Pohádka z perleti

( věnováno všem čamrdářům do Žirovnice a do Babor )

Toho dne na širé moře vyrazili na své bárce rybáři jako obvykle. Netušili, však ani v nejmenším, že kromě bohatého úlovku ryb, krabů a perlorodých lastur, vylovili bez vědomí všemocného vládce všech oceánů jedinečně tvarovanou a duhově vybarvenou mušli, kterou Poseidon využíval ke krášlení hladiny moří a k mírnění mořských vírů a proudů.

Obchodními cestami mušle a lastury doputovaly na koňmi tažených povozech až do vnitrozemí Českého království. Právě zde se v nepočetném městysu Žirovnice dostaly až do dílny brusiče Malínka v Baborách. Domácký šperkař a knoflíkář z lastur všech barev a velikostí postupně vyrobil množství rozličných knoflíků a knoflíčků, které jsou tak trvalé, že je možná dodnes užíváte.

Ale nádherné mušle se dlouho ani netkl, tak byla krásná. Až jednou ten okamžik nastal a trpělivý řemeslník překvapil svou ženu nečekaným dárkem. Byla dojatá, když od něho k výročí svatby přijala dřevěnou skříňku vykládanou perletí a když ji otevřela, nalezla v ní hřeben uměleckého dekoru s dlouhými trny z jediného kusu duhové perleti.

Dojetím se rozplakala, vždyť dobře věděla, že pro zdlouhavé zhotovení muž použil líbivou mušli, které si jinak velmi cenil a několikrát ji předtím již odmítl výhodně prodat. Cítila se velmi polichocena a před mužem se hned učesala. A stal se div ! Ošetřené vlasy se pod hřebenem prodloužily, nabyly bohatosti objemu a nepřehlédnutelného lesku. Na besedě se před ženskými pochlubila, jak je to s jejími výjimečnými vlasy, a protože nechtěla žádné ze svých přítelkyň hřeben domů zapůjčit, chodily prostovlasé ženské do malého domku na vysokém tarasu z kamene v dlouhých zástupech, aby pak zahalené šátky doma své milence a muže překvapovaly.

Protože zručnému Malínkovi při zpracování duhové mušle ještě přebylo několik částí, vyhotovil si z nich pro sebe několik kusů knoflíků, které mu žena našila na jeho nejoblíbenější kožený kabátek. Sousedé brusiče při potkání zastavovali a duhové knoflíky obdivovali a nikdo nemohl ani v nejmenším tušit, že jsou kouzelné ...

Jednou časně z rána šel Malínek na nedaleký vršek v Baborách posekat čerstvou trávu králíkům. Byl to vydařený letní den. Bez jediného mráčku. Opřel nabroušenou kosu do větví stromu a kochal se okolní přírodou, modrým ostrůvkům chrp a rudým vlčím mákům ve zlatých lánech dozrávající pšenice a když se konečně vrátil na příhon, rosu v trávě už dávno pohltily teplé paprsky slunce. Kosa se při sečení zadrhávala a Malínek se potil námahou. Při rozepínání kabátu promnul první knoflík u krku a pomyslel si, aby tak trochu horko polevilo a lehce nad ním sprchlo. A hned se tak i opravdu stalo...

Z čista jasna se mírně rozpršelo, Malínek se rozeběhl skrýt pod nedaleký vzrostlý javor, ale oblak mračen nad jeho hlavou se pohnul a zastavil nad korunou stromu, kde právě stál. Malínek na nic dále nečekal, rychle nabral posečenou trávu do připraveného košíku, popadl spěšně kosu a utíkal se před deštěm uschovat do domu. Mrak perleťáře doprovázel a zastavil se přímo nad jeho chalupou. A pršelo v Baborách tehdy nepřetržitě po sobě celé tři dny! Když se ani tehdy temný mrak nechtěl od chalupy pohnout a nijak neubýval, vyšel rozlobený Malínek a zapnul si poslední knoflík u kabátu a přísně nařídil mraku, aby se okamžitě odporoučel někam jinam. Oblaka ihned prořídla a vytratila se. Malínek zašel spokojený do domu, ale farář v Baborách všechno dobře viděl a nemeškal ani minutu a hned se vydal do nedalekého zámku za vrchností, aby snaživě ohlásil nějakou nekalou čertovinu.

Zámecký pán horlivému knězi neuvěřil ani jediné slovíčko, ale měl duchovního ve velké vážnosti a aby mu naoko vyhověl, poslal do Babor k perleťáři tři vojáky, aby se u Malínků nastěhovali a všechno podezřelé bedlivě pozorovali. A snad by vojsko ani nic nezpozorovalo, kdyby jeden z vojáků v nestřežené chvíli, nepřejel hřebenem po své silně prořídlé hlavě. Když se potom podíval do zrcadla, ejhle, nemohl uvěřit svým vlastním očím, zmizela ošklivá jizva po Turkovi na jeho čele a dříve prořídlé vlasy měl náhle husté jako nějaký mladík. Vojáci ihned potom zrekvírovali skříňku i s hřebenem a odnesli obojí urychleně na zámek.

Poseidon se nehodlal se ztrátou své nejoblíbenější mušle jen tak smířit. Spustil na celý svět déšť a nařídil rackům, aby se rozlétli po celé Zemi a vyhledali místo, kde nebude pršet. Netrvalo dlouho a rackové se vrátili s pořízenou nazpět. Malínek sice ochránil celou Vysočinu před povodněmi, ale prozradil tak, kde má Poseidon mušli hledat. V královské gondole král všech vod a oceánů doplul po duze až do rybníku Huťáku v Baborách v Žirovnici. Od místních labutí dobře věděl, kam má jít a v jejich doprovodu společně s plameňáky došel až k Malínkům. Bylo z toho hotové pozdvižení, ale to nebylo nic proti tomu, jak zuřil Poseidon, když se dozvěděl, jak je to s jeho mušlí. Když král z okna domku viděl, jak užaslí Baboráci zírají na seřazené ptáky, požádal Malínka, aby mu zapůjčil nějaké jeho šaty a takto změněný vyšel z chalupy jako obyčejný smrtelník. Skrytě přikázal ptákům ladně odletět a nechal se od dobráckého brusiče perleti doprovodit až na žirovnický zámek.

U brány zámku je však zajala stráž a předvedla před pána a jeho paní. Král všech vod požadoval nazpět ukradenou kazetu s hřebenem, ale lakotná paní ji odmítla vydat a oba muže vykázala ze zámku. To však neměla troufalá ženština dělat. Král si vypůjčil Malínkův kabátec a potom se děly věci...Všemi deseti prsty podržel každý jeden z duhových knoflíků a tohle ještě nikdo v Baborách nikdy neviděl. Nad zámkem se přehnala vichřice, hrom stíhal blesk, spustilo se krupobití, z rybníka se zvedla vysoká vlna a přes rozbitá okna vehnala do pokojů vodní havěť, řasy a bahno. Vylekané panstvo se běželo zachránit do podkroví, ale v neopatrnosti převrhli svícen se svíčkami a brzy se od nich rozšířil po zámku strašlivý požár, takže sotva že svoje holé životy zachránili.

Zámečtí seběhli k rybníku a nasedli do loďky, ale té se zmocnil vír a otáčel je neustále do kruhu, až paní polevila a kazetu, kterou tiskla na prsa, králi vod konečně vydala. Král pozapínal duhové knoflíky na koženém kabátě a přivolal silný déšť, který rázem zhasil požár a pak navrátil vše do předchozího pořádku.

Poseidon si v Baborách dobře povšimnul všech žen, kterým rozesmáté tváře zdobily pěstěné vlasy, pozoroval dobře živený dobytek, bujaré koně, v rybníce udržované ryby. Aby si nikdo nevšiml, ze svých vlasů nabral do dlaně maličkaté jikry a ponořil je pod hladinu Hutního rybníka, zvaného místními Huťák.

Král se s Malínkovými i s Baboráky srdečně rozloučil a jak přišel, tak odešel, ale hřeben i knoflíky na kabátě v Baborách už provždy ponechal, neboť se sám přesvědčil, že jsou spravedlivě užívány ve prospěch všech.

Malínková nosila vodu od studánky, vyvěrající z břehu Huťáku a když se zrovna nikdo nedíval, tajně vhodila svůj perleťový hřeben na samé dno zastřešeného přístřešku stavby, která pramen chránila. Od těch dob je čirá a chutná voda z Babor široko daleko vyhlášená, hojí rány, člověka záhy uzdravuje, pročišťuje a omlazuje. Jezdí si ji odtud nabírat lidé odevšad a místní si ji žárlivě střeží a ochraňují.

A Malínkův kabát? Kdepak je mu asi konec? Kůži na něm možná už dávno rozežrali na půdě nenasytné myši a moli. Duhové knoflíky z něho se však asi dostaly do rukou někoho jiného. A ten si je nechal našít třeba na košili. A mohl to být klidně pan Kalina, který po nocích strážil s černým psem malou továrničku pod splavem rybníka Huťáku v Baborách a ve volných chvilkách chodil s oblibou do žirovnického plenéru a tam rád maloval olejem na plátno a vždy měl k tomu jen vydařené počasí a také uměl jako málokdo na vlastnoručně sestrojené malé brusce přinutit perleť přijmout ten nejneuvěřitelnější tvar a z těch přibroušených kousíčků pak trpělivě skládal a lepil perleťové mozaikové obrazy. Možná jsou až ve Vídni u jeho dcery Bohunky a šíří věhlas českých perleťářů. A možná podle záplav, které se nyní tak často opakují, má duhové knoflíky někdo z nás a vůbec o tom neví...

Tak, až někdy uvidíte učouzeného kominíčka, prosím, přejte si svá přáníčka opatrně a s velkým rozmyslem, ať si proti sobě nepohněváte samotného vládce moří, jezer i nejskrytějších spodních vod, vždyť nikdo vlastně pořádně netuší, jaké mořské potvory se z těch jiker, vsazených tenkrát od samotného Poseidona v rybníce Huťáku, utvořily...a co s námi vlastně zamýšlejí. Považujte si ještě více jenom zdánlivě obyčejné a lehce přístupné vody, tak jako to dělají v Žirovnici právě tam, kde se říká odedávna v Baborách.

autor: Vladimír Marek

veškerá autorská práva vyhrazena