Pohádka o Orlím princi

Chudému chalupníkovi a jeho ženě se ve Vysokých Tatrách narodil malý synek.

Aby rodina nehladověla, nechal se chalupník na tržišti ve městě přemluvit a pohnout k tomu, aby vylezl na široko daleko nejvyšší a také nejstrmější horský hřeben v celém kraji a odtud snesl vzácná orlí vejce. O své cestě se ani v nejmenším své ženě nezmínil, předstíral před ní, že odchází přinést dříví na topení. Při loučení mu žena kolem jeho krku pečlivě ovázala svůj šátek a ten ještě upevnila vlastnoručně zchystaným upínáním z kůže. Vyprovázela svého muže ustaraným pohledem a on její oprávněné obavy oplácel lehkomyslným vysmíváním a zlehčováním.

Musel vynaložit veškerou svou námahu, aby se k téměř nepřístupnému orlímu hnízdu přiblížil právě v okamžiku, když z něho vylétl pro potravu ohromný dravý opeřenec. Muž toho využil a snažil se rychle o vyplašení orlí samice, která trpělivě seděla a pod sebou zahřívala budoucí potomstvo. Když se však nijak nedala přinutit k tomu, aby své hnízdo opustila, rozlícený a chtivý násilník sebral těžký kámen a zasáhl ji do hlavy tak nešťastně, že přitom klesla s těžkým poraněním k zemi.

Chalupník ihned zalitoval svého hanebného činu a pokoušel se svoje provinění napravit. Pevně rukama zadržoval řinoucí krev a když byl její teplý proud již velmi silný, použil svůj šátek s upínáním, ale vše již bylo zcela nadarmo, výčitky, prosby i pozdní lítost. Zesláblé tělo ptáka znehybnělo, jeho ostrý zrak náhle navždy potemněl.

Chalupník, dílem v rozčilení a dílem z chamtivosti, uchvátil nejbližší vejce z hnízda a už se natahoval po dalším, když tu postřehl na obloze navracejícího se mořského orla. Na rychlý sestup již bylo pozdě a tak se muž ukryl do nedaleké vyhloubeniny za uvolněný balvan. Až nyní zpozoroval svůj zapomenutý šátek a začal si rukávem utírat potem orosené čelo, když ukrytý musel z těsné blízkosti přihlížet tomu, jak se marně ohromný orel snaží oživit svou nehnutou a pozvolna vychládající ptačí družku.

Sotva z dojetí dokázal potlačit svoje slzy a hluboce se zastyděl za svoje kruté počínání a přitom se rozhodl, že ukradené vajíčko do hnízda navrátí.

Nešťastný orel divoce rozpínal svá rozložitá křídla a bil jimi marně do skály, působil si oděrky a vydatně přitom vytrácel své peří a do údolí se nesly bolestné hlasité skřeky. Potom zcela vyčerpaný dravec zasedl hnízdo a svou hlavu položil na neživou orlici a hluboce usnul.

Teprve nyní se chalupník opovážil opustit svůj úkryt s úmyslem zmocnit se nazpět svého šátku a také chtěl navrátit orlí vajíčko nazpět. Přitom však špatně došlápl, smýkl sebou a i s vejcem v ruce se náhle zřítil do hluboké propasti pod sebou. Měl přitom veliké štěstí, že jeho prudký pád zmírnily husté keře a také větve stromů. Vajíčko se však rozbilo. Neúspěšný poberta posbíral v okolí dřevo a pospíchal k domovu. Nechal si od ženy ošetřit poranění. Když se starostlivě vyptávala po pravé příčině, vymluvil se na setkání s rozlíceným medvědem. Uvěřila a na příhodu už nikdy potom nepřišla řeč, chalupník zarytě mlčel a nikomu nepověděl ani slova. Dny spořádaně ubíhaly ve své obvyklé všednosti a přece se dlouho potom chalupník obracel více než jindy s velkým znepokojením po oblacích a do větví vysokých stromů. Postupně však jeho obezřetnost slábla, až pominula docela. Netušil, že vytrvalý orel dnem i nocí hledá v otevřené krajině, v horách i lesích a hlavně v oknech lidských příbytků právě jenom jeho...

Ten osudný den byl jako vymalovaný štětcem, mladá a velmi pohledná žena právě v chalupě chystala zásobu kožených šperků a měšců určených k prodeji ve městě, krátce se pokřižovala v modlitbě k bohorodičce za dobré pořízení u kupce na trhu a za bezstrastiplný mužův návrat. Byla veselá a čilá a hlasitě si prozpěvovala. Oba se dlouze líbali, než se konečně rozešli. Muž rozejel povoz naložený proutěnými koši, násadami, hráběmi a dalším zbožím. Žena ještě mile zamávala a vrátila se do jejich domu. Nakrmila své dítě, pak jej uspala a prostovlasá vyšla společně se psem na lávku v horské bystřině s košem plným prádla. Žena nechala psa dovádět při prohánění polní zvěře a poklekla zcela zabrána do praní v chladné řece. Zvedl se mírný vánek a zlehka čechral její dlouhé a světlé vlasy. Znovu se rozezpívala, pociťovala hluboké souznění s přírodou, která ji kolem dokola obklopovala.

I jejímu milovanému muži se dařilo. Jejich společné zboží se dobře prodávalo, chalupník byl spokojen a chystal se ženě z výtěžku nakoupit drobný zdobný šperk. Tentokrát příkře odmítl opětovnou nabídku k opatření sotva narozených orlích mláďat a už si nechtěl nijak zahrávat s mocným orlem. Domů měl hodně naspěch, v duchu si již představoval, jak svou milou ženu svým dárkem překvapí.  

Ta právě končila s praním, když nádherně jasná modrá oblaka náhle proťal jako blesk z čistého nebe střemhlavý let majestátného orla, který nalétl nad nic netušící stále ještě zpívající ženu. Přeslechla varovně štěkajícího psa a byla natolik zaskočena, že se nezmohla na nejmenší odpor a byla mocným ptákem prudce sražena do divokého říčního proudu.

Dobíhající věrný pes bez zaváhání jí skočil do prudkého proudu na pomoc, ale nedokázal svými silami překonat silný vodní vír. Orel počal bez ustání nízko nad ženou kroužit a již ji nedovolil z vody vystoupit, ani se nadechnout nad hladinou, když se ostrými drápy neurvale zatínal do temene její hlavy a vytrhával jí odtud chuchvalce vlasů, které se na jeho ostré pařáty namotávaly. Topící a velmi zraněná žena zmírala pod hladinou a již se nevynořila. Pomstychtivý dravec se výhrůžně usadil na zábradlí úzké dřevěné lávky a dlouze se rozhlížel po celé délce řeky. Ale ještě nebylo dokonáno... 

Chalupník se právě chystal radostně vstoupit do chalupy. V ruce držel dárek pro svou ženu, ale ještě než vkročil dovnitř, zpozorněl. Od blízké řeky zaslechl dorážlivý štěkot svého psa. Když se otočil tím směrem, právě se orel chystal k odletu na kraj lesa. Muž v hrůze a panice upustil kliku nedovřených dveří, kde klidně spalo malé dítě a pološílený obavami a zlou předtuchou vytrhl ze špalku sekeru a rozeběhl se k řece. Užasle spatřil ještě plovoucí prádlo po hladině a uvízlé mezi kameny a hlavně zkrvavělé a jemu tak velmi drahé zlaté vlasy vlající ze dřev lávky.

Ulehl na úzkou lávku a obě paže ponořil hluboko pod sebe a prosahával proud, ale až ke dnu nedosáhl. Skočil proto do řeky, ponořoval se a zoufale křičel nepříčetností, když ženu nemohl dohledat. Po nějaké době konečně v marné snaze ženu objevit ustal a z hlubokého žalu jej vytrhlo naléhavé a žalostné psí zavytí. Orel se opět snesl nízko, ale muže v řece pouze vyhýbavě přelétl, jen se oba dobře pozorovali. Pak orel napadl psa, který zůstal ležet a jen dlouze si vytíral hlubokou ránu, kterou od orla v nerovném boji utržil.

Zdrcený a bezmocný muž ihned procitl, když se orel rozlétl k otevřenému domu. S obtížemi se muž vydrásal z vody a kamenů na pevný břeh a konečně, seč mu jen síly stačily, dobíhal k domu. Jenomže již bylo velmi pozdě, orel se snadno zmocnil jeho pečlivě zavinutého syna a spolu s tímto plačícím lidským tvorečkem snadno vystoupal vysoko k nebi.  

Zcela zlomený, promočený a od kamenů poraněný muž ztěžka poklekl před obrázkem madony pověšené na stěně skromně zařízené světnice a usedavě plakal a prosil světici za odpuštění. Bohorodičku však prosil úplně nadarmo, žádný příhodný zázrak se nepřihodil.

Chalupník se probudil na podlaze svého prázdného domu, kde jsme ho naposledy zanechali.

Převlékl se, opásal tesákem a sekerou a vydal se sám bez pomoci osvobodit svého malého synka. Šel najisto a odhodlaně až ke skále s orlím hnízdem. A netrvalo to dlouho, brzy vylezl až na samotný vrchol. Tam spatřil svého syna, jak si v hnízdě hraje se dvěma malými orlíky.

Stačila jen docela malá chvilka nepozornosti a orel svrhl překvapeného a nijak připraveného muže ze skály a na podruhé byl jeho pád strašlivý a s trvalými následky. Muž se stal mrzákem a již nepromluvil. Ostatních lidí se stranil a ti ho považovali za bezduchého blázna, kterému utekla vlastní žena i s dítětem neznámo kam. Nikdo je nepostrádal.

Jak se vlastně stalo, že malí orli chlapečka nerozsápali? Choval se stejně jako oni, napodoboval je, zahříval, čechral jejich nemotorná opeřená peroutka, chránil je před větrem a deštěm, brzy mu přivykli natolik, že se mu nedařilo jakkoliv hnízdo nepozorovaně opustit. Jeho bedliví bratři vždy hlasitě na jeho pokus o útěk orla upozornili. Jak vyspíval, byl ve svých nápadech jak utéci stále nápaditějším. Dokonce uhnětl z hlíny a slámy figuru ve své podobě a velikosti, ale ani tím své pozorné bratry znovu neoklamal. Při jednom svém takovém útěku našel chlapec náhodně malý a velmi úzký vstup do útrob skály. Jeskyně se dále prodlužovala, ale malý klučina se bál tmy a očí, které jej bedlivě pozorovaly. I když orel chlapce brzy objevil, svůj úkryt nechtěl opustit. Dravec za ním nemohl, ale když viděl, jak je prokřehlý zimou a celý se třese, přivlekl odněkud dvě na tkanici uvázané klobásy a ještě k němu přihrábl i otep suché slámy pro zahřátí. Klučík s chutí pojedl, zachumlal se do slámy a spinkal. Tu ho ze spánku probudilo hlasité mlaskání. Na nedojedeném zbytku uzeného masa si vydatně pochutnával malý skalní skřítek, který si k svému hodování přisvěcoval docela malou lucerničkou. 

 Roztomilý pidičlovíček ustal v jídle a s chlapcem se brzy spřátelil. Chlapec se vrátil do hnízda, ale orel již nebránil tomu, aby se mohl pravidelně s pidimužíkem scházet. Skřítek nechával chlapce nahlížet do jasnovidného kamene, ve kterém viděl opožděný pohřeb své matky, strádání svého otce, ale mohl uvidět i mnoho dalších barevných výjevů a nejvíce se dítěti zalíbil živý obraz ze zámeckého parku u poklidného jezírka s labutěmi, kde si malé líbezné děvčátko pohrávalo s míči a panenkami, nebo se nechávalo vozit na poníkovi s rolničkami a velkými mašlemi vpletenými do hřívy. Podzemními chodbami pak skřítek často a rád doprovázel chlapce až do zámku, kde ho za drahé kameny nechávala tajně chůva hrát spolu s malou princeznou a tak tomu bylo až do chvíle, než se princezna před pozvanými početnými hosty na zámku pochlubila, že si hraje s trpaslíky. Všechny přítomné tím velmi pobavila, ale nikdo tomu nepřikládal zvláštní důležitost a přisuzovali to jen její přebujelé fantazii, která až doroste, sama pomine. Potom už ale jejich vzájemná setkávání z opatrnosti před vyzrazením najednou docela ustaly.

Skřítek naučil malého chlapce chodit a mluvit a spolu se pak vodili za ruce, procházeli rozlehlé podzemní prostory a rozlehlé dómy v jeskyních a gnóm učil chlapce poznávat jejich plaché obyvatele, všechny hojivé rostliny, jedlé houby, vážené stromy, ale i probíhání spodních vod a pramenů a nezatajil před ním ani užitečné horniny, cenné nerosty, léčivé minerály a bez rozpaků a s důvěrou před ním odhalil i zásoby drahých kamenů a dráhy zlatostříbrných žil. Mluvil k němu vlídně, ale pokud chlapec svévolně poškodil krápníkovou výzdobu, nebo házel kameny proti stěně skal, která pak popadala, či jen vyplašil hejna netopýrů, nebo pohmoždil raka v potoce, vždy jej přísně pokáral. Také se spolu projížděli v malé lodici a jednou se chlapec již natrvalo přestěhoval do kmene přestárlého dubu, kde spolu se skřítkem potom pobýval. Ten mu zbudoval postýlku a vyřezal lžičku a obstaral pro něho teplé oblečení, kterým se pidimužíkovi velmi podobal.

Chlapec rychle rostl a sílil stejně jako jeho orlí bratři, kterým přilepšoval svými úlovky v podobě ryb, kachen, zajíců, ale i myší a také kaší, které se skřítkem pro ně navařili. Orel mu jeho dobrodiní oplácel. Nechal se od něho uvázat do popruhů a létal s ním ve velkých výškách a v noci se spolu opovažovali i blízko k lidským obydlím. Chlapec rád tajně naslouchal pohádkám, vyprávěním u ohňů, učil se písním. Odpozoroval i lidskou lásku a něhu. Skřítek chlapce naučil plavat, lézt po skalách, lovit v lesích zvěř pro obživu a také číst a psát. A orel, když někdy vylekal potulné a zbloudilé muzikanty nebo studenty, pak chlapci přinášel rozličné hudební nástroje, na které se naučil hrát a knihy, ze kterých si brzo sám s velkou oblibou četl.

Chlapec byl již soběstačný, vyrostl z dubové postýlky a také orlí bratři již samostatně vylétli z rodičovského hnízda. A když se jednou rozhodl, že se navrátí domů, ani skřítek se svou výmluvností dospívajícího muže už nedokázal od jeho rozhodnutí odradit. Loučení bylo dojemné a těžké. Pidimužíček obdaroval svého chráněnce jedním ze svých kouzelných kahanů a také mu ještě daroval na památku jasnovidný kámen. Od starého orla mladík získal jeho největší brk, který skřítek opracoval na píšťalku. Mladík orla dlouze hladil po statných křídlech, stejně i oba dospělé orlí bratry a pidimužíkovi naposledy promnul ušní lalůčky, pak se protáhl skalní štěrbinou a sestoupil z horského masivu. Cestou v lese mladíka přepadli loupeživí lapkové, ale mladý muž se jim díky vydatné pomoci obou orlích bratrů, které si píšťalkou rychle přivolal na pomoc, snadno ubránil. Doma našel velmi nemocného otce a zanedbané hospodářství, nejprve jej sám léčil hojivými prameny a pomocí léčivých rostlin a minerálů, ale když se nedostávalo peněz, mladík využil kouzla darovaného kahanu a jeho plamen jej přivedl k pokladu ukrytému ve skále. Otec se synem velmi zbohatli a nemocnému a stále nemluvnému starci se dostalo nejlepší péče od lékařů pozvaných až z dalekých zemí. Otci se zdraví vydatně zlepšovalo a jednoho dne konečně k radosti všech i promluvil.

Ale sotva se tak stalo, byl rázně předvolán před panovníka, aby podal náležité vysvětlení, jak nabyl své zázračně velké jmění, které budilo úžas i závist. Hrdý a nepokorný otec odmítl dát králi jakékoliv vysvětlení a nepodrobil se ani jeho vlivu a moci a tak byl příkladně potrestán a poslán na těžkou práci do diamantových dolů, aby v něm jako mnoho dalších nešťastníků hledal největší diamant světa, po kterém král bažil ze všeho nejvíce a za který nabídl každému z hledačů svobodu. Ani u jeho nové druhé manželky nic nepořídil, nevěděla zhola nic a tak ji milostivě propustil, ale veškerý jejich majetek dal pro sebe zabavit. Když se měl dostavit na zámek i její nevlastní syn, setkal se s princeznou. Oba se poznali a když to král z okna zámku vypozoroval, jak si jsou oba mladí lidé blízcí, nechal mladíka na zámku ubytovat a přesvědčil ho, že v případě jeho odbojného otce i ožebračené matky došlo k nedopatření, věc, že dá vyšetřit, ale přitom tajně uložil své dceři, aby na něm vyzvěděla, jak přišla jeho rodina k tak velikému bohatství. Po dlouhém popíjení vína a vyptávání u něho nakonec přece jen uspěla.

Úskočný a falešný král, když se dozvěděl o jasnovidném kameni, který prorokoval svatbu mladíka s jeho dcerou a o kahanu, který nalézá ve skalách poklady, umínil si, že se obou zmocní a svatbu překazí. Namluvil dceři, aby si kahan s kamenem na mladíkovi vyprosila jako zásnubní dar a princezna od něho oba kouzelné předměty snadno získala. Král nechal kahan i kámen ihned zcela zničit a aby zvrátil budoucnost, na lesní vyjížďce se nepohodlného nápadníka a svého následníka pokusil svrhnout z koně do propasti, ale i tentokrát byla jeho orlí rodina nablízku a v pořádku bez úhony jej snesla na zem. Král v rozčarování, že jeho úklad přežil, předstíral pouhou nehodu a aby úplně rozptýlil mladíkovy pochybnosti, rozhlásil po celém království jeho zásnuby s královskou dcerou. Požadoval však od něho jako svatební dar diamant diamantů, neboť si byl zcela jist, že mladík bez svého kahanu drahý kámen již nikdy nenalezne.

Jinoch se pokoušel vyhledat svého malého přítele, ale skřítek nebyl k nalezení. Král se natolik mladíka a jeho schopností obával, že najal tlupu lapků, aby mladíka zajali a sprovodili ze světa. Loupežníci v lese muže zajali a svázali a vhodili do medvědího brlohu, ale dravé a jinak velmi nebezpečné zvíře mladíkovi jinak neublížilo, vždyť se znali od malička. Právě naopak silný medvěd mladého muže snadno ochránil před tlupou lapků, když zjistili, že jinak rozlícené zvíře je k němu zcela mírumilovné a velmi přátelské.

Maličký skřítek nebyl nikde k nalezení, protože se setkal v hlubokém podzemí s mladíkovým otcem, který pobyt v dolech a příkoří od vojáků těžko snášel a znovu u něho pokročila vážná nemoc. Zjevil se mu při dolování, právě v okamžiku, kdy se na starce málem zřítila nepevná podpěra temné štoly a ostatní se od něho strachem o svůj život rozutekli.

Skřítek ujistil otce, že jeho syn žije a je v pořádku a poskytl zbědovanému a na smrt vysílenému starému muži jeden ze svých kahanů a k němu ještě přidal klínek ke štípání nejtvrdší skály, který doposud nebyl nikdy a nikomu z lidí vydán. Otec však musel dobrému skalnímu skřítkovi svatosvatě přislíbit, že nalezený diamant diamantů nebude nijak rozdělovat a ani ho nebude v žádném případě vystavovat přímému slunci. Stařec tak rád s povděkem souhlasil a skřítek potom zmizel. Plamen kahanu přivedl otce až k místu, kde se rozlamovalo veškeré důlní náčiní a všichni ostatní lámání už vzdali a razili jinou skalní stěnu. Stařec byl ale neoblomný a když si nepozorovaně vypomohl kouzelným klínkem, neprorazitelná skála náhle povolila a vydala největší drahokam, jaký kdy lidské oko zatím uvidělo. Diamant všech diamantů byl konečně nalezen.

Zvěst o vzácném nálezu se rychle rozšířila a loupeživá a chtivá horda přepadla lom a nejdražšího kamene se nevybíravě zmocnila. Jejich náčelník pak těžkou palicí i další nalezené diamanty roztříštil na malé části a rozdal je mezi všechny své šejdíře. Diamant potom přivezl na zámek a odevzdal jej jako jedinečný dar králi spolu s ráznou žádostí o ruku jeho dcery, která mu také byla přislíbena. Král prohlásil Orlího prince, jak mu začali lidé přezdívat, za lháře a podvodníka a hodlal provést jeho popravu. Jinoch byl zajat, když jeho medvědímu příteli hrozilo vážné nebezpečí, sám se vojákům vydal k uvěznění. Byl přikován v podzemí a na nádvoří zámku se počala stavět popravčí galerie.

Král si nechal k popravě do několika dnů zhotovit jedinečné královské žezlo, do něhož byl vsazen nejdražší a největší diamant a ještě si z jeho dalších částí od svých nejlepších klenotníků a krejčích naporoučel zhotovit nejskvostnější a jedinečné šaty, posázené tisíci diamanty, aby s nimi ohromil všechny narychlo pozvané hosty a pokořil tak ochránce diamantů ve skalách. Časně ráno, těsně před úsvitem v den popravy, byla princezna vyvedena strážemi a byla násilím přinucena přihlížet záhubě Orlího prince. Král, ve svém dosud nevídaném velkolepém diamantovém hávu, se hrubě vysmíval jen zdánlivě chabé moci strážce diamantů, sklidil za to souhlasný potlesk a provolání slávy u obecenstva. Pak hrdě pokynul významně rukou na znamení katovi, který předtím zavázal odsouzenému oči černou páskou a přinutil ho pokleknout a položit odevzdaně hlavu na popravčí špalek.

Soustředěný kat v rudé kápi se rozmáchl těžkým, nabroušeným a silně se blyštícím mečem nad Orlím princem, v hledišti zavládlo rozčilení a ... rozechvělé obecenstvo nadšeně očekávalo bezhlavé divadlo. Princezna si pevně zakryla rukama oči a zanaříkala žalem, ostatní se však nechali unést a nemohli odtrhnout oči od silné záře diamantů, která se odrážela v meči od právě vycházejícího slunce. A v tom jediném okamžiku naráz všichni provinění přihlížející oslepli.

Na zámku se náhle objevil neúprosný skalní skřítek a všechny provinilce vyvedl po hlase na vysoké hradby zámku a oni popadali ze skalního srázu a zbývající z nich roztrhala divá zvěř ve skalách a v nočním lese, jiní se bezmocně utopili v neschůdných bažinách, nebo je okradli a ubili lapkové. Skřítek se objevil v lese a lekal loupežníky svými nevzhlednými podobami, které na sebe střídavě v lese bral. Každému z nich jejich diamantový lup odebíral, když se přesvědčil, že ho chtějí jenom pro sebe a snadné obohacení. Postupně se skřítkovi podařilo uloupené vzácné kameny opět zcelovat a navracet do skal. Ale přesto zůstal jeden z těchto kamenů v jednom svém místě již natrvalo porušený a jiný, než byl před tím. Pouze jediný a nejmladší z lapků si mohl svůj diamant ponechat, když prozradil, že neprávem získaný cenný kámen přechovává pro svou slepou sestru. Ta, když diamant od něho darem přijala, znovu svýma očima prohlédla.

Princezna se ujala věcí příštích na zámku a nechala osvobodit svého Orlího prince. A jejich svatbě zcela nezvykle přihlíželi také tři velcí a velmi vážení mořští orli, kterým se dostalo náležitého pohoštění. Dokonce se dostali i do královského erbu a starý uzdravený otec se dočkal velké radosti z narozených potomků svého syna, Orlího krále. 

Skalní skřítek prochází až do dnešních dnů podzemím a dosud žárlivě a rozvážně stráží poklady naší Země, často dobrotivým a někdy v dobrém rozmaru i ziskuchtivým lidem vydá část z jejích převzácných pokladů, ale nejčastěji se však v návalu nezřízené chuti zatoulá i do Vašich sklepů a spižíren a pak se neudrží a i když se to nepatří, neovládne se a hlasitě pomlaskává nad nalezenými klobásami. Málokdo ho přitom spatří, ale obvykle po jeho návštěvě nalezne malý drahý kamínek na odškodněnou...

autor : Vladimír Marek

veškerá autorská práva vyhrazena