtman Jan Žižka a na vzrušeném jednání v hlučné síni domažlické radnice k tomuto návrhu to bylo zřetelně poznat, když povstal pan Solfronk a v úplné i vysmívané nevědomosti vyřkl: ,, Jakejpa Holejch, dyk já žádnýho neznám.'' 65)

My však zase neznáme pravý důvod, proč Vrba inicioval a upřednostnil právě vojevůdcovský monument. Lze se jen domnívat, a Tachovští jistě prominou, vždyť oni to byli, kteří pohnuli Janem Vrbou k činu, že se mu žulový jehlan prostě nelíbil. Byl nevysoký a nevýrazný, což místní napravili v roce 1972, kdy na vrchu Vysoká vztyčili mohutný betonový, asi 16 metrů vysoký, obeliskový pylon složený ze tří kvádrů. 66)

Ale Domažličtí měli už od prvopočátku - po konečném schválení stavby - odvážné, až téměř velikášské plány. Posuďte sami. Prohlížíte si velmi zdařilou a jistě ojedinělou architektonickou studii národního památníku, který měl být u Domažlic postaven a zcela nepochybně by svou dominancí zásadně změnil krajinný i kulturní ráz. Osobně na zdařilé skice národního kulturního památníku postrádám absenci statických jezdeckých a skupinových pěších skulptur, stříbřité a zlatavě blýskavé vytepávané zbroje rytířů, detaily postrojů koní a drapérií rouch hlavních protikladných aktérů, jejich pádnou hmotu štítů, mečů, pavéz, praporců a korouhví, hlavní děl a houfnic, ve výjevu schází i tažený bojový husitský vůz s osádkou, ale už dnes možná odpadá potřeba obvyklého bronzu, dříve k těmto příležitostem tak běžně užívaného

_____________________________________________________________________

64) Bystrický, Vl., Waska, K., O vyhnání křižáků z Čech roku 1427, Plzeň 1982, str. 45.

65) Krausová,  M., Husitské války, Domažlice 2000, str. 50.

66) Bystrický , Vl., Waska, K., O vyhnání křižáků z Čech roku 1427, Plzeň 1982, str. 48.

a finančně značně náročného, a podobně i kadlubů nutných k jeho pracnému a tolik složitému odlévání na formu. Už si lze totiž poměrně snadno vystačit ,, pouze '' s virtuální snadno obměňovatelnou panoramatickou multimediální projekcí. Blahosklonností a vstřícností kardinálského stolce snad nihil obstat , aby jeho Eminencí bylo zprostředkovaně možno českému státu propůjčit hodnověrné multiplikáty insignií kardinálského zlatého kříže, prstenu, ornátů a klobouků, přenosného oltáříku a dalších doplňků z cestovní výbavy a to včetně map a buly i dalších doprovodných stvrzovacích prostředků ablegáta, či podle nich zhotovit jejich věrné duplikáty s následnou vkusnou prezentací ( ukázkově se to podařilo Národnímu památkovému ústavu ČR v případě duchaplně nalezeného a plně rekonstruovaného relikviáře sv. Maura ), pro niž se také přímo nabízí doplnit původní návrh národního památníku o výhodnější formu zastřešeného a zatepleného reprezentačního pavilonu s hledištěm a se stálými průvodci, lapidáriem, mediotékou, artotékou, muzeem voskových figurin, zbrojnicí, muzejní galerií a video-sálem s interaktivními médii. Možná je tato pomyslná vize ,, medieval - kyber ­- dómu '' pod společnou státní a církevní patronací scestná, lze přece proti tomu oprávněně namítnout, že současnost ( silně poznamenaná hospodářskou recesí a finanční krizí ) není náchylná k podobným vysoce nákladným projektům, ale s tím nelze tak úplně souhlasit. Lze výhodně čerpat ze zvýhodněných bankovních půjček a grantů, nadačních a církevních donací, sponzorských a veřejných vkladů, státních dotací, prostředků se sníženou či nevratitelnou DPH, navázat přeshraniční a krajanskou spolupráci a rovněž tak čerpat z Evropských fondů ( zejména komunitárních a strukturálních programů dlouhodobého financování ) pro regionální rozvoj kultury, cestovního ruchu a mediálního vzdělávání pro záchranu ohroženého národního kulturního dědictví. Na možnou námitku, že deglorifikovaná husitská problematika již není nijak aktuální, vlastně odpověděli již v roce 1967 koňským čtyřspřežím taženou replikou husitského bojového vozu univerzitní studenti a asistenti, když v recesi vyjeli z Prahy na propagační týdenní cestu do Tachova, kde právě probíhaly oslavy 540. výročí tachovské bitvy a na své cestě vzbuzovali zcela zaslouženou senzaci a zapříčiňovali ( k mrzuté nelibosti ochránců veřejného pořádku ) masivní kolaps dopravy. 67)

______________________________________________________________________________

67) Bystřický, Vl., Waska, K., O vyhnání křižáků z Čech roku 1427 - Husitské vítězství u Stříbra a Tachova, Plzeň 1982, str. 48.

A zdaleka jistě nejsme jiní ani v naší hektické době kreditních karet, mobilních operátorů a zahlcených webových stránek. Knihy, filmy, činohra, muzikály, počítačové hry, internetové servery, televizní seriály obsahují a inspirují se často středověkem, který nás stále magicky přitahuje. Podobně jsou v hojné míře i našimi lidmi, a často i opakovaně, vyhledávána hned na několika místech v nedalekém Bavorsku ve SRN, už věhlasná každoroční představení pod širým nebem. Na asi nejznámějším z nich je tam vždy velmi teatrálně skolen ostrým kopím a nakonec mečem obávaný zlovolný ,, drak z Čech '' od chrabrého rytíře na koni, mocně podporovaného bouřlivým a dlouho neustávajícím potleskem od mezinárodního obecenstva.

Který minulostí nepoučený, ale nadmíru nadšený návštěvník z Čech, Moravy, Slezska, či dříve tak velmi spřízněného Slovenska, si při této fascinující podívané uvědomil skutečnost, že děsivé - oheň šlehající - monstrum do sebe skrytě metamorfovalo také dobové emoce a zdejší postoje po častých plenivých husitských propagandistických a proviantních nájezdech z Čech do Bavor v létech 1422, 1425, 1427, 1428, 1429/30, 1431 a 1433, neboť historie je neustále mocně všudypřítomná, jen se s ní rozdílně na obou stranách zcela dokořán otevřené státní hranice zachází. 68)

,, Dnešní '' Drachenstich '' ( Skolení draka ) je nejen dokonale zorganizovanou akcí pro turisty , ale především obdivuhodným důkazem soudržnosti místních obyvatel. V Evropě je drak zabíjen také v Monsu v Belgii a v Beeselu v Nizozemí. '' 69)

Baldov má dozajista podobně silný reaktivní zdroj a skrytě bohatý ideový náboj až s neuvěřitelně atraktivním excentrickým potenciálem. Od náhle ustalých politických tlaků a mocenských zvratů, po evidentní a velmi razantní redukci a reorganizaci armádních a bezpečnostních složek, pod uvolněnou tíhou již neživoucího nánosu marxisticko - leninské ideologie je základní kámen na Baldovském návrší nyní až nepochopitelně osiřelý, ještě více omšelý, zdevastovaný nesmlouvavým časem a

_____________________________________________________________________

68) Maur, E., Paměť hor, str. 172 - ,, Tento přístup k husitství ( emotivní identifikace s husitskými bojovníky, nadšení nad jejich bojovými úspěchy chápanými jako projev statečnosti a bojové slávy starých Čechů, tedy postoj, jakému se nedokázali zcela ubránit ani katoličtí vlastenečtí kněží 17. a 18. století a jaký zcela převládl ve století devatenáctém ) je dnes jak se zdá, mrtev, zatímco v sousedním Bavorsku jsou vítězství nad husity stále důležitou součástí lokální historické paměti. ''

        Krausová, M., Husitské války, str. 89 - 90.

69)  Krausová, M., Husitské války, str. 107.

     Krausová, M., Husitské války, str. 170 - Současný drak, používaný v bavorských slavnostních hrách ve městě Furth im Wald, je z roku 1974 a byl vytvořený podle velmi vydařeného návrhu amatérského herce Hanse Dimpfla. Měří celkem úctyhodných osmnáct metrů, je čtyři metry široký a tři a půl metru vysoký. Je řiditelný a ovládaný mechanicky čtyřmi muži, sedícími skrytě v jeho útrobách. Dokáže se pozvolna pohybovat, koulí výhrůžně očima a plive a šlehá oheň. Mimo sezónu je umístěn v tzv. ,, Dračí hale '' a zde je předváděn užaslým a zcela uneseným turistům.

nevybíravým vandalstvím, déle jednorázově hromadně navštívený jen pro ryze praktická specifika jeho přiléhajícího okolí ( třeba při cíleném secvičení hasičů, či setkání radioamatérů ), častěji však při krátkém zastavení na rodinné procházce nebo autovýletu u bezchybně značené a udržované eurocyklotrasy a vyhledávaný sem tam víceméně jen ojedinělými zájezdy či pietami od pozorných - zvláště místních - turistů, přičinlivých skautských oddílů a školních výprav, ale schází tady pro ně větší sociální zázemí, občerstvení a samozřejmě pestrá zábava a poutavé názorné ponaučení. A to jim pouhé pozvolna zvětrávající torzo, z již velmi dlouho přehlíženého a stále nedokončeného Národního památníku na Baldově u Domažlic, zatím nijak neposkytuje. Tohle je zřejmě jen další možná, zcela jistě uskutečnitelná etapní vize jeho využití v blízké budoucnosti podporující i za globální recese zaměstnanost, investiční a investorské pobídky ve stavebnictví, hotelnictví a gastronomii, dopravní obslužnosti ( včetně vhodného oboustranného vypravování rychlé úzkokolejné či lanové nebo visuté kabinkové dráhy a ekologické mikrobusové přepravy z centra či sofistikované robotické taxislužby ) a v dalších nespočetně souvisejících oborech.

Pohlédněme však nyní společně zpět a velmi pozorně sledujme zásadní fakta a pohnuté události, které v konečném účinku stály ( v minulosti poměrně nedávné ) za nechvalně skličujícím ,, propadnutím '' nadějného, leč stále ještě nedokončeného projektu, který stále postrádá až do dnešních dnů své zanícené pokračovatele a to především, své finální - na v Česku nevšední a ve světě ojedinělé a proto hojně vyhledávané dílo - hrdé koordinátory a realizátory ( s nezbytně silnou podporou lokálních orgánů komunální samosprávy a lobby ), kteří tím přirozeně dají zároveň vzniknout pravidelné a již pokračující a velmi přínosné tradici - Husitských slavností, rytířských turnajů a šermířských klání, dramatických her pod širým nebem, doprovázených ještě mnohem více o mezinárodně zastupovaná stylová dávná řemesla a umění, unikátní jarmareční zboží a další atrakce v Domažlicích a na Chodsku vůbec ještě málo obvyklé, jen však vhodně doplňující a již zbytečně nesoupeřící 70) se známou slavností folkloristickou.

70) Maur, E., Paměť hor, str. 170 - ,, Domažlické oslavy vítězství nad křižáky v roce 1431 navíc musely soupeřit s tradiční poutí '' na Vavřinečku '', která se konala ve stejnou dobu jako ony, neboť k porážce křižáků roku 1431 došlo právě na svátek sv. Vavřince, a od roku 1935 i s folklorním festivalem Chodské dni, pořádaným Národní jednotou pošumavskou. Rovněž prostředky na postavení památníku na Baldově se scházely pomalu, takže do roku 1938 se ani nezačalo s jeho stavbou. Za německé okupace pak na oslavy ani na památník samozřejmě nemohlo být pomyšlení, ostatně někteří aktivní organizátoři oslav jako farář Českobratrské církve evangelické Dr. Miloš Bič se nevyhnuli nacistické perzekuci. V dramatickém roce 1939 převzala úlohu národní manifestace tradiční pouť na Vavřinečku.''

Nedosažená architektonická a krajinotvorná idea národního monumentu na Baldově u Domažlic ( kopie ze zachované tištěné pohlednice z pozůstalosti J. Paroubka ).

Pragmatická realita památného a vyhrazeného místa pro husitský památník z léta roku 2007 s dominující radiotelekomunikační věží, foto HZS Domažlice.

,, Je to v onom velikém návrhu ( návrhů pomníku ) věc velmi přesvědčivá. Na dané místo je to útvar zvláště vhodný, zdaleka všestranně zřetelná hmota, z ní zas všestranný daleký pohled - skutečný památník bitvy, jaká se v kraji rozvíjela a rozhodla. Socha by se v krajinném panoramatu ztrácela, leda, že by to byla socha kolosální, snadno fantomatická ( strašidelná ), jako Němci před válkou rádi stavěli sochy velikášské, nebo složitá sošnická skupina, snadno v obrysu nezřetelná, matná a tedy nevzhledná, nad to velmi nákladná. Zde jde vhodně o architekturu, pro niž se hodí široký hřbet mírného baldovského návrší jako podklad, na němž by se zřetelně, ba pádně vypínala.

Tato architektura nesměla by býti věží, která má dnes v krajině ráz užitkové rozhledny, nýbrž má míti ráz právě pomníkový, památný. Jde o jakousi mohylu, ale nikoli pohřební, smutnou, nýbrž vítěznou, silnou a vzdornou. Princip takové mohyly památné zdá se mi v kraji tak otevřeném nejsprávnější. Vzpomínám mohyly Kosciuszkovy v rovině u Krakova, tak charakteristické, vzpomínám Jurkovičovy mohyly - hrobu generála Štefánika na vrchu Bradle ( postavené ovšem nákladem milionovým ). Opakuji : princip mohylový zdá se mi tu nejsprávnější - ovšem tvar té mohyly mohl by býti nejrozmanitější, a jistě by kterýkoliv architekt navrhl svůj variant.

Však by zajisté i arch. Roškot mohl návrh svůj obměňovati více méně rozhodně. Na výstavním nárysu předvedený tvar Roškotův jevil se mi takto :

I. V půdoryse ( v ploše ) oceňoval jsem dobrý nápad povýšeného zděného plateau čtvrtkruhového, které je zároveň i mocným soklem pro vlastní pomníkovou stavbu i prostranným podiem pro schůze a slavnosti na památném místě pořádané k oživení historické vzpomínky. Pro jednotlivé poutníky je to pak místo soustředění i rozhledu - po dějišti válečném i po širém okruhu domoviny, až přes hraniční hory. Tvarem toto podium, vymezené čtvrtkruhem a jeho odvěsnami, má ráz energického pohybu - což je rys vlastní architekturám Roškotovým.

II. V elevaci ( do výšky ) jeví se vlastní architektonický pomník jako vysoká betonová hmota ( 18 m ), kombinující mocný hranol pylonu se svislou zdí, jakoby zkratkou mohyly, pyramidy. Proč asi ? Pylon sám by byl v dálkovém pohledu věží, nevhodnou k účelu bitevního pomníku. Zase celý jehlan mohyly by byl v dojmu příliš těžký a v naší zemi cizokrajný. Ku podivu, geometrický, prostý útvar Roškotův přijímá trochu podobu našich hradů, tak příznačných pro bory a vrchy v Čechách. Myslím proto, že dobře a brzy harmonicky zapadl do daného panoramatu. A nebyl by to pro dálkový pohled útvar ztrnulý, nudný, nýbrž živě proměnný podle pozorovatelova stanoviska. Pro svou výši a mohutnost byl by patrný až z Bavor. ( Srv. , jak Brodští na cestě směrem k Čechám postavili nyní veliký jakýsi  " vítězný " trojhranný pomník válečný ). Tvar Roškotův má v sobě i sílu symbolickou : mocný jako pilíř vnuká představu síly a vzdoru, vítězství a jeho vůdce, svislice zdi směrem vzhůru jeví se jako opora, znásobená síla, vojsko opírající se o vůdce, směrem dolů připomíná mohylu.

III. Přístupky na plateau soklové ( podium ) jsou na pražském nárysu dva. Hlavní je mohutný: Do hmoty kolmé stěny pylonu - mohyly zařezává se dole pravoúhlý monumentální branový vstup. Má cosi z pádného dojmu dávných staveb kyklopských. Vstupující proud průvodu i jednotlivý návštěvník mají nejprve dojem vstupu do mohyly, ale hned zase vyjdou do světla pod otevřeným nebem do jakéhosi nádvoří, zaříznutého v dlouhém obdélníku do hmoty soklového plateau. Myšlenka je účelně prostá, ale i krásná a monumentální.

Při veškerém purismu ( prostotě ) této architektury je tu mnoho silného i volného, monumentálního pohybu. V té široké otevřené chodbě jsi jako v předhradí, kde ještě je ti bráněno v rozhledu, kde se mysticky soustředíš - na stěnách mohly by tu později případně býti umístěny historické reliefy a památné nápisy. Slavnostně se tu naladíš k výstupu, jenž se na konci obdélného zářezu projevuje prostranným schodištěm. Vystoupíš - a uvidíš rázem celý památný kraj, jeviště bitvy, s vyššího hlediště, než je okolní terrain. Ono zadržení tohoto překvapujícího pohledu nutným průchodem skrze onu chodbu jest - myslím - výborná režijní myšlenka. Plateau samo není jednotvárné, nýbrž, jsme již řekli, oživeno kombinací ostře postupujících přímek se smělou, výbojnou křivkou přepony. Budeš tu přecházet s místa na místo a obzírat krajinu na všechny strany. Pak může proud návštěvníků i jednotlivce ( na pražském nárysu ) sestoupiti po druhém schodišti na druhém konci plateau, a to již přímo do úrovně okolního terrainu. Zvláště při hromadných návštěvách je to výhodný sestup, aby nebylo nárazu dvou proudů lidí na schodišti hlavním.

Tedy celkový úsudek o pražském nárysu : princip je výborný, tvar stavby účinný ( pomníkově pádný, daleko viditelný, až z Bavor ), tvar i zajímavý architektonicky: ač prostý, přece mocný a pohybový, rázně symbolický. Je to ovšem " čistá " architektura, jak k ní vede moderní konstruktivismus, známý zvláště z prací inženýrských, a technika betonová. Ale každá doba má svou architekturu a není dobře se přetvařovat v maskách minulosti. Po čase pak i dílo nejmodernější stává se zase historickou památkou. Betonová stavba Roškotova pak ovšem má naději na dlouhé trvání při výstavbě poměrně jednoduché ( po pouhém odšalování ).

Jedinou melancholickou myšlenku bych měl. Beton zajisté odolá létům, sotva však zůstane nezměněn účinky povětrnosti - nebude pak z blízka vzhled stavby trochu ošuntělý ? Stran dálkového pohledu obav není, ale z blízka by snad jednou mohl býti vzhled nečistý, špinavý. Leč nevím: není ještě zkušeností. Zatím máme monumentální domy a mosty betonové, které nás udivují svou smělostí. Příští doba pak najde, jak případné kazy zastřít. Zajímavé by však bylo, jak by architekt komponoval tento pomník celý v kameni." 71)

Touto příznivou kritikou obhajoval profesor dějin umění na Univerzitě Komenského v Bratislavě doktor František Žákavec soutěžní návrh Národního památníku bitvy u Domažlic z roku 1431, jehož autorem byl architekt Kamil Roškot. Jeho obsáhlý odborný posudek zaplnil polovinu titulní strany 31. čísla Domažlického týdeníku Posel od Čerchova, který vyšel v Domažlicích dne 1. srpna roku 1931 a Žákavec se přímo dotkl skutečnosti, že domažlická veřejnost Roškotův projekt zcela bez výhrad nepřijala a měla námitky k udělení první ceny od hodnotící poroty, která i další dva sobě si velmi podobné soutěžní návrhy od architekta L. Hilgerta a Dr. V. Neckáře ( se schodišťovým nástupištěm a vysokým dekorativním pylonem zakončeným na vrcholu kalichem ), uznala za rovněž velmi znamenité.

Odtažitým a velmi diskutovaným se stal také zamýšlený materiál k výstavbě a jeho možná cena. Podle předběžných propočtů beton odrazoval svým vysokým finančním nákladem a kámen z nedalekého lomu vycházel jako mnohem příznivější a konstrukčně stabilnější. Od prvopočátku tedy záměr postavení památníku provázely těžkosti a nejednotnost, které se dále stupňovaly rychle se zhoršujícím stavem ekonomiky vlivem světové hospodářské krize a narůstajícím vojenským ohrožením ze strany nacistického Německa, které bylo tragicky naplněno. Armovací beton byl stále žádanější a vzácnější kompozitní surovinou při budování bezpečnostního pevnostního systému a i to byl zásadní důvod, proč nebyl na Baldově v rozhodujícím okamžiku rozlit do strategicky zavrženého monumentu, který by jinak dodneška přetrval, jak dokazují časem a bojem nedotčené a nevyužité tvrze a lehké pevnostní objekty ŘOP, jenž byly jako problematické proměňovány na muzejní areály, památníky, nebo a to častěji, složitě a draze demolovány, či dokonce v úplné bezradnosti pronajímány, či prodávány armádou k soukromým účelům.

____________________________________________________________________

71) Prof. Dr. Fr. Žákavec, Husitský památník na Baldově, úvodník - Posel od Čerchova, roč. LX, č.31, 1931, s. 1.

Milada Krausová k tomu doplnila, že stavbu monumentálního památníku, a zároveň vlastně i výškové rozhledny, řídil Výbor pro postavení pomníku na oslavu vítězství u Domažlic r. 1431, založený roku 1928. Inspirátorem projektu byl nejpravděpodobněji stavitel Alois Procházka, který byl i jeho prvním předsedou, významně přitom podporovaný také místní Legionářskou jednotou. Ve výboru byli dále zástupci předních spolků a jeho členem se stal také známý chodský spisovatel Jan Vrba. Výbor disponoval celkovou částkou k postavení 18 metrů vysokého konstruktivistického giganta částkou kolem 200 000 Kč. 72)

Záměr stavby vycházel ze správného předpokladu, že k památníku budou v budoucnu každoročně proudit početné davy poutníků, výletníků, zástupy tuzemských i zahraničních turistů a že se zde budou pravidelně konat různé společenské a kulturní akce celonárodního významu. Tomu také odpovídalo, podle vzoru pokládání základních kamenů Národního divadla v Praze, pietní zkompletování soklu základního kamene národního památníku z jednotlivě věnovaných a na Chodsko přivážených kamenů, společně s prstí hlíny, z nejslavnějších husitských bojišť.

Samotné oslavy probíhaly v Domažlicích ve dnech 14. až 16. srpna roku 1931. Organizoval je již výše zmíněný ,, Výbor pro postavení pomníku '', který zamýšlel těmito oslavami a účastí na nich získat od jednotlivých návštěvníků i hromadných zájezdů tolik žádané a stále se nedostávající finance potřebné k celkové dostavbě.

Odznak totožný se vstupenkou na tábor lidu u Baldova ke staveništi památníku stál 3Kč, souběžně byla pořádána tradiční Vavřinecká pouť a také národopisná slavnost ,, Chodský den '', jež byla tehdy konána na Sokolišti. Ještě těsně před oslavami místní tisk nijak nešetřil superlativy, byly ohlašovány ,, grandiosní rozměry '' celé akce, ale i přes skutečně úctyhodný počet čestných hostů, připomeňme třeba pražského primátora Dr. Karla Baxu, básníka Antonína Klášterského, historika Jana Slavíka, se nakonec, pro naprostou nepřízeň počasí, ukázaly jako zcela nadhodnocené a neadekvátní. Dne 14. srpna ve 20 hodin večer se z reflektoru osvětlené věže Chodského hradu rozezněly slavnostní fanfáry a rozhořely ,, rakety '' ( světlice ) a na toto smluvené znamení se odtud vydal osvětleným městem kolem pomníku Svobody, náměstím, kolem poštovní

_____________________________________________________________________

72) Krausová, M., Husitské války v historickém povědomí obyvatel česko - bavorského pohraničí, Domažlice 2000, str. 50.

budovy, Týnským předměstím k dívčí škole ( u dnešní ulice Komenského ) a přes Kostelní, Branskou a Hradskou ulici na Chodské náměstí početný a slavnostně naladěný lampionový průvod. Na balkonu Adamičova hostince přednesla všem přítomným vojenská hudba husitský chorál ,, Kdož jste Boží bojovníci ''.

Ke shromáždění měl, podle ohlášeného programu otištěném v místním tisku, 73) promluvit také farář Českobratrské církve evangelické Jaroslav Řepa z Velimi. Po ukončení proslovu měla zaznít státní hymna a po dobu průvodu měl na kašně v Náměstí čsl. legií hořet mohutný řecký oheň a na obou koncích domažlického náměstí měly být odpáleny ,, ohně bengálové '' ( ohňostroje ).

Přáním organizátorů bylo, aby byla zfunkčněna veškerá elektrická světla ve městě, aby byla výrazně osvětlena dolní kamenná Brána a objekt Chodského hradu a k slavnostní iluminaci měli přispět také majitelé domů a bytů rozžetím svíček a lampionů v oknech a hlavně rozvěšením lampionů v klenbách a vrcholech oblouků podloubí pro umocnění ,, nádherného pohádkového dojmu ''. Nocležníci měli přihlašovací povinnost a své adresy nahlašovali na policejním komisařství.

Jímavý projev váženého řečníka ke shromážděnému davu však ještě nebyl přerušen silným a vytrvalým deštěm, jaký neustával následujícího dne, jenž zapříčinil až příliš ochablý zájem a značnou neúčast obecenstva u výpravy sedmi dekorovaných vozů s naloženými památnými stavebními kameny z Tábora, Tachova, Vítkova, Lipan, Německého Brodu, Vyšehradu a Domažlic. Město Ústí n./L. tehdy kámen odepřelo.

Také opakované několikeré symbolické poklepávání na základní kámen od místních správních a spolkových elit, armádní a legionářské generality i od čestných hostů proběhlo jen nevýrazně v dešti, ,, … ale ten nakonec přece jen nezmařil okázalé vzdušné defilé tří bojových letounů Čsl. armády z chebské posádky a úctyvzdání, aviatikem Západočeského aeroklubu v Plzni, z kroužícího civilního stroje shůry shozeným vavřínovým věncem s národními stuhami, trefně dopadnoucího nedaleko od tribuny s čestnými hosty. Taktéž bylo nad základním kamenem a hlavami promoklého davu k potemnělému nebi naráz efektně vypuštěno ohromné množství poštovních holubů.'' ( Zaznamenaná výpověď sester Paroubkových ).

____________________________________________________________________

73) Domažlický týdeník, Posel od Čerchova, č. 31 / 1.srpen 1931, str. 2 - Jubilejní oslavy v Domažlicích 14.-16. srpna 1931.

Zcela promáčené davy, hromadné zájezdy, zahraniční výpravy a deputace, včetně spolků - všech společně stanoucích u základního kamene za čestnou stráží Chodů pod chodským praporem - se tak v chvatném spěchu z předčasně ukončené národní slavnosti postupně nashromáždily v přilehlém parku baldovského statku, kde bylo s jeho majitelem J. Weisem již předtím domluveno jako nejvhodnější místo pro jejich odpočinek a rychlé občerstvení. 74)

Přes veškerou a usilovnou snahu se tak už na počátku nepodařilo naplnit cíle a snažení organizátorů projektu a ten už pak jen stále více a více v průběhu dalších let upadal postupně do zapomenutí.

V roce 1932 se na Baldov vypravil průvod se zapálenými pochodněmi, který znamenal snad předposlední významnější uctění památného místa občanskou veřejností. Opadající zájem o další oslavy, pod vlivem tíživé hospodářské situace a s tím spojených potíží při získávání finančních prostředků na dostavbu národního památníku, přinutily roku 1934 k odstoupení ( v pořadí již druhého předsedu výboru ) místního středoškolského profesora Josefa Mikšátka.

Snaha výboru se dostala přes svůj zenit v roce 1935, kdy jím byl už jen vydatně podporován další tvůrčí počin akademického malíře Jana Šebka, který se chystal vytvořit impozantní velkoformátové dioráma s motivem bitvy ( tedy rozměrné plátno o rozměrech 9 krát 30 metrů oboustranně vymalovaného a vytvářejícího při různém osvětlování působivé efekty ). V kombinaci s do popředí umístěnými plastickými předměty a zbraněmi mělo vyvolávat u diváka iluzorní dojem věrné skutečnosti, jako se tak ještě stále děje i v případě zdařilé panoramatické diorámy Maroldovy v Praze na holešovickém Výstavišti, zobrazující utichlé bojiště u Lipan, kde byl po rozkolu, obávaný husitský vojevůdce Prokop Holý, svými umírněnými druhy poražen a zabit. Skica tohoto návrhu byla vystavována v srpnu a září v síni domažlické radnice, byl již uchystán i rozpočet a vytipováno vhodné stanoviště, ale dále nedovedený ,, zástupný '' projekt již dával jasně tušit, že od dokončení baldovského památníku se počalo pozvolna upouštět.

A pokud se v roce 1936 ještě objevily opravdové a nezakryté snahy památník vybudovat vlastními silami Spolkem pro postavení pomníku a oslavy menšího rázu ještě probíhaly na Baldově, o jehož okolní úpravu a označení se spolek taktéž postaral,

_____________________________________________________________________

74) Domažlický týdeník, Posel od Čerchova č. 31 / 1. srpen 1931, str. 2 - Jubilejní oslavy v Domažlicích 14.-16. srpna 1931.

tak již následující rok 1937 přenesl husitské oslavy nově na - příliš s husitskou bitvou nesouvisející - Sokoliště v Domažlicích, kde přednesl svůj projev českobratrský farář Dr. Miloš Bič a bylo již tak vlastně zcela zřejmé, že veškeré možnosti projekt dokončit se již místně zcela vyčerpaly, základní kámen byl již příliš vzdálený z očí svou odlehlostí i momentálním aktuálnějším potřebám města a jeho obyvatel, proto již vznikly vážně míněné úvahy o přesunutí činnosti výboru do Prahy. V roce 1938 snahy o uskutečnění finančně příliš náročného projektu ustaly již docela. Po válce již nebylo Baldovské návrší využíváno, pouze došlo k opětovnému navrácení sejmutých plaket, ochráněných tak před možným zničením nacisty a teprve v 50. létech, kdy vrcholila ,, mytologizace dějin v komunistickém duchu '' ( Milada Krausová ), byly v roce 1950 75) neorganicky spojeny katolická pouť ( pozvolna se formující folkloristické slavnosti od roku 1955 ) s oslavou vítězství husitů nad křižáky v roce 1431. Organizátorem byl Okresní akční výbor Národní fronty. Spojená akce byla oficiálně prezentována jako mírová manifestace a projev solidarity s imperialisty bojující Korejí.

Rok 1951 na sebe strhl až nebývalý zájem komunistů o husitské oslavy v Domažlicích, ovšem v důsledném a velmi nešťastném třídním výkladu, když byli středověcí kališníci ztotožněni s chrabrými rudoarmějci a bdělými strážci západní hranice. Tito jejich hrdí ,, dědicové '' přecházeli rázným pochodovým krokem městem na velké vojenské přehlídce armády a milice a byli zde pozdraveni samotným ministrem obrany A. Čepičkou.

Jako ,, drtivá síla husitských válečných vozů '' je doprovázela výmluvně pohyblivá scéna kolových děl a hřmotných tanků. ,, V této atmosféře uměle vytvářeného strachu, bojovné rétoriky i extrémní aktualizace dějin se stala oslava výročí husitského vítězství u Domažlic pouhou manipulací s lidmi a demonstrací síly nového režimu. '' 76)

Komunistická ideologická tenze nijak neposloužila autoritě husitských oslav ( nebo zcela opomíjenému nedokončenému národnímu památníku ) ani v roce 1971, když v natřikrát jubilejním roce ( milénium vzniku města Domažlic, 540. výročí husitské bitvy a 50. výročí vzniku KSČ ) partajní oslavy úplně odsunuly obě zbývající jubilea. A nejinak tomu vlastně bylo i v roce 1981, když byla ( v rámci Chodských slavností ) na mírové manifestaci přijata rezoluce proti rozhodnutí vlády USA vyrábět neutronovou bombu. 77)

______________________________________________________________________________

75) Krausová, M., Husitské války v historickém povědomí obyvatel česko - bavorského pohraničí, Domažlice 2000, str. 54.

76) Tamtéž, str. 55.

77) Tamtéž, str. 56.

Přesto lze však níže dotvrdit, že v kulturní sféře a u mnoha prozíravých jednotlivců nepanovala vždy jen ,, absurdní direktiva '' s přehlíživou lhostejností a že i za proklamovaného budování reálného socialismu bylo na památník v Domažlicích rozhodně pamatováno a byť nezdařená, a jen o to ještě vzácnější anonymní iniciativa, spolu s tehdy ještě dlouho utajovaným vztyčováním státní standarty členy Svazu českých turistů na Baldově ( str. 60 ), jen dokladovala, jak přespříliš se již projekt národního památníku zpolitizoval a zcela nesmyslně odcizil setrvale odrazované a manipulované široké veřejnosti a na kolik si autor už tehdy jasně uvědomoval bezprostřední ohrožení již samotné kredibility vzniku projektu národního památníku.

V archivních fondech Muzea Chodska, nyní uložených v archivní knihovně Muzea Jindřicha Jindřicha v Domažlicích, byla v materiálech vážících se k tomuto pomníku nalezena precizovaná strojopisná črta chystaná k jejímu otištění. Autor není uveden ( jednalo se pravděpodobně o Jiřího Hanu ), ale je natolik zajímavá svým obsahem, že zde byla použita. Je uvedena retrospektivou: ,, V srpnu roku 1931 byl odhalen v Domažlicích na Baldově základní kámen pro husitský památník, který měl být zbudován podle návrhů arch. Kamila Roškota. Tento záměr přerušila nacistická okupace, po roce 1945 bylo zřejmé, že se tato otázka musí nově řešit. Proti některým názorům o zdůrazňování náboženské myšlenky je třeba postavit historický význam vzpomínané události, takže uskutečnění uvažovaného objektu je zcela namístě. "

Podle zmínky o uplývání padesáti let od postavení základního kamene památníku tato skica vznikla před rokem 1981 a obsahovala popis jeho umístění, ideovou perspektivu a hlavně organizační opatření nutná k prosazení realizace dostavby národního památníku :

,, Základní kámen památníku z roku 1931 se nachází na Baldovském návrší severně od Domažlic ( asi 2 km ) v blízkosti vojenské pozorovatelny, je to větší kamenný kvádr s betonovou vrchní deskou, v bočním zdivu je zasazeno 7 pamětních desek z husitských bojišť. Toto vyhlídkové místo není příliš navštěvováno, je málo známé a málo propagované, v těsném sousedství vojenského objektu, kde platí zákaz fotografování. Základní kámen je přístupný pro pěší turisty i pro automobily a případně i autobusy. Je třeba zdůraznit, že památník husitského vítězství je prvořadá památka na nejslavnější dobu českých dějin ( bylo škrtnuto: ,, o níž se uvažuje, aby byla prohlášena za národní kulturní památku '' ). Naskýtá se tedy příležitost, aby jeho definitivní zbudování bylo vyřešeno buď podle závěrů ( výkresové a projektové dokumentace, která se dosud v naprostém pořádku zachovala a je uložena v Muzeu J. Jindřicha v Domažlicích ) z roku 1931, nebo případně v novém pojetí, a to do roku 1981 /550. výročí bitvy/. Myšlenka rozhledny na tomto vyhlídkovém bodu /Šumava, Chodsko a Domažlice, Český les/ byla uplatňována již v návrzích z roku 1931. I když lokalizace památníku v sousedství kapličky a dnes i vojenského objektu byla velmi příhodná, není třeba na tomto místě setrvávat.

Husitské bojiště bylo na širokém území kolem Domažlic ( Palacký udává trojúhelník Chudenice, Domažlice, Rýzmberk ), kde se soustředilo nejméně 200.000 bojovníků s tehdejší válečnou technikou, z těchto důvodů by se dalo oprávněně uvažovati o vrchu Klobouk na Kdyňsku, kam mířil hlavní proud poražených křižáků. Aby zůstalo při tradici, mohl by se památník případně umístit na tomto Baldovském návrší blíže k silnici Domažlice - Horšovský Týn, která se stává důležitou komunikací a kde by se uplatnil i objekt pohostinský či hotelový. Bylo by třeba rozhodnout o těchto kritériích a zajistit jejich provedení do roku 1981 v následujících bodech :

- projednat tuto myšlenku na všech příslušných místech ( ONV, KNV, ministerstvo kultury, vojsko, umělecké svazy a tak podobně ) i s vybranými odborníky ( arch. Paroubek, arch. Batelka aj. ) a získat souhlas k provedení akce tak, aby po ustanovení příslušných garantů a všech příslušných okolností jeho odhalení se uskutečnilo v srpnu 1981

- určit definitivní místo pro památník po dohodě s vojenskými místy, státními statky a lesy a jinými institucemi na Baldovském návrší, projednat možnosti uplatnění vyhlídkového bodu, upřesnit situaci v okolí památníku ( výstavba pohostinství, úprava zeleně, parkoviště atp. )

- zjistit platnost soutěže na umělecké řešení památníku z roku 1931 ( architekt Roškot zemřel v roce 1945 ) a vyvolat případně novou soutěž podle stanovených podmínek a ve spolupráci s uměleckými svazy atd.

- zajistit garanty a ( finanční ) kapacitu pro realizaci přijatých opatření a návrhů

- vypracovat program slavnostního odhalení památníku v srpnu 1981 za účasti nejvyšších ( vládních, církevních, kulturních, armádních, stranických ) míst

- vypracovat harmonogram plnění těchto i jiných přijatých a rozpracovaných bodů - vytvořit komisi při MěNV pro sledování této otázky z členů rady školního a kulturního odboru, odboru pro cestovní ruch a z dalších přizvaných politických a odborných pracovníků ''.

Ačkoliv i tento pokus postupně zapadl, lze, podle náčrtku a konceptu průvodního oznámení adresovanému bez bližší datace Kulturnímu referátu Městského národního výboru v Ústí nad Labem, usuzovat na snahu autora vyzvat úřad k pořízení osmé scházející desky z žulového masivu o rozměrech 100 krát 40 cm ( s vytesaným nápisem ÚSTÍ NAD LABEM 16. 6. 1426 ). V závěru bylo pak již jen rezignovaně a lakonicky poznamenáno: ,, ... sdělení neodesláno, návrh neakceptován, oslava se zřetelem k uvedenému nekonána. " 78)

K nedokončenému torzu památníku se vrátil, ve svém článku pod názvem Nejen Tábor - ale i Domažlice v Domažlickém zpravodaji v jeho 4. čísle z dubna 2001 na deváté straně, také bývalý ředitel Muzea Chodska Jiří Hana. Před ním i po něm tak bezúspěšně činili i mnozí další, ale Hana svou neúprosností ( známý byl jeho výrok: ,, Při jednání s komunisty o této věci oni argumentovali proti i tím, že by se tam musela hlídat shromáždění evangelických farářů … " , nebo: ,, zajímavý materiál vztahující se k postavení památníku je uložen ve fondech Okresního archivu Domažlice v Horšovském Týně … '' 79) z nich kontroval nejlépe a vracel nutnost dořešení památníku zpět na stůl těžkopádné byrokracie a zájmových občanských iniciativ následovně :

,, V našem městě ( v Domažlicích ) se husitská tradice neprojevovala výrazněji na veřejnosti. Dlouho bylo její jedinou připomínkou sgrafito na přístavku radniční budovy, kde v roce 1912 Josef Kočí zobrazil Prokopa Velikého s dvěma bojovníky té doby. Za první republiky navrhoval spisovatel Jan Vrba, aby na památku vítězství město Domažlice zbudovalo pomník Prokopa Holého. K tomu nedošlo a až na počátku třicátých let vytvořili v Domažlicích kulturní pracovníci " Výbor pro postavení pomníku na oslavu vítězství u Domažlic v roce 1431 ". Byly vydány plakáty s postavou husitského válečníka, podobný motiv byl uplatněn i na odznacích pro účastníky chystané slavnosti. Navázáno bylo jednání s různými institucemi, byly předloženy žádosti o peněžité podpory, počítalo se s dary a s bezúročnými půjčkami, s prodejem tzv. cihel i pohlednic s obrazem památníku, který měl být zbudován na Baldovském návrší, kde byl podle dávné tradice kardinál Julián svědkem porážky křižáckého tažení. Mezi umělci byla vypsána soutěž na návrh památníku. Porota ocenila práci architekta Kamila Roškota, známého i účastí na zbudování hrobky českých králů na Pražském hradě.

______________________________________________________________________________

78) Anonym, strojopisná koncepce dostavby baldovského památníku, nedatováno, sign. A1/8d. Muzeum J. Jindřicha, Domažlice.

79)  SOkA Domažlice v Horš. Týně, archivní fond - Výbor pro postavení pomníku vítězství u Domažlic ( 1928 - 1938 ), inventář o 2 knihách a 3 archivních kartonech spisů zpracoval Jan Kvídera a Matěj Šlais v Horš. Týně, 1962.

Odhalení základního kamene tohoto díla bylo hlavním cílem domažlických oslav v měsíci srpnu roku 1931. Podle tehdejších zvyklostí se průvodu, který kráčel městem na místo slavnosti ve výroční den bitvy, zúčastnily široké vrstvy občanstva, spolky, politické strany a různé instituce, pozvaní hosté apod. Na ozdobených vozech byly vezeny kameny z husitských lokalit s označením místa a data historického boje ( Na Vítkově, Pod Vyšehradem, Tachov, Německý Brod, Tábor, Lipany a Domažlice ). Správa města Ústí nad Labem se tehdy odmítla hlásit k husitským tradicím a její zástupci se domažlické akce nezúčastnili, kámen z tamějšího bojiště Na Běhání roku 1426 k nám přivezen nebyl.

Bylo třeba překonávat nezájem i na jiných místech. Neuskutečnila se požadovaná záštita vlády ČSR nad oslavou, nebyla vydána pamětní poštovní známka a podobně. Připomínka husitského vítězství u Domažlic zůstávala poněkud na vedlejší koleji i v pozdější době, kdy jen přednáška nebo večerní ( lampionový ) průvod na Baldovské návrší časem upozorňovaly na dluh, o kterém se nedalo konkrétně uvažovat pro nedostatek finančních prostředků a zejména pak za změněných politických poměrů, kdy německá okupace našich zemí a druhá světová válka znemožnily sebemenší zvíření stojatých vod. Domažlický stavitel Alois Procházka, hybná páka dosavadního úsilí, a i jiní pracovníci byli vězněni v koncentračních táborech a tak nebylo dobře možno pokračovat v započatém díle. Husitské jubileum se později uvádělo nejvýše jen na okraji Chodských slavností a za nového politického režimu se tak muselo dít i s určitou opatrností. Tak například údaj prof. Josefa Pekaře o střetnutí husitských a křižáckých vojsk mohl být v místním příležitostném tisku citován jen jako ,, domněnka jednoho historika ". Již v roce 1931 upozornil prof. Rudolf Urbánek, že kromě zdejší akce prošlo toto slavné výročí bez většího ohlasu doma i v cizině, '' čehož bylo třeba v zájmu naší dobré pověsti litovati. ''

,, Pokusme se tedy v současné době osvěžit zájem o slavnou minulost. Baldovské návrší je stále cílem četných zájezdů, školních výletů i jednotlivců na Chodsko. Zejména pak návštěvníci ze severních Čech se mnohdy podivují, proč zde není zmíněno husitské vítězství na bojišti Na Běhání u Ústí nad Labem z roku 1426. Snad by se mohli představitelé města Ústí nad Labem upozornit, aby využili letošního jubilea této události a postarali se o zasazení příslušné pamětní desky do baldovského základního kvádru o Chodských slavnostech, do jejichž programu by se tento akt dal dobře zařadit. Chodské slavnosti by pak mohly i nadále počítat s husitskou oslavou ve své převážně národopisné náplni. Dalo by se ovšem uvažovat o větším podniku v roce 2006, kdy jubileum 575 roků by mohlo být rámcem pro setkání evangelíků z Čech a Bavorska na rozsáhlejší akci. To by ovšem vyžadovalo odpovědnou přípravu, nestačila by jen přátelská dohoda místních činitelů, jako je tomu při několika již společných katolických bohoslužbách na Čerchově. Realizace památníku na Baldově patří nepochybně do daleké budoucnosti. O umělecké hodnotě návrhu architekta Kamila Roškota není třeba uvažovat. Připomeňme, že památník na dukelském bojišti, pokládaný za významný projev našeho výtvarného umění, má obdobný ideový základ, i když vznikl v mnohem pozdější době než práce Roškotova, není jej snad možno považovat za kopii. Oceněný návrh Kamila Roškota ztvárňuje přes nezvyklé, zcela moderní pojetí vysoko vztyčenou čelní stěnou ideály husitské doby a znamenal by značný přínos do naší krajiny, zejména jako dvacet metrů vysoká rozhledna s výhledem na naše město a jeho okolí, Šumavu, Český les i na Kdyňsko a k Plzni. Definitivní řešení této otázky připadne ovšem již další generaci ." 80)

Závěrem nelze v krátkosti nezmínit, že, zcela nezávisle na této práci, která byla koncepčně rozvržena v září 2007 a již jen v jednotlivostech a v souboru dat aktuálně doplňována, došlo ( v roce 2009 na odborný popud Mgr. Miloše Novotného ) k předložení jeho autorské kreativní koncepce dokončení Národního husitského památníku u Domažlic a jejímž garantem se skutečně do budoucna stává právě rodácký spolek Psohlavci v Praze. Na základě předkládaných reálií lze tuto skutečnost považovat za očekávanou, naprosto přirozenou a nijak překvapivou a neměl by již nastat žádný zásadní kritický obrat směrem ke stagnaci dostavby a opakování velmi nevlídného i nevstřícného defétismu.

Byl zde tedy nejen Vladimírem Baierem brilantně osvětlen chodský národopis nastupujícím generacím, ale především s tím také oživena pupeční šňůrou s ním provázaná minulost pražského spolku Psohlavci, pro jehož zejména nové členy budou možná některá fakta zcela nová a snad více než povzbudivá, aby zdárně navazovali a pokračovali ve svém nelehkém úsilí, ochraňovat chodskou svébytnost a originální kulturu a to zejména v hlavním městě Praze, již však s vyloučením nenapravitelných chyb a přehmatů ( na příště žádoucí bezúhonnost, autorizace symbolů, důsledné peněžní hospodářství ), kterých se dopustili jejich mnohdy ještě až příliš důvěřiví, málo opatrní a scházejícími zkušenostmi zcela nepoučení předchůdci.

___________________________________________________________________

80) Hana, J., Nejen Tábor - ale i Domažlice, Domažlický zpravodaj, č. 4, duben 2001, str. 9, ( Kritická připomínka s regestem minulosti nerealizovaného husitského Národního památníku na Baldově u Domažlic.).

PODĚKOVÁNÍ

Osobní poděkování autora této shrnující práce patří na Chodsko ( a také do přilehlého Horšovského Týna ) zejména Vladimíru Baierovi , dále pak oběma sestrám Paroubkovým za obětavou pomoc a poskytnutí materiálu, z tehdy ještě privátní pozůstalosti Jana Paroubka, nyní již trvale uložené ve fondech Muzea J. Jindřicha v Domažlicích. Za cennou nápomoc děkuji také muzejním a archivním pracovníkům Mgr. Jozefu Nejdlovi, Mgr. Monice Filipové, Marii Hanačíkové a Marii Bretlové.

Podobně velmi oceňuji dlouhodobě trpělivé vedení a odborné pokyny konzultujících univerzitních pedagogů doc. Čechurové a prof. Maura.

Velký dík patří po zásluze i univerzitním knihovníkům Historického kabinetu a Knihovny etnologie UK a velmi vstřícným archivářům hl. města Prahy a podobně také Dr. Václavu Kupilíkovi, nynějšímu předsedovi spolkového Sdružení rodáků a přátel Chodska a Pošumaví - Psohlavci v Praze.

Věnováno rodnému Chodsku a malebnému Volyňsku a Velharticku v českém Pošumaví.

POUŽITÉ PRAMENY :

Archiv hlavního města Prahy :

I. Archivní fond MHMP II, podfond NVP - odbor vnitřních věcí, Spolkový katastr,

agenda Policejního ředitelství v Praze, archivní karton se spisy / 529 listů /,

signatura : SK XI /1077 Psohlavci - kroužek rodáků z Domažlicka (1936-1954).

II. Spolková kniha - pořadové číslo 149, katastr XI. - 1077, Spolek " Psohlavci "

v Praze.

Archivní fond Muzea Chodska - Muzeum J. Jindřicha v Domažlicích :

I. Anonym (asi Hana, J. ) : Památník husitského vítězství u Domažlic, nedatováno,

(před r. 1981), strojopisný koncept koncepce dostavby národního památníku

a koncept žádosti k zadání na zhotovení pamětní desky z žulového masivu v Ústí

nad Labem / jako scházející součásti baldovského památníku /, sign. A1/8d -

- Památník na Baldově.

II. Baier, Vl., Z historie národopisných skupin a souborů na Domažlicku, Domažlice

1988 (strojopisný koncept, 43 stran textu s přehledem pramenů), Muzeum J.

Jindřicha, sign. C1/3a.

III. Baier, Vl., Zpráva o dětských národopisných souborech na Domažlicku,

Domažlice 2006 (strojopisný koncept, 4 strany textu bez uvedení pramenů),

tamtéž, sign. C1/3a.

IV. Svačina, R., Rok na Chodské vsi, Ročenka Sdružení chodského národopisu, 1948, Muzeum J. Jindřicha v Domažlicích, sign. C1/7a.

POUŽITÁ LITERATURA :

Bělohlávek,M., Problém původu Chodů v české historické literatuře, Acta

regionala 1970-1971, Praha 1972.

Bozděch,J., Baarovo Klenčí - Historie Klenčí, Chodů a Baarovo museum,

Plzeň, nedatovaný paměťní tisk Baarova muzea v Klenčí p. Čerchovem.

Bystrický,V. ,Waska,K., O vyhnání křižáků z Čech roku 1427 ( Husitské

vítězství u Stříbra a Tachova ), pamětní tisk, Plzeň 1982.

De Saint - Exupéry,A., Citadela, Praha 1994.

Dudák,V. a kol., Český les - Příroda, historie, život, Praha 2005.

Hruška,J.F. a kolektiv , Chodská čítanka, Vyškov 1927.

Hruška,J.F., Z pozadí chodského národopisu. Čtvero rozprav, Plzeň 1921.

Kadlec,J., Přehled českých církevních dějin, díl 1. a 2., Praha 1991.

Kejř,J., Husité, Praha 1984.

Kol.autorů, Konferenční sborník - Budoucnost regionální politiky EU ( 2007-

-2013), Úřad vlády s MPMR ČR a Naviga 4, Praha 2007.

Kramařík,J., Kozina a Lomikar v chodské lidové tradici, Praha 1972.

Kramařík,J., Jak vznikl název Psohlavci. Příloha Pravdy (Plzeň), 9. srpna

1969.

Krausová, M., Husitské války - v historickém povědomí obyvatel česko -

- bavorského pohraničí, Průvodce historií západních Čech č. 4, Domažlice

2000 ( rozvedená disertační práce, Univerzita Karlova v Praze ).

Lašťovka M., a kol., Pražské spolky, (Soupis pražských spolků na základě

úředních evidencí z let 1895-1990) Praha 1998.

Macháček, F., Odkud přišli a kam došli Chodové. Život Plzeňska 2, 1951.

Maur,E., Sociální aktivita českých poddaných za války o dědictví rakouské,

Acta Universitatis Carolinae 1969, Philos. et Hist., 3.

Maur,E., Paměť hor - Šumava-Říp-Blaník-Hostýn-Radhošť, Praha 2006.

Maur,E., Chodové. Historie a historická tradice, Acta Universitatis

Carolinae P. et H., Monographia XC - 1981, UK, Praha 1984.

Maur,E., Kozina a Lomikar. Slovo k historii. Samostatná příloha deníku

Svobodné slovo, roč. 89 / č.20, Praha 1989.

Mencl,V., Lidová architektura v Československu, Praha 1980.

North,J.,B., Dějiny církve od Letnic k dnešku - Základní východiska ke

zkoumání minulosti křesťanské církve, Praha 2001.

Roubík,F., Dějiny Chodů u Domažlic, Praha 1931.

Paroubková,V., Historie Čerchova, KČT - Domažlice, 2005.

Roubík,F., Chodsko ve vědě, literatuře a umění. Muzejní a vlastivědná

práce I / 1963.

Roubík,F., Chodské majestáty, Praha 1940.

Teplý,F., Z nejstarších dějin Kdyňska, Kdyňsko, Kdyně 1941.

Teplý, F.,Chodové ve sporu s Lomikary, Praha 1926.

Vaněk,P., Pohraniční stráž a pokusy o přechod státní hranice v letech 1951-

-1955, Praha 2008.

Voráč,J., České nářečí jihozápadní, 1-2, Praha 1955.

Vrba,J., Chodsko. Průvodce krajem, dějinami jeho lidu a komentář

k Chodským rebeliím. Praha 1928.

Žáček-Domažlický,J.,J., Chodsko,Pošumaví,Strakonicko. Z ediční řady

romány z Chodska a Šumavy, číslo 1., vydavatelství J.Žáček, Praha 1939.

Žáček J.a kolektiv, Chodsko, Psohlavci - Praha 1939.

Žáček, J., J.Š. Baar - strážný duch Chodska, Psohlavci - Praha 1948.

POUŽITÁ PERIODIKA :

Časopis českých turistů, ročník 1894

Český lid, ročník I - X

Domažlické listy /týdeník/, ročníky 1880-1916

Domažlické noviny /týdeník/, ročníky 1873-74, 1922-1935 /z části čtrnáctideník/

Domažlický zpravodaj, ročník 2001

Chodsko - Věstník Baarovy společnosti /čtvrtletník z let 1937-1942/

Chodský prapor /týdeník/, ročníky 1910-1914

Kdyňská stráž /týdeník/, ročníky 1928-1941

Kdyňsko, příležitostný Sborník vydaný v roce 1941 záložnou ve Kdyni.

Posel od Čerchova /týdeník/, ročníky 1872-1941, 1945

Staňkovsko /týdeník/, ročníky 1925-1941

Výhledy /týdeník/, ročník 1922-1923

PRŮVODCI :

Anonym, Průvodce Chodskem, MěK - IC Horšovský Týn 2002.

Birner,Zd., Chodsko a Český les, Turistický průvodce ČSSR, sv. 4 - Chodsko,

Praha 1961.

David,P. a kol., Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku, sv. 57 :

Chodsko - Domažlicko, Praha 2009.

SEZNAM PŘÍLOH :

1. Mapa Chodska a Českého lesa - II. Domažlicko, dílčí volně vložená část turistického

Průvodce ČSSR, díl 4.- Chodsko, Praha 1961. Sestavil Kartografický a reprodukční

ústav v Praze.

2. Úřední návrh na likvidaci spolku Psohlavci, č.j. Ref.XII-2230/1951 ze dne 27.dubna

1951. Archiv hl. m. Prahy, arch. karton sign. SK 1077.

3. Potvrzení o patronátu spolku Psohlavci nad 3. národní školou v Praze-Michli z

15. ledna 1951. Archiv hl. m. Prahy, arch. karton sign. SK 1077.

4. Stvrzení spolupráce spolku Psohlavci s Úřadem primátora hl.m.Prahy. Archiv hl.m.

Prahy, arch. karton sign. SK 1077.

5. Zpráva předsedkyně Spolku rodáků z Domažlic a okolí v Praze Anny Bendové o

nutnosti ,, opatrování '' chodského kroje při jeho předvádění v cizině, č.j.II/47 S

z 7. února 1947, Muzeum Jindřicha Jindřicha v Domažlicích, sign.C1/8.

6. Reklamní agitační a náborová inzerce ke vstupu a členství do spolku Psohlavci

v příloze informačního a beletristického katalogu Chodsko od autorského kolektivu

a J.Jaroslava Žáčka-Domažlického, vydal spolek Psohlavci v Praze, 1939,

str.72, Knihovna Národního archivu v Praze, přír. č. II.B. 11.249.

7. Zpravodaj Psohlavců. Oběžník členům Spolku Psohlavci, č.6, roč. I., vydání

ze dne 10. května 1949, formát A4 (v soukromém držení V.M.).

8. Pokladní poukazovací zpráva předsednictva spolku Psohlavci ke dni 1.12.1941.

Archiv hl. m. Prahy, arch. karton sign. SK 1077.

9. Dokumentární fotografie z Prahy a ze záboru části Chodska z roku 1938 z

nestránkované obrazové přílohy v monografii J. Žáčka - J.Š.Baar, strážný duch

Chodska.

10. Stav pomníku J.Š.Baara po zničení nacisty v roce 1940 a přechovávání sejmuté

sochy v Domažlicích (rovněž v knize J.Š.Baar, strážný duch Chodska, nestr. příloha)

11. Popularizační práce J.Žáčka - Domažlického o Chodsku, Pošumaví a Strakonicku

z r. 1939, Knihovna Národního archivu v Praze, přírůst. č. II.B. 11.344.

12. Přebal doplňkové monografie J.Žáčka k životopisu J.Š.Baara, jeho muzejní sbírce,

okupaci části Chodska nacisty a poválečné obnově pomníku J.Š.Baara

s fotopřílohou. Vydal vlastním prvním nákladem v množství vydání 5.000 výtisků

v roce 1948 spolek Psohlavci v Praze v ceně 90 Kč za brožovaný a 115 Kč

za vázaný výtisk (soukromé držení knihy V. M.).

13. Titulní strana Věstníku Baarovy společnosti z června 1940, roč. IV., č.1.

(Z pozůstalosti Jana Paroubka v Domažlicích).

14. Kopie článku otištěné slavnostní řeči Dr.Štěpánka na ustavující valné hromadě

Baarovy společnosti z 14.června 1936 v Domažlicích (Muzeum J.Jindřicha,

národopis. fond L1/8, sign. A 36/36).

15. Členská legitimace národopisné Baarovy společnosti v Domažlicích a taktéž i člena

Sdružení chodského národopisu v Domažlicích s otiskem razítka (z pozůstalosti

Jana Paroubka v Domažlicích).

16. Namnožený tiskopis nabídky veřejného vystoupení Chodské muziky (z pozůstalosti

Jana Paroubka v Domažlicích).

17. Diplom Čestného členství Sdružení chodského národopisu v Domažlicích

(z pozůstalosti J. Paroubka v Domažlicích).

18. Dopis předsedy Sdružení chodského národopisu slečně Marii Bílkové ze dne 10.5.

1948 o osvobození chodského kroje od daně z přepychu (Muzeum J.Jindřicha,

národopis. fond C1/7).

19. Dopis ,, společenstva s ručením obmezeným '' Chodovia v Domažlicích ze dne

21.4.1927 o ochotě nabídnout své výrobky k prodeji na Hospodářské výstavě

v Praze od zástupců Sdružení chodského národopisu (Muzeum J.Jindřicha, fond

C1/7).

20. Kopie Diplomu uznání udělený spolku Božena Němcová v Domažlicích na

Jubilejní krajinské výstavě v Písku v roce 1912 (Muzeum J.Jindřicha, sign.A4/2C).

21. Úřední žádost o kolektivní propustku do pohraničního pásma Akademického a

studentského spolku Chod v Domažlicích ze dne 13.dubna 1950,č.j.0-13/50-V,

Muzeum J.Jindřicha, fond A4/3a.

22. Úřední potvrzení o svolání valné hromady Akademického a studentského spolku

Chod v Domažlicích s rezolutním ultimativním nátlakem z 31.12.1950/zn.260-III,

Muzeum J.Jindřicha, fond A4/3a, sign.P7/50-V.

23. Pozvánka k husitským oslavám v Domažlicích v srpnu 1931, Muzeum J.Jindřicha

fond A1/8d.

24. Informativní stať Výboru pro postavení husitského pomníku, Muzeum

J.Jindřicha, fond A1/8d.

25. Program husitských a chodských oslav ve dnech 14.,15. a 16. srpna 1931

v Domažlicích, Muzeum J.Jindřicha, fond A1/8d.

26. Dotazník k účasti na husitských oslavách v Domažlicích v roce 1931, Muzeum

J.Jindřicha, fond A1/8d.

27. Článek s ilustrací husitského bojovníka od architekta Aloise Procházky

k finančnímu přispění na stavbu husitského pomníku v Domažlicích, Muzeum

J.Jindřicha, fond A1/8d.

MEDIÁLNÍ ZDROJE :

www.chodovevpraze.cz

Národní filmový archiv, Praha - černobílý záznam z Vavřinecké pouti z 13.8.1939.

ANOTACE - SHRNUTÍ :

Tato bakalářská práce obsahuje ve třech kapitolách základní informace dotýkající se národopisné a spolkové činnosti spjaté se svérázným regionem jihozápadu Čech, zvaném též jako Chodsko.

Po úvodním seznámení s pohraničním krajem okolo města Domažlic je v první kapitole sledována minulost již zaniklého rodáckého spolku Psohlavci v Praze a jeho zakladatele Jaroslava Žáčka - Domažlického v období 1936 - 1954, kdy tento spolek zanikl.

Druhá kapitola obsahuje chronologický přehled aktivity folklorních skupin a souborů a místních spolků a zájmových občanských sdružení působících na Chodsku od roku 1872 do roku 1988 a to včetně dětských národopisných souborů sledovaných Vladimírem Baierem od let 1945 do roku 1990.

3. kapitola pojednává o podrobnostech vztahujících se k nerealizovanému projektu Husitského národního památníku na vrchu Baldov u Domažlic, který od roku 1931 nebyl, od položení jeho základního kamene, dosud dokončen.

Závěr této práce obsahuje použité archivní prameny a literaturu, bez nichž by tato historická syntéza nemohla vzniknout.

SUMMARY :

Over the space of three chapters, this Bachelor' s thesis contains basic information relating to the ethnographical and club activities linked with the characteristic region of Southern Bohemia, also known as Chodsko.

After initial familiarisation with the border region around the town of Domažlice, the first chapter traces the past of the already defunct native League of Dogheads ( Psohlavci ) in the Prague and its founder Jaroslav Žáček - Domažlický during the period 1936 until 1954 when this league became defunct.

The second chapter contains a chronological summary of the activities of folklore groups and troupes and local clubs and civic interest groups active in the Chodsko region from 1872 until 1988 including the children' s ethnographical groups followed by Vladimír Baier from 1945 until 1990.

The third chapter deals with details relating to the unimplemented project of the Hussite national monument on Baldov Hill By Domažlice, which has still not been finished since 1931 when its foundation stone was laid.

The conclusion to this thesis contains only archive sources and literature used, without which, this historical work could not have been created.