Je lék proti koronaviru v Praze ?

Začíná právě jaro ...

Ale pro všechny povinně nošenou roušku jsem zcela ztratil čich. Ulice jsou liduprázdné, utichlé, prostoupené všudypřítomným strachem a obavami z nového a neznámého viru, který zcela svým celosvětovým rozšířením ochromuje naprosto všechno a všechny.

Mám svou zlehčující teorii, odkud se vlastně najednou vzal, ale nebudu jí nikomu vnucovat, ani se obšírně rozepisovat o naivními lidmi do vesmíru kdysi lehkomyslně vypuštěné kosmické sondě, která po svém rozevření nabírala do sebe ,, hvězdný prach ''. Pak se znovu neprodyšně uzavřela a měla být na Zemi bezpečně zachycena, ale nebyla !!! Při neřízeném a strmém pádu někde na pobřeží se hermetická kapsle silně poškodila a otevřela a její zcela neznámý obsah se nekontrolovaně uvolnil do svého okolí. Asi je už zcela lhostejné, kdo virus vstřebal jako první, zda hmyz, pták, plaz, netopýr, luskoun, na konci potravního řetězce byl nakonec ale stejně člověk.

Umírají postupně desítky, stovky, tisíce nakažených lidí a zdá se, že již nastalo i pozvolné vymírání celého lidského druhu. Nikdo neví, co bude zítra, za týden, za měsíc. Ale je to i období očekávání a naděje v objevení spásného léku, který nás všechny ochrání a poskytne proti koronaviru ochranu a imunitu. Nejlepší a nejvěhlasnější laboratoře a prestižní lékařská centra hledají a v největší možné izolaci připravují novou účinnou vakcínu a snad již v dohledné době se tak i zdaří.

Ale, co když již byl tento lék dávno objeven a dopodrobna sepsána i jeho příprava. Je to jen domněnka, ale jistě jste zaznamenali  ,, módní katastrofickou vlnu ''  očekávání konce světa v roce 2012 podle Mayského kalendáře. Na této vlně se prohnala i medializovaná diskuse o dvou tajemných bednách, uložených v depozitářích Národního muzea v Praze. Jsou velmi objemné a těžké a nebyl k nim přiložen žádný seznam jejich obsahu. Podle všeho je dal po své smrti naplnit český šlechtic, dvorní rada, lékař a botanik, děkan Lékařské fakulty České univerzity Karlo - Ferdinandovy v Praze, profesor MUDr. Bohuslav Jiruš ( 1841 - 1901 ) a jejich otevření písemně podmínil uplynutím doby 200 let, tedy až rokem 2101. Pracovníci Národního muzea tyto dřevěné a zapečetěné bedny v nasvícené skleněné vitríně veřejně vystavili, ale souhlas v anketě od české veřejnosti k jejich virtuálnímu otevření výpočetní detekcí se nesetkal u většiny s pochopením a byl odepřen.

Podle závěti je jejich vnitřní plášť pozinkovaný proti korozi a předměty v nich sterilně vyplněny naftalinem a víka vzduchotěsně zaletována ( zdroj : Wikipedie. cz , heslo : Bohuslav Jiruš - český farmakolog ).

Mnozí se dohadovali, co by v nich mohlo být ukryto a nic z toho nelze vyloučit. 

Mohou to být viry a bakterie, jedy a toxiny, drahé šperky, mince, ale i rostlinné herbáře, bohatě ilustrované botanické atlasy, osobní předměty jako deníky, poznámky, cestopisné objevné nálezy a různé receptury medikamentů, náčrty a nákresy bylin a rostlin, řas, mikroorganismů, unikátní badatelské vzorky s mikroskopickými organickými kulturami, záznamy z laboratorních pokusů a experimentů, jedinečných postupů s návodnými formulemi k přípravě a analýzám sér, též menší diagnostikovaná preparovaná zvířata, nebo cokoliv jiného, co považoval tento vědě oddaný farmakolog za velmi podstatné pro následující generace. 

Dobou otevření zcela pominul po sobě následující dědice, kteří z tohoto majetku nemohou mít zcela žádný prospěch, lze se proto domnívat, že očekávané drahé šperky, cenné papíry, ani emisemi omezovaná platidla bedny obsahovat nejspíše nebudou. 

Je však vysoce pravděpodobné, že uvnitř beden může být biologický a bakteriologický obsah medicínského charakteru, se kterým si tento lékař ve své době ještě nevěděl zcela rady, dlouhodobě zkoumal a zabýval se jím, nebo se mu tehdy nedostávalo příležitosti i patologického podnětu k širokému výzkumu i distribuci, ani potřebného technického a technologického vybavení, ale považoval jej za prvořadý a nezbytně nutný k mezigeneračnímu uchovávání a k jeho pozdějšímu úplnému poznání k zásadnímu léčebnému využívání, které ale již dopředu mohl ze své odbornosti logicky intuitivně vytušit a také plně předvídat ( v roce 1821 bylo v českých zemích provedeno první očkování proti pravým neštovicím, v roce 1872 zde podlehlo této vysoce infekční virové nákaze 43 tisíc lidí, od roku 1882 si epidemie vyžádala přes 1500 úmrtí a tato lékařská kapacita se osobně významně podílela na léčbě velmi závažného plicního onemocnění v rodině ).

Čapkova ,, Bílá nemoc '' se právě mezi všemi lidmi na planetě Zemi šíří již zcela nekontrolovaně a to nejenom z ruky podání a co když byl doktor Jiruš vlastně kýženým předobrazem nenápadného a ošuntělého a fanatickým davem ušlapaného a zlynčovaného doktora Galéna, který nás všechny může uchránit před hrozící postupnou pandemickou záhubou, strádáním a nebezpečím vzniku ekonomického kolapsu a následných válečných konfliktů i rozvrácením samotné podstaty lidské civilizace ? Možná nastala ta vůbec nejpříhodnější a jedinečně neopakovatelná chvíle pro bezodkladné otevření Jirušova neznámého dědictví. 

Česká republika se nyní právě nachází ve vládou ČR nařízeném ,, stavu nouze '', je mobilizován celý systém veřejné zdravotní péče, policejní, bezpečnostní a integrovaný záchranný aparát, armáda, bankovní sektor. Ohromné síly a prostředky, ohromující náklady. Pro karanténu kolabuje školství, cestovní ruch, letecká doprava, kultura, mediální prostor, pomalu dochází dech globální ekonomice, které hrozí hluboká recese a stagnace. 

V takové chvíli by měl ustoupit ,, vyššímu zájmu '' morální, etický a právní ohled a překážky, striktně bránící překonat instrument poslední vůle. 

Našel - li lékař Bohuslav Jiruš adekvátní bakteriální obranu nebo protilátku proti devastujícímu chřipkovému kmenu, je zatím pouze fantaskní představou, nezakrývaným toužebným přáním, ale bez otevření ( s krajní opatrností a maximální obezřetností po spektrometrickém a tomografickém zrentgenování ) a následného odborného a vědeckého prozkoumání obsahu těchto beden ve vůbec nejkritičtější době pro celé lidstvo je ale uspokojující a relevantní jednoznačná odpověď jinak nemožná.

autor : Vladimír Marek, 19. 3. 2020 ( reakce na projev prezidenta ČR Miloše Zemana a výzvu k odvaze )