Vánoční pohádka

A byly tu po roce znovu Vánoce ...

Malebné městečko Říčany se odělo do slušivého sněhového závoje a v oknech starobylých domů se odrážel třpyt svíček a prskavek. Slavnostní zdobení bylo vrchovatě všude kolem a na náměstí se v obrovité kádi plné vody polekaně proháněli naducaní kapři společně s lenivým sumcem a s kouzelnou světélkující rybou.

Po každém nabrání síťkou byla duhová ryba nešťastnější a již jenom smutně vyčkávala svůj neodvratný konec. U kraje kádě se hlučně pošťuchovalo klubko capartů a každé z dětí radostně zavřísklo, když se svými drobnými prstíky letmo dotklo některé z plovoucích ryb, které měly již brzy všechny skončit na štědrovečerních talířích.

Když si malý Adámek poprvé krátce po šupinách pohladil kouzelnou rybu, tak se mocně zlatavě rozzářila, že užaslého chlapce svým čarovným svitem oslnila. Záře si dobře povšimnul i prodavač ryb u stánku a zvědavě se přišel podívat po původu takového světla, Když pochopil, že ostré světélko vydává jeho živé zboží, kvapně odběhl pro podběrák a toho právě malý Adámek využil, kouzelnou rybu, která mu sama vplula do rukou, v mžiku vytáhl z kádě a rozběhl se, seč jenom mohl, aby rybku odnesl k mostu a odtud ji mohl vpustit do potoka, aby jí dal svobodu.

Lakomý a po penězích chtivý prodavač ryb však rozhodně nechtěl o vzácnou rybu přijít a hned se za klučíkem rozběhl. Adámek měl velký náskok, ale když nešťastně na ledu uklouzl, ryba mu vypadla do závěje a potloukla se. Házela sebou a přitom poztrácela několik lesklých šupinek. Prodavač po ní lačně sáhl, ale byla tak kluzká, že se mu vysmekla a podařilo se jí s velkým štěstím sklouznout po prudkém břehu až do silného proudu potoka. Prodavač klel a láteřil, ale už mu to nebylo nic platné, tak ještě ve zlosti vlepil Adamovi pohlavek, až mu od toho z hlavy ulétla pletená čepice s bambulí. Když grobián odehnal všechny děti od kádě a pokračoval v tlučení ryb dřevěnou paličkou, vděčná kouzelná rybka se vynořila a znovu silně rozzářila a spolu s ní se rozzářily i tři její šupinky zapadlé ve sněhu. Uplakaný kluk je posbíral, a protože vypadaly stejně jako zlaté penízky, pochopil, že nejsou jen tak obyčejné a tak je pečlivě uložil ve složeném kapesníku v kapse u svých potrhaných kalhot.

Cestou v potemnělých uličkách dostal najednou strach, že ho někdo kradmo sleduje a tak si z kapesníku vybral jednu rybí šupinu a ta mu začala svítit na cestu. Adámek vůbec nezpozoroval, že jeho zázračných šupinek si dobře povšimnul místní poberta bez pořádného domova Milouš, nemytý, neholený a přihroublý zlodějíček. V obličeji byl pihovatý a měl jizvy od neštovic. Milouš zatoužil po chlapcových zlatáčcích a tak Adama přepadl a a okradl. Ale sotva chlapci přidržel svou rukou ústa, aby nemohl křičet a zprudka mu vytrhl zářivou šupinku, tak ta ihned ztratila svůj jas a rázem pohasla a poberta nijak nedokázal pochopit, jak je možné, že šupinka je najednou docela obyčejná. Obracel ji v prstech a když ji skousl v ústech, došlo mu, že nijak nezbohatne a opovržlivě odhodil šupinu na dlažbu a obrátil všechny Adamovy kapsy naruby a zklamaně našel jenom provázek, prak a pár kamínků a další dvě rybí šupiny zabalené v kapesníku. Už chtěl všechno také odhodit, ale nebyl zase tak docela hloupý a tak si zase kapesník s šupinami vložil do kabátu a rychle se vytratil do tmy.

Adámek zpozoroval, že odhozená třetí šupinka se na kamenech dlažby znovu rozzářila, tak ji rychle zvedl a pospíchal již bez další úhony do bezpečí svého domova.

Milouš ve svém neútulném příbytku ze stlučených hrubých prken rozsvítil na stole petrolejovou lampu a začal si pozorně prohlížet obě šupiny, mnul je mezi prsty, zaříkával je starými magickými formulkami, které někde odposlouchal, ale jak to zkoušel, jak to zkoušel, nepodařilo se mu v nich probudit žádnou kouzelnou moc. Byl z toho notně unavený, proto ulehnul a brzy usnul.

Také malý Adámek, když přišel domů a vyprávěl svůj neskutečný příběh, tak nepochodil a maminka mu ihned vyčinila, že jenom blouzní a ještě k tomu z toho toulání v chladu a mrazu prochladl a tak musel vypít horký čaj s medem a lehnout si potit se pod peřinu, aby ho ten fantas brzy přešel, protože když ukazoval rodičům poslední zachráněnou šupinku, byla zase docela obyčejnou. Ustaraná matka si povzdechla, co že jenom z toho malého uličníka jen vyroste, Ale když si přitom malý nezbeda pevně umínil, že až opravdu vyroste, stane se nejslavnějším hudebním virtuosem, nikdo si nevšiml, že šupina v kapesníku se naposledy prudce rozzářila a proměnila na kytarové trsátko z perleti, které mělo již brzo změnit celý chlapcův další život. Ale ve stejném okamžiku se silně rozzářily i obě zbývající šupiny u zlodějíčka Milouše a prudké světlo jej ihned probudilo. Popadnul chtivě jednu ze šupin a ihned se dovtípil, že kouzlo právě nyní účinkuje a měl jediné toužebné přání, aby v jedinou chvíli ohromně zbohatl a světe div se, opravdu se tak rázem stalo! Celá polorozbořená dřevěnice se až po okraj naplnila zlatými mincemi, drahými kameny, perlami a šperky nedozírné hodnoty, pouze kruh kolem stolu zůstal prázdný. Ale chytrák Milouš pořád nebyl spokojený a jeho probuzená chamtivost byla neukojitelná, dobře věděl, že tolik zlata nedokáže sám pobrat ani uhlídat, ještě by z toho měl polízanici, že všechno někde ukradl a tak bleskurychle pro sebe využil i druhou zářící šupinu a přál si téměř nemožné, aby mu až do konce jeho života sloužil samotný rohatý čert. Přivolaný pekelník si nechal Miloušovou vlastní krví podepsat pergamenový úpis a pak už se ale opravdu činil ... 

Milouš se stal knížetem a majitelem rozlehlého panství, které si zakoupil i se služebnictvem. Milouš byl právě v nejlepších letech a tak si nechal vystrojit kočár a jel na námluvy k samotnému říčanskému hradnímu pánovi, který zrovna chystal ples pro svojí dceru a její nápadníky. Milouš byl od pekelných čar a kouzel omlazený, nejbohatší a nezaváhal si počertovsku dolít pro sebe a krásnou dámu z nápoje lásky. Čert dokázal snadno vyplnit i tři rozmařilá přání mladičké nevěsty a přivedl do hradní přehluboké studny pitnou vodu, hradní příkop přes noc okrášlit květy růží a ke svatebnímu obřadu opravdu dokázal připravit  krotkého slona i s přístěnkem na svém hřbetu. A byla svatba a do roka již Milouš s kněžnou kolébali dcerušku Veroniku, která rostla jako z vody a její krása a moudrost byla vyhlášená v celém kraji.

Malý Adámek zatím také rychle vyrostl a jeho muzikantský věhlas dosáhl i do pevných hradeb říčanského hradu. I Milouš chtěl k osmnáctinám své dcery Veroniky, aby jí zahrál muzikant, který dokázal svou strhující hudbou lidi unášet a dojímat . Adam přišel na řadu mezi posledními, po kejklířích a kouzelnících, ale svou hudbou na kytaru vnímavou Veroniku strhl až k slzám. Adam mohl být štědře obdarován, ale vymohl si jen jediný vroucí polibek, a proto stihl troufalého muzikanta přísný trest. Milouš přikázal čertovi, aby ho odnesl do pekla. Čert Adama popadl a zmizeli pod zemí, ale dlouho tam kytarista nepobyl. Jenom se opřel trsátkem, které nosil na šnůrce stále na krku do strun půjčené loutny a všichni čerti se od jeho hudby utancovali do úplného vyčerpání, a proto samotný Lucifer přikázal Adama navrátit nazpět a vytrestat Milouše, že právě vypršela lhůta čertovské služby a k tomu, že musí Milouš navrátit peklu vše, čím se kdy od něho obohatil. Veronika pohrůžku od Lucifera tajně vyslechla, když v jeskyních pod hradem Adama hledala a všechno svému milenci vypověděla a ten si ihned vzpomenul na to, jak ho Milouš kdysi dávno přepadl a okradl o dvě kouzelné šupiny. Odmítl mu pomáhat, ale když viděl, jak Milouš opravdu svého činu lituje a záleží mu pouze na štěstí své jediné dcery, když přestal bránit jejich sňatku, tak Miloušovi poradil, aby chvástavému pekelníkovi položil poslední a přitom nesplnitelné přání. A opravdu, čert k tomu přivolil, protože peklo přece dokázalo každému vždy vyplnit jakékoliv přání. Ale tentokrát byly i pekelné síly na Miloušovo přání krátké, protože si přál, aby se před ním čert v hradu uschoval tak, aby ho nemohl nikdo najít. Čertu se to zdálo jako nejjednodušší na světě, hrozitánsky se rozesmál a v mžiku se proměnil ve starou truhlici, potaženou pavučinami a prachem v hradní věži a jen si náramně užíval Miloušovu bezradnost, když chodil hradní pán kolem něho a vůbec si truhly nepovšiml. Ale Adam dal do jeho rukou darovanou čertovskou loutnu a půjčil mu jeho trsátko. Milouš neuměl hrát a zvuky nijak nepřipomínaly lahodnou hudbu, ale truhla se začala posunovat, poskakovat, pohybovat a kroutit, až to čert už déle nevydržel a ukázal se ve své podobě. Ve vzteku roztrhal smlouvu a v kouři a čpavém dýmu se navždy vytratil. Adamovi a Veronice již nikdo a nijak nebránil v jejich lásce a perleťové trsátko bylo uloženo mezi nejcennější a nejstráženější cennosti a klenoty říčanského hradu.

autor: Vladimír Marek

veškerá autorská práva vyhrazena