2007 - 2011 - 2018 Idea a vizualizace  Národního památníku Domažlice od Vladimíra Marka / VM Atelier a grafika Ondřeje Kobylky

Idea návrhu Národního památníku Domažlice - Bakalářská práce : Spolek Psohlavci a chodský národopis, Vladimír Marek, Univerzita Karlova, Praha 2009. Konzultanti : doc. Jana Čechurová a prof. Eduard Maur. 3. kapitola Baldov u Domažlic, 1931. 

( Představení a doporučení možného garanta k dokončení husitského památníku v Domažlicích a to rodáckého Spolku Psohlavci v Praze s četnými kontakty na legislativce, exekutivce, generalitu v ČR a struktury NATO,  také krajanská sdružení v zahraničí a s tím navrhované a velmi vhodné čerpání finančních prostředků na tento projekt z fondů EU ). 

Pro předsudky, konzervatismus a autoritativní přehlížení zřejmých faktů spojitosti Národního památníku Domažlice s chodským národopisem, byla tato vize komisiálně zamítnuta pro velmi závažné a celou práci degradující podezření z plagiátorství a pro chybnou a nepoužitelnou metodologii,  která se však v roce 2015  prokázala jako naprosto správná a opodstatněná. 

V roce 2018 byl proveden běžně i UK akceptovaný robotický atest v systému Theses.cz autorem této vědecké práce a plagiátorství bylo vyloučeno. Nadstandardní IT kontrola a nezávislá revize je však setrvale rektorátem Univerzity Karlovy odmítána, neboť pro podobný rehabilitační postup neexistují žádná úřední kritéria a ani metodický postup. Zvrátit mylné, zavádějící i zjevně podjaté a již také překonané posudky a akademická zavržení bakalářské práce se opakovaně v průběhu několika let nezdařilo ani  u proděkanky pro studijní záležitosti, rektora UK a nebyla konečně ani vznesena jako předmět pro prošetření Etickou komisí Senátu UK, proto již došlo k úplné rezignaci a zveřejnění ucelené faktografie na nezávislých platformách a v encyklopedických zdrojích.

Vizualizace návrhu Národního památníku Domažlice z roku 2011, autor : Vladimír Marek, Atelier VM, ( jako nezakrývaná reprezentativní revokace monumentálního železobetonového prvorepublikového návrhu památníku - rozhledny od architekta Kamila Roškota s jeho odhadovaným dnešním rozpočtem cca 52, 6 mil. Kč ).
Pro současný rozmach kybertechnologií navržená ( podle zadání ) v okolní krajině dominantní klimatizovaná a v noci projekcí osvětlovaná rozhledna ve tvaru liturgického kalichu s výtahem v patce a vyhlídkovou restaurací pod skleněnou kupolí, spojenou s kyberdómem ve tvaru královské koruny Jiřího z Poděbrad a 3D panoramatem bitvy u Domažlic od akademického malíře Jana Šebka  s visutou kabinovou lanovkou a velkorysou skulptací podél stupňovitého schodiště.

V roce 2018 dopracoval počítačovou architektoniku návrhu Baldovské rozhledny - památníku v Domažlicích grafik Ondřej Kobylka. Předpokládaný rozpočet na ni byl odhadován asi na jednu miliardu Kč. Akademici ambiciózní a nákladný projekt v samém zárodku výsměšně znehodnotili a ,, smetli pod stůl '' jako megalomanii a ,, unášení se vlastními představami, patosem a emocemi. '' Ale jen pro adekvátní představu přibližně ve stejném objemu peněz ( cca 880 milionů Kč bez DPH ) bylo před časem postaveno Nové divadlo v Plzni s výpůjčkou od Evropské investiční banky ve výši 400 milionů, 200 milionů bylo čerpáno z evropské dotace, 100 milionů poskytl Plzeňský kraj, z rozpočtu města Plzeň byl schválen vklad 100 až 150 milionů korun. ( ,, Výstavba budovy Nového divadla probíhala v letech 2012 - 2014 na základě projektu vypracovaného architektonickou a projekční kanceláří Helika. Projekt vznikl na základě původního návrhu portugalské architektonické kanceláře Contemporânea Lda '' - citace z oficiálních webových stránek o Novém divadle v Plzni ). 

Město Domažlice upřednostnilo strohost, jednoduchost a zjevnou finanční nenáročnost v podobě nepřehlédnutelného a nezdolného prstencového žulového kalichu. Již jsem po něm viděl i lézt nějakého ,, pavoučího '' mladíka, ale nejsem si zcela jist, zda tomuto památníku jeho hanobením nastupující generace správně porozuměla. Na kalich je totiž výtečně vidět z bavorské strany, přiléhající a tak samozřejmě volně průchozí státní hranice ...  a je tedy skutečně jenom na nás, co chceme a dále na tomto tak památném místě budeme celému světu vystavovat na odiv. Pokud je to netečnost, přezíravost a švejkovství, potom jsme Mistři světa. Škoda, že patriotismus je u nás tak očividným jenom krátce a halasně pouze ve  sportovních halách a na stadionech. Možná by se konečně patřilo tam nosit květy a chvíli postát s úctou, protože nemilosrdní křížoví rytíři v kruciátách v Čechách kdysi rázně a bez slitování kromě jiných násilností i uřezávali jazyky lidem na potkání a bez rozdílu vyznání sotva, že jenom na ně česky, tedy jako ,, ohavní kacíři '', promluvili. Naši předci sborově a ve svorném semknutí zde zpívali a mečem uhájili svoji zemi, víru, mateřštinu a hlavně i naši budoucnost v náboženské toleranci. A  krátký vzkaz ,, poslednímu husitovi v Čechách '' - i negativní reklama je vlastně výtečná reklama  - a ať už ,, římský kalich '' nebo jiný - prostě už důstojný památník nějaký konečně trvale stojí a snad už i navždy stát bude, abychom se  konečně přestali hrbit, krčit a pitvořit pod svými dějinami. Prostě vše není jenom o penězích, a proto okupanti promyšleně vždy nejprve zničí pomníky a památníky …, tedy kultovní a historickou národní paměť. 

Vlastně je tedy ,, skoro dobře '', že Roškotova železobetonová a na svou dobu i velmi odvážná a nadto i velmi nákladná husitská mohyla - rozhledna nebyla v Domažlicích na Baldovském návrší hrdě vztyčena, nejspíše by pouze po následné německé okupaci Československa posloužila ke zničení a okázalé dehonestaci jako nestrpěný symbol českého národa velice silné destruktivní trhavině a nespočetným průrazným nábojům z nacistických děl a hlavní  tanků pro zkoušku odolnosti materiálu.

Při melioračních pracích byly v minulém režimu vykopány pod Baldovským návrším - velice blízko u Horšovského Týna - také středověké artefakty, převážně různých fragmentů historických zbraní, z nichž převažovaly hlavně meče. Záhadně se však již později nikde ,, nedohledaly. '' Když jsem se dotazoval před sametovým převratem značně zaraženého vojenského zpravodajce v jeho malé kanceláři, umístěné v nenápadné budově tehdejší Okresní vojenské správy, nakonec velmi neochotně a překvapivě  doznal, že je ve stálém spojení s malým vyklápěcím ,, pojítkem '' s vojáky baldovské hlásky Protivzdušné obrany státu a k němu také disponuje i přímou telefonní linkou na Civilní obranu města a rovněž na velitelství domažlické pohraniční brigády - PS útvaru 8654. Památník neznal a byl mu  ,, zcela ukradený. '' 

Již se zdržím patetického dovolávání národní hrdosti, torzo památníku bylo rozkradeno, vandalsky poničeno, opakovaně znevažováno a nebetyčně přehlíženo. Napsal jsem jednomu našemu europoslanci do Bruselu o zvážení poskytnutí možné tučné dotace na dokončení tohoto projektu, neboť instalací samotného kalichu se příliš celkovému reprezentativnímu dojmu památnému místu stále ještě nedostalo, myslím ale, že mu byl ,, Baldováček '' také zcela ,, šumák '', protože jsem se nedočkal vůbec žádné reakce. Tedy kromě telefonického dotazování od velmi distingované a noblesní dámy, rovného však s perlustrací na cca 20 minut …, co si myslím o VŠ vzdělávání v EU. Zavěsil jsem, ale jen sám za sebe : je odosobněné, školometské, direktivní, normované a šablonovité, to si o něm myslím. Veliká škoda, že jsem byl u akademických komisí tak nejistý, zoufale osamocený a tak velmi málo ,, asertivní. '' Dnes už bych byl mnohem silnějším, děkuji Vlastičko a Jiřinko Paroubková, Vláďo Baiere, pane Hano, generále Tomáši Plchu, pane Smudku, alias Nepolapitelný Jane, JUDr. Miloslave Matasi, díky Vám všem, již utichlým chodským bardům, umělcům, spisovatelům, hraničářům,  paní Boženě Němcové, statečným, raněným, padlým československým generálům, vojákům, letcům a parašutistům a všem vlastencům, Vám všem umučeným a trýzněným, znevažovaným kněžím, včetně klérem nepochopenému Janu Husovi. Děkuji  všem již pominulým, i Vám přítomným pane profesore Čorneji a prof. Maure, paní Dr. Krausová, Mgr. Ilono Krbcová, Dr. Kupilíku, Mgr. Novotný, pane prezidentský mluvčí, pane rektore naší veleslavné alma mater a dlouhému a nekonečnému zástupu dalších,  i Vám teprve budoucím, kterým předávám, co jsem na Chodsku a v hlavním městě Praze velmi pracně v archivech a knihovnách načerpal a nemohl předat jinak, než takto pokoutně a vlastně i téměř samizdatově, neboť i jako nijak usvědčený a pouze jen účelově křivě nařknutý ,, plagiátor a potížista '' jsem neustále na akademickém indexu. 

Máme až fascinující národní i lokální dějiny a Baldovský národní monument, lépe však z relevantních prvorepublikových smluv vzešlý Národní památník Domažlice, by je měl jako nepřehlédnutelná dominanta města nezakrytě ambiciózně odrážet, kultivovaně předávat a nezapomenutelně ozrcadlit celý region i celou Českou republiku, neboť zatím se děje přesně pravý opak. 

Konečně proto dohlédněme dál než na špičku vlastního nosu a objevme skrytou podstatu vlastní pohodlnosti, nevšímavosti a alibismu. Nejsou peníze, ale kdy vlastně byly, katedrály, velkolepé stavby se vždy těšily prioritě, staví se velmi promyšleně, pomalu, někdy po celé generace.  Když se však nechce, tak je to ještě horší, než když se nemůže, anebo dokonce  vůbec nesmí ...

Nejtrefněji to nakonec dal můj velký bratr, když se pracně v blátě vyškrábal na baldovský kopec, zhlédl v dešti a větru na něm stojící sochařskou venkovní galerii a pak na jeho vrcholu i  žulový notně zašedlý a tak trochu i mdlý prstencový monument,  vzdorující více než jenom kompaktnímu stožáru s ,, nabušenými '' technologiemi bé - té - esky, také ze svahu k němu přiléhající baldovský kamenolom s navršenou haldou nad ruinami bývalého prasečáku se zklamáním a k akci burcujícím povzdechem : ,, Hm … , a to je jako už všechno … , tak to je hodně  hustý … ! '' Za mne ano, více jsem již nesvedl, ale jsou zde i jinde tací, kteří jsou mnohem vlivnější, mocnější a v kompetencích rozhodnější. Díky ! ! ! 

Tak vzhůru do Domažlic na velmi památný vrch Baldov, než nám jej z baldovského lomu mistrně a nepozorovaně řízenými explozemi postupně nerozstřílejí a ostrými lžícemi bagrů úplně neodkrájejí … a s těžkými prašnými nákladními sklápěči nerozvezou bůhvíkam a bůhvíkomu. Už je to jenom takový malý, skoro nijaký, málo výrazný, pro mnohé z nás i nijak podstatný a pouze dovedně okrájený český pohraniční kopeček,  snad to už ale také není i jeho tichá hrana neslavného konce úplný zbyteček. 

Nelze se již proto vymlouvat, že o tom nikdo z nás nevěděl. Víme a vidíme to už snad nyní úplně všichni, ale je stále tak snadné odklánět svůj klamaný zrak nebo objektiv od zakrývané reality.  Byl bych strašně zvědavý na obsah nezcenzurovaných dětských přání a vložených dospěláckých tužeb a vzkazů, které jsou v baldovském kalichu skrytě trvale přechovávány do budoucnosti. Přiznávám, že jsem chtěl kdysi do zchátralého soklu podstavce Baldováčka potajmu udělat jenom docela malinkatou pididírku a do ní zacementovat flešku, aby si z ní kdokoliv z Vás mohl stáhnout tyto tak podstatná data. Ale ovládl jsem se, vždyť tato jedinečná Kulturní památka ČR je pod státní památkovou ochranou a měla by ještě k tomu nabýt vlastně již pouze formálně i tolik kýženého statutu Národní kulturní památka ČR a k tomu přináležející zcela samozřejmou a tolik nutnou V.I.P. péči a hodně navýšené státní dotace.    ( VM )