OBSAH

Titulní list .........………………………………………………………..................................................................……..................... 1

Prohlášení ...............………………………………………………….......................................…………………………………...…........... 2

Obsah .........………………………………………………………........................................................................……………......….... 3

Úvod - základní informativní seznámení s regionem a legislativou...……………………......………...……....... 4

1. kapitola ........................................................................……………………………………………………......………………......... 10

1936 - 1955 CHODOVÉ V PRAZE. PSOHLAVCI.

(Minulost zaniklého rodáckého spolku Psohlavci v Praze a jeho zakladatele Jaroslava Žáčka - Domažlického).

2. kapitola ....................................................................................................................................................…… 45

1872 - 1988 CHODSKÝ NÁRODOPIS A AUTENTICKÝ FOLKLOR. ­­

(Rozšířené a doplněné chronologické pojednání o národopisných skupinách a souborech na Domažlicku od Vladimíra Baiera z roku 1988).

1945 - 1990 DĚTSKÉ NÁRODOPISNÉ SOUBORY NA DOMAŽLICKU. 

(Přehledný doslovný koncept Vladimíra Baiera z roku 2006).

3. kapitola .......................................................................................................................................................... 93

BALDOV U DOMAŽLIC, 1931. (Nezrealizovaný husitský národní památník).

Poděkování ....................................................................................................................................................... 111

Přehled použitých pramenů ..........................................................................................................................112

Bibliografie ........................................................................................................................................................ 113

Periodika,průvodci,seznam příloh,zdroje....................................................................................................114

Shrnutí - anotace.............................................................................................................................................. 118

Summary.........................................................................................................................................................…. 119

Přílohy.................................................................................................................................................................. 120

ÚVOD

Základní informativní seznámení s regionem

O CHODSKU 1)

Chodsko je poslední národopisnou oblastí Čech, kde jsou dosud živé lidové obyčeje, řeč i kroj. Pro starší generaci chodských žen je kroj dosud běžným každodenním oblečením.

Snad již v 11. století žily podél české hranice s Bavorskem hraniční stráže, svobodné obyvatelstvo, které dostalo jméno Chodové. Jejich úkolem bylo kontrolovat neporušenost hraničních znamení, provázet hustým a nebezpečným hraničním hvozdem od zemské hranice až do nejbližší celní stanice obchodní karavany, diplomatická poselstva a cestující. V případě válečného nebezpečí měli Chodové za povinnost zatarasit hraniční průchody a ztížit tak, nebo úplně znemožnit, protivníkovi vstup na české území.

Strategický prostor domažlických Chodů tvořilo jedenáct vojensky organizovaných a ozbrojených samosprávných vsí, rozložených podél západní zemské hranice od Všerubského průsmyku k čerchovskému masivu : Pocinovice, Chodská Lhota, Mrákov, Klíčov, Tlumačov, Stráž, Újezd, Draženov, Chodov, Klenčí pod Čerchovem, Postřekov. Chodští sedláci, ve všech jedenácti vsích to bylo něco přes 300 rodin, bydleli v neopevněných dvorcích. Strážní službu drželi střídavě podle statků.

Jen když jejich územím projížděl panovník, doprovázeli jeho družinu jako čestná stráž všichni dospělí chodští muži pod vlastním praporem.

Za svou odpovědnou strážní službu, nepřetržitě vykonávanou v každé roční době a za každého počasí s čakanem v ruce a se psím doprovodem, se Chodové svým významem, zásluhami a spolehlivostí od prvopočátku těšili mimořádné přízni a výhodám po sobě nastupujících panovníků. Ti je obdařovali výsadami a ve vnitrozemí málo obvyklými privilegii. Chodové směli svobodně nakládat se svými statky, byli osvobozeni od roboty, placení cel a daní. Měli i vlastní samosprávu, kterou si sami volili.

_____________________________________________________________________________

1) Anonymní regionální průvodce, poskytovaný Informačním centrem Městské knihovny v Horšovském Týně ( okres Domažlice, západní Čechy, Plzeňský kraj ), 2002.

Jejich privilegované postavení se radikálně změnilo v 16. století s pozvolnou a nezadržitelnou kolonizací hraničního lesa. V tomto období počíná ztrácet chodská strážní služba na svém významu a Psohlavci, jak se také jinak tito pěší ozbrojenci na Chodsku moderně označují, jsou ve svých výsadách omezováni a postupně o ně ve sporech s vrchností přicházeli, neboť po bělohorské stavovské porážce byly panovníkem prodány chodské vsi do dědičného držení. Odpor Chodů proti rodině Lamingenů z Albenreuthu byl násilně zlomen až popravou nejagilnějšího vůdce Jana Sladkého Koziny, který byl pro výstrahu a zastrašení ostatních přihlížejících Chodů v Plzni dne 28. 11. 1695 oběšen.

Během následujících let upadli Chodové téměř do úplného zapomenutí. Svérázný a jedinečný region Čech nově objevili až národní obrozenci v čele s literáty druhé poloviny 19. století. Mezi nimi byla i Božena Němcová a Karel Jaromír Erben. Nejvíce se však zřejmě o popularizaci Chodska zasloužil Alois Jirásek.

Neméně tak učinili i chodští rodáci. Nejznámějšími byli kněz Jindřich Šimon Baar, národopisec Josef František Hruška a hudebník a folklorista Jindřich Jindřich. Spisovatel Jan Vrba věnoval část svých prací poutavému vykreslení přírodních scenérií rodného Horního Chodska. Na Kdyňsku byli významnými národopisnými pracovníky manželé Štěpánkovi.

CHODSKO A CHODOVÉ

O Chodech se poprvé zmiňuje Dalimil počátkem 14. století, po něm Vavřinec z Březové počátkem 15. století a pak Václav Hájek z Libočan v souvislosti s bitvou Břetislava I. proti Jindřichu III. u Brůdku roku 1040. ( Během této bitvy prokázali Chodové svoji statečnost a získali pak mnoho výsad a zrušení různých plateb ). Všechny tyto prameny pokládají Chody původem za Čechy.

V 17. století zpochybňuje původ Chodů pobělohorský emigrant Pavel Stránský. Domníval se, že je Břetislav I. jako zajatce i s dobytkem a majetkem z Velkopolska do Čech přivedl z vítězné bitvy z roku 1040 z pozemků hradu Chodzec. Neobvyklé pojmenování Chodové odvodil od jména hradu. Až v 19. století se Chodů zastal František Palacký, který dohadovanou teorii Stránského zpochybnil a tvrdil, že původ Chodů je velmi dávný a přirozeně provázaný s českým prostředím.

Sounáležitost Chodů s českým národem však nejvěrohodněji doložil a na základě důkladného jazykového rozboru jednoznačně prokázal chodský rodák Jan František Hruška. Ve 14. století jsou Chodové zmiňováni v pramenech jako královští poddaní v pohraničních hvozdech. Domažličtí Chodové, více známější jako Psohlavci, obývali původně 11 vesnic na úzkém pruhu země tam, kde chyběla přirozená přírodní ochrana v podobě hor a byly členěny na Horní Chodsko ( území s vesnicemi Draženov, Újezd, Klenčí, Chodov, Postřekov ) a Dolní Chodsko ( ves Mrákov, Starý Klíčov, Tlumačov, Stráž, Pocinovice a Chodská Lhota ).

Chodové vykonávali pochůzky a kontrolovali, zda se Němci neusazují v českém pohraničí a nepřemisťují hraniční kameny. V době válečného ohrožení a bitev měli stejné vojenské povinnosti jako pevnostní posádka královského města Domažlice. Těmito strážními a vojenskými úkoly se Chodové odlišovali od ostatních poddaných. Jejich výsady jim opětovně a ochotně stvrzovali panovníci ve 14., 15. a ještě v 16. století. Ve srovnání s Chody Tachovskými, Přimdskými, či Královskými ( šumavskými ) měli Domažličtí Psohlavci větší a svrchovanější míru osobních svobod.

Na rozdíl od ostatních strážců hranic Psohlavci nevstupovali přílišně do smíšených manželství s Němci a zachovali si dlouhodobě téměř výhradně českou národnost a jejich svérázná mluva, známá též jako bulačina, se generačně předávala a zachovala dodnes.

V době obrození, světových válek, okupace a ohrožení existence české státnosti mýtus Psohlavců posiloval, přidával na národní neohroženosti, semknutosti a vzdoru ve chvílích nejtěžších jednomu každému Čechovi. Proto se vždy těšili velké oblibě, respektu a posloužili za vzor, co by vždy bdělých a na stráži stojících ochránců a provždy věrných patronů nepřerušené kontinuity češství, nesentimentálního patriotismu a vlastenecké oddanosti položit za obranu rodné země nezištně vlastní život.

CHODSKÉ A RODÁCKÉ SPOLKY 2)

Chodsko se za posledních 250 let stalo národopisně velmi přitažlivou oblastí, příznačnou svým typickým krojem, slovesností, zpěvností, hudebností a tancem.

Na udržování a dalším rozvíjení místního folkloru, pamětihodností, přírodních, technických, architektonických a kulturních památek a bohatých tradic měly ( od 80. let 19. století do konce 30. let 20. století ) důležitý podíl také zájmové a

_____________________________________________________________________

2) Kol. autorů, redakce V. Dudák, Český les - Příroda, historie, život, Praha 2005, str. 865.

občanské spolky , zejména vlasteneckého charakteru, k nimž v Domažlicích patřil především Spolek paní a dívek ,, Božena Němcová '', Měšťanská Beseda, Sokol, Řemeslnicko - živnostenská jednota, Akademický spolek ,, Chod '', Divadelní spolek ,, Havlíček '' a Politický spolek. Nejsilnější vliv na národopisné dění v celém domažlickém regionu mělo však Sdružení chodského národopisu a Baarova společnost, rovněž tak vytvořená pro poznávání, zvelebování a zachovávání tradic Chodska.

Na místní vlastenecké spolky byla silně v hlavním městě napojena také rodácká spolková sdružení, jmenovitě Spolek rodáků z Domažlic a okolí v Praze 1883(1902-1953) a Kroužek rodáků z Domažlic, ze Šumavy a jich přátel v Praze - Psohlavci (1936--1954), který hojně rozšiřoval jejich působnost prostřednictvím své bohaté ediční činnosti z Čech až na území sousedního Slovenska, ale také i daleko napříč všemi směry za hranice Čsl. republiky a jehož činnost zde byla dále podrobně rozvedena.

Podobnou aktivitu na Chodsku rozvíjely i další pobočné spolky v čele s Odborem Klubu českých turistů Národní jednoty pošumavské, dále v Domažlicích Odbor Ústřední Matice školské, Odbor Husova fondu a Odbor Československé obchodnické Besedy, Republikánské sdružení, Legionářská jednota, apolitický Svaz národního zdraví či Sdružení dorostu českého venkova a Jednota čsl. drah.

Mezi místní spolky odborné lze zařadit Hasičskou župu, sdružující 16 sborů, Sbor dobrovolných hasičů, Hudební a zpěvácký spolek ,, Čerchovan '', Literární jednotu, Muzejní společnost, Hospodářsko - průmyslový spolek, Hospodářsko - rolnický spolek venkovských obcí okresu domažlického, Sadařskou jednotu, Včelařský spolek, Rybářský spolek, Učitelskou jednotu ,, Budeč '', Katolickou jednotu a Klub velocipedistů. Na Domažlicku působil také čtenářský a ochotnický spolek ,, Škaniva. ''

Nelze opominout ani zvláštní uniformovaný c.(ísařský) k.(rálovský) Sbor priv.(ilegovaných) ostrostřelců a taktéž stejnokrojovaný Spolek vojenských vysloužilců. Sociálně slabé studenty c. k. gymnasia zabezpečoval svými příspěvky a štědrými dary dobročinný Spolek ,, Tuhošť ''. Mezi cechovními spolky lze vyjmenovat Obchodní gremium, Společenstva hostinských a výčepníků a řadové kovářů, kolářů a pilníkářů, krejčích, koželuhů, kloboučníků, obuvníků, tkaničkářů, punčochářů, mlynářů a pekařů, řezníků, hrnčířů a bednářů.

Mezi dělnickými spolky dominovaly Spolek národního dělnictva ,, Petr Fastr '', vzdělávací spolek ,, Komenský '', socialistický spolek ,, Budoucnost '' a ,, Lasalle. ''

Do kategorie chrámových spolků patřil sbor ,, Zpěvu a hudby sv. Cecilie '' a ,, Literátů. '' 

                                                   SPOLKOVÁ LEGISLATIVA

,, Zlatý věk '' spolkového života nastal v období první československé republiky 3) ( 1918 - 1938 ). Roky 1919 a 1938 rámují neustálý přírůstek počtu spolků na území hlavního města Prahy, který způsobil rychlejší růst absolutního počtu spolků oproti vývoji před první světovou válkou. Vznik československého státu nastolil zcela novou společenskou situaci, která postavila mnohé dosud opoziční spolky a sdružení do role opor nového státního pořádku. To se dotýkalo výrazně třeba Sokola.

Pád rakousko - uherské monarchie a vznik Československé republiky neznamenal ve spolkových kompetencích úřadů žádný zlom. 4) Prakticky jen titulárně bylo zemské místodržitelství po roce 1918 nahrazeno zemskou správou politickou a po vydání ,, organizačního zákona '' z roku 1927 ( v platnosti od 1.1.1928 ) zemským úřadem.

Okresní hejtmanství se přeměnila na okresní správy politické a na základě téhož zákona z roku 1927 opět na okresní hejtmanství. Spolková působnost pražského policejního ředitelství byla vládním nařízením z 9.12.1921 č. 457/1922 Sb. rozšířena na území Velké Prahy, která vznikla na základě zákona o Velké Praze z roku 1920 ( v platnosti od 1.1.1922 ). Během první republiky se vytvořila pomocná terminologie této dvoustupňové úřední soustavy: okresní úřad ( resp. magistrát nebo policejní ředitelství ) byl nazýván spolkovým úřadem I. stolice a zemský úřad spolkovým úřadem II. stolice . Uvedená titulatura a působnost byla zachována i po 15.3.1939 na území Protektorátu Čechy a Morava. Na základě vládního nařízení č. 97/1939 Sb. musely všechny spolky, které hodlaly nadále existovat, nahlásit tento úmysl příslušnému spolkovému úřadu I. stolice do 31.5.1939, jinak 1.6. zanikly. Starou kompetenční strukturu převzala i nová státní správa obnoveného státu po roce 1945. Jako spolkový úřad I. stolice fungoval okresní národní výbor ( v Praze Ředitelství národní bezpečnosti jako nástupce policejního ředitelství ), spolkovým úřadem II. stolice se stal zemský národní výbor (ZNV). Značné přesuny v kompetencích státních orgánů ve spolkovnictví byly učiněny po únoru 1948 - především vládním nařízením z 28.12.1948 č. 305/1948 Sb., o některých přesunech působnosti ve veřejné správě a vládním nařízením z 5.4.1949 č. 98/1949 Sb. ,, o výkonu veřejné správy v oboru národní bezpečnosti na území hl .m. Prahy a Pražského kraje.''

_____________________________________________________________________

3) Lašťovka,M.a kol., Pražské spolky (Soupis pražských spolků na základě úředních evidencí z let 1895-1990), Praha 1998, str.LI.

4) Tamtéž, str. XXII - XXIII .

Souvisely rovněž se zavedením krajského uspořádání namísto starého zemského zřízení od 1.4.1949. Vládní nařízení č. 305/1948 Sb. v rámci proklamované decentralizace správy přeneslo celé ohlašovací řízení v případě spolků nepřesahujících hranice okresů ze zemské úrovně na příslušné okresní národní výbory (ONV). To se týkalo i spolků se vzorovými stanovami - tedy poboček celostátních organizací. Ohlašovací řízení spolků, jejichž činnost vybočovala z území jednoho okresu, a spolků přesahujících i hranice krajů, které ale nevytvářely pobočky a nebyly svazem spolků, byla určena krajským národním výborům (KNV). A konečně ministerstvo vnitra rozhodovalo o spolcích, jež tvorbou svých poboček přesáhly území jednoho kraje nebo byly svazem spolků. Vznikla tedy složitá trojstupňová struktura spolkových úřadů. V rámci těchto úřadů byly spolky postaveny vlastně pod policejní dozor, protože spolková agenda I. a II. stolice bezprostředně náležela okresním (u ONV) a krajským (u KNV) velitelstvím národní bezpečnosti (OV NB, KV NB), tato velitelství byla ovšem tehdy formálně součástí národních výborů, podřízenou jejich bezpečnostním referentům. V roce 1950 byly ovšem agendy národních výborů a velitelství národní bezpečnosti důsledně odděleny, přičemž směrnice ministerstva vnitra z 11.7.1950 č.771 ( v platnosti od 15.8. ) definitivně přiřkla spolkové a shromažďovací záležitosti nově zřízeným referátům III - pro vnitřní věci a bezpečnost národních výborů. Ty byly počátkem roku 1952 přejmenovány na referáty pro vnitřní věci, v květnu 1952 se přeměnily na odbory pro vnitřní věci. Zákon č.68/1951, o dobrovolných organisacích a shromážděních, přinesl ve spolkové agendě opět částečnou centralizaci, protože veškeré povolovací řízení vrátil od ONV zpět na KNV (ÚNV), Pro vznik organizace bylo nadále nutné posílat organizační řád ve třech exemplářích příslušnému KNV (ÚNV), při přesahu území jednoho kraje ministerstvu vnitra (tehdy však v pěti kusech). Okresním ( v Praze obvodním ) národním výborům - resp. jejich referátům pro vnitřní věci - byla však ponechána dozorčí funkce nad spolky sídlícími a působícími v hranicích okresu (obvodu). Představovaly nadále nejnižší spolkovou instanci pro styk spolků se státem. Jim bylo nutno hlásit týden předem každou veřejnou schůzi. Zůstala jim rovněž volná ruka v rozpouštění spolků zbytečných nebo dokonce škodlivých pro výstavbu socialismu - a to bez ohledu na to, kdo schválil spolkové stanovy. Přeměnu spolku na dobrovolnou organizaci mohlo ovšem učinit jedině ministerstvo vnitra.

1. KAPITOLA

Minulost rodáckého spolku Psohlavci v Praze ( 1936 - 1954 )

Jak postupně vyplynulo z dobových záznamů, převážně nestranného a obvykle striktně úředně odměřeného policejního charakteru, vypracovaných v průběhu ,, první '' a pomnichovské ,, druhé '' republiky okresními úřady (resp. příslušnými policejními ředitelstvími a zemským úřadem) a později ze strojopisných i ručně psaných obeznámení z působnosti III. referátu pro vnitřní věci a bezpečnost ONV a jeho dalších vyšších instancí včetně ÚNV, jen málokdo byl tak silně v Praze propojen s chodským regionem a tuto skutečnost ostentativněji neprojevoval více než právě Jaroslav Žáček - Domažlický a spolu s ním i vzniklý rodácký spolek, nazvaný Psohlavci, sdružující se v pražském prostředí, kterému dal Jaroslav Žáček vzniknout a který pak dlouhodobě vedl v dobách nepříhodných, složitých i nepřejících.

Jaroslav Žáček se, co by nerozvážný čtyřiadvacetiletý mladík v době pomalu odeznívající Velké hospodářské krize, neomluvitelně provinil proti občanské cti, když obelhal a následně poškodil desítky důvěřivých lidí v jihozápadních Čechách, a byl proto po zásluze potrestán. Přesto se tohoto kraje, kde se rád zdržoval a který na něho pochopitelně zanevřel, nikdy úplně nezřekl. Dokonce se, zcela neobvykle a snad pro někoho možná i nečekaně, sám pro sebe pojmenoval Domažlickým a hojně se tak ve svých literárních pracích označoval. Jak bylo později opakovaně policejně přešetřováno a zaprotokolováno, ve svém dalším aktivním a angažovaném občanském i spolkovém životě se vícekrát neprokázal jeho zištný úmysl se obohatit ve svůj prospěch. Po roce 1945 byl Jaroslavu Žáčkovi trestní rejstřík po uplynutí zákonné podmínečné zkušební lhůty zahlazen, trest úplně vymazán a on se tak stal zcela bezúhonným a opětovně úctyhodným člověkem. V této době zastával výše postavené, ale blíže neurčené, ředitelské místo. Zároveň byl zaníceným kulturním pracovníkem. Podle účetních dokladů a kontrolních zpráv pokladních revizorů nikdy nedošlo ke zpronevěření spolkové pokladny.

Značné finanční prostředky, které spolek Psohlavci a jeho prostřednictvím potažmo Jaroslav Žáček dlouhodobě získával, byly jím a pokladníky spolku úzkostlivě ochraňovány, evidovány a obratem investovány ( lépe však darem věnovány ) ve prospěch krajanské oblasti spřízněného jihozápadu Čech. Tentokrát se však již jednalo o stovky podpořených a obdarovaných lidí v nouzi, ve vzdělávání i v bezstarostné zábavě. Spolkovými dobročinnými penězi byly obesílány desítky účtů malých obcí i měst, jejichž představitelé tuto významnou pomoc náležitě oceňovali a v korespondenci nezakrytě děkovně vyzdvihovali. S přispěním krajanského spolku Psohlavců a pod jeho patronací se konalo bezpočet kulturních akcí, výpomocných brigád, rodáckých srazů, hudebních koncertů, divadelních představení, poznávacích zájezdů, svátečních lidových zábav a folklorních slavností.

Z jeho pokladny byly hrazeny pestré přednáškové, ediční a podpůrné sociální aktivity, zajišťovány květinové dary na smutečních a pietních akcích, zhotovovány pamětní desky a busty významným osobnostem a neposledně také posloužily na štědré příspěvky školním zařízením a honoráře doprovodným hudbám a tanečním, či sborovým tělesům.

Psohlavci velkou měrou pomohli obnovit nacisty zcela zničený nosný pylon pomníku J. Š. Baara na Výhledech u Domažlic, včetně k tomu vydané tělesné námahy při dobrovolných výpomocích. Podobně významně přispěli svými penězi na obnovu městečka Klenčí pod Čerchovem a okolních vsí, poničených americkým letectvem bombardováním v samém závěru druhé světové války. Tříštivými pumami, kromě mnoha domů včetně rodného domu Baarova, byl značně poškozen také pomník J. S. Koziny, který také - s mnoha dalšími - svým finančním přispěním zvelebili. Busta, předního člena scény Národního divadla v Praze Jiřího Bittnera v Milavčích u Domažlic a také pamětní deska na rodném domě v Marčovicích u Volyně na Strakonicku v Pošumaví, odhalená knězi a jindřichohradeckému archiváři a velkému chodskému příznivci, popularizátorovi a faktografovi Františku Teplému, byla rovněž dílem spolku Psohlavci.

Lze proto od tohoto - oprávněně obnoveného - spolku přirozeně očekávat i další podobně záslužné snahy, včetně již opětovného vytvoření osvědčeného duchovního a finančního zázemí pro realizace již zažitých, zcela nových, nebo již dříve stále ještě nedokončených projektů a iniciativ, vycházejících z chodského prostředí a tím snadněji tak od tohoto spolku v metropoli dostávajících zvýšeného mediálního ohlasu, podpory a zájmu a to díky jeho významnému vlivu na politickou reprezentaci, jejíchž některé parlamentní, či senátorské špičky z Chodska přímo pocházejí, nebo se nijak netají svými sympatiemi na akcích, tímto spolkem v Praze každoročně pořádaných, a hojně od významných hostů, politiků a krajanů ze zahraničí navštěvovaných.

V centrálních knihovnách hlavního města Prahy se podařilo v současnosti nalézt jen nepatrné torzo publikační a propagační produkce Psohlavců, většina ještě dnes bude docela jistě žárlivě schraňována v domácích soukromých knihovnách a ve chráněných fondech státních oblastních archivů, městských knihoven a antikvariátů (včetně uložení a přechovávání v zahraničí). V něm jsou barevně i v černobílém provedení zaznamenány všednodenní i svátečně mimořádné chvíle a momenty událé na Chodsku a v Pošumaví. A lze jenom litovat, pokud se nedochoval bohatý fotografický archiv Psohlavců, který prokazatelně existoval.

Jaroslav Žáček, podle závěrečné zprávy likvidační komise, byl spolkovým profesionálním zaměstnancem. Něco takového bylo málo běžné. Byl to právě on, kdo pravidelně připravoval k tištění a rozšiřování početné publikace s chodskou tematikou a jako vydavatel i nakladatel distribuoval také chodské romány na celé československé území. Obsaženy v nich byly přehledné mapy, průvodci turistů, reklamy i komerční inzerce s odbornými články, bezprostředně se dotýkajících chodského příhraničí.

Jaroslav Žáček prokázal, že byl schopným, ctižádostivým a velmi pracovitým. V dnešním chápání měl výrazné a nepochybné podnikatelské vlohy, které již překračovaly obvyklý spolkový rámec nezávazného dobrovolného sdružování a tvořivé improvizace.

S časovým odstupem by bylo velmi zlehčující a málo objektivní vysvětlovat jeho i spolkové kolektivní snažení jen jako výhradně zištné, že vše, co dělali, činili " jen pro peníze " a proto nic z jejich usilování nemělo a ani již nemá valného významu. Snad opravdu nemělo v překotném období kolektivismu a centrálně řízené ekonomiky, ale Jaroslav Žáček se nespoléhal na státní dotace, třebaže se nevymanil přísnému a nedůvěřivému úřednímu dozírání, ale v zázemí hlavního města nechal vzniknout " chodské továrně " s " chodským zbožím " a ono bylo se znamenitým úspěchem poptáváno s bravurně chytlavým heslem : " Kdo není Chod, není Čech ". Už dávno pominula tato " chodská konjunktura ", ale dluh minulosti zůstal z větší části dosud nevyrovnán. Na straně jedné - vzal a na druhé - má dáti. Jakým byl skutečně Jaroslav Žáček ?

V mládí nepřehlédnutelně v malém defraudoval a byl za to dlouhodobě postihován zvýšeným policejním zájmem. Ve zralém věku ale stejným lidem ve spolkovém skrytu, bez uznání a poct ve velkém rozdával. Přehnaná vděčnost Jaroslavovi Žáčkovi možná není tak úplně na místě, ale alespoň dodatečné zmínění se o něm i o ostatních a formálně dopsané poděkování všem společně s opožděným vyjádřením spravedlivé úcty, to by asi mělo být konečným a vemlouvavě odčiněným ,, odpozapomenutím '' pro protagonistu a všechny členy spolku Psohlavci v Praze za to, co se jim zdařilo. A nebylo toho málo od běžných, smrtelných a smrti a nouze se obávajících lidí, kteří se jako ostatní nevyhnuli osobních selhání a prohřešků v nepřehledné a pohnuté předválečné, protektorátní a později poválečné době, v jaké žili a žít museli. Ne vždy byli, chtěli, nebo směli být nebojácnými, přiměřeně loajálními a důstojnými. Pouze dokázali podržet cenné dědictví, které i díky jim přetrvalo a dosud přetrvává.

Bez předsudku a zaujatosti, s věcností a kritickou uvážlivostí, byly život soukromý i spolkový a téměř celé životní usilování Jaroslava Žáčka podrobeny posuzování s jednoznačným verdiktem poznané pravdy, že ač byl soudně potrestán a svého provinění se nezříkal a nezůstalo nikdy utajeno, byl mimořádně talentovaným a výjimečným člověkem a celé spolkové rodácké hnutí pod jeho bezprostředním vedením, nebo pod jeho stálým vlivem, dosáhlo ojedinělého a nijak zpochybnitelného nadnárodního přesahu a po svém nuceném ukončení své činnosti nebylo zaslouženě doceněno.

Na česko - německých hranicích, zatím zcela nově, a prozatím v historickém sledu velmi nezvykle, utichly pravidelné kroky mnohapočetných ozbrojených hlídek a ve většině také trvale ustal obvyklý štěkot jejich strážných psů, kteří se už dříve stali symbolem pro nepřetržité střežení hranic českého území. Právě zde v jihozápadních Čechách je vstupní pohraniční brána. Je zde domov Psohlavců. Právě tady jsou hluboko do kamenité země vsazeny uctívané hraniční kameny. Některé jsou na otevřených prostranstvích dobře udržované s výsostnými státními znaky, jiné bez nich jsou téměř skryté v hustých lesích, pokryté málo srozumitelnými číselnými znameními. Jste-li jim nablízku, jsou výmluvnými a tichými prostředníky a opatrovníky. Pokud se dostanete z jejich dosahu, můžete se jim dokonce vyvázat a vymanit. Stát se nepostižitelnými, zrelativizovat elementární lidské usilování, chtění, či provinění. Změnit svou identitu.

Jen zde se člověk sám za sebe uskutečňuje, nebo zmarňuje ... Někdy jsou kameny volně přístupné, jindy za pouhé přiblížení k nim zemřete. A vždy se přitom proměníte. Vždy, nelze ani jinak. Proto už zřejmě napořád budou při jejich míjení a překračování místní lidé tak silně pohnuti, citlivější z nich budou ronit slzy. Půda zde je více než jinde prosycena krví padlých a raněných, statečných i zbabělých, mocných i bezmocných, nikde jinde nebylo tolik vlastenecké horlivosti i sobecké vypočítavosti, zoufalého zmalomyslnění i heroické odvahy při jejich překonávání či hájení a jindy tolik odevzdané malověrnosti, když se tyto kameny a sloupy násilně a vynuceně bez odporu a protestu vyvracely a zneuctívaly ... a opětovně vztyčovaly a chránily ... a opětovně ničily ... a znovu vsazovaly jako nejcennější, nejposvátnější a určující semeno obměňujících se generací českého národa. Jenom zde mají kameny svou duši, která fatálně trhá, nebo zaceluje sotva pochopitelné lidské nitro a sevře emocemi srdce každého z nás.

Psací stroj ztichl. 

V něm založený arch papíru obsahuje velmi úhledně vzhlížející text. Již brzy se stane součástí spisového materiálu vedeného ke kontroverzní osobě muže, který byl ve svých dvaceti šesti letech zaznamenán v objemném spolkovém "misálu" se signaturou SK XI 1077 za poznámkou : ,, zakladatel spolku. '' Pojmenován byl na Kroužek rodáků z Domažlicka, ze Šumavy a jich přátel 5) a tento název bude ještě několikrát změněn. 6) 

Změněny budou i stanovy. Vždy však zůstane zachována programová náplň: popularizace chodského regionu. Aniž si toho byl zaznamenaný vědom, od okamžiku provedení zápisu do fasciklu byl on a brzy i funkcionáři vedení spolkového výboru ustanovení valnou hromadou i řadoví členové pod systematickým úředním dozorem. Někdy jen formálně vedeným, jindy byl silně pociťovaný a totožný s policejní represí. Oznamovací povinnost byla přísně požadována i vynucována, realitou býval infiltrovaný konfident, nebo přiznaný agent policie příslušného okrsku.

Kroužek rodáků z Domažlicka, ze Šumavy a jich přátel se ustavil dne 26. srpna roku 1936. 7)

Bylo to jen čtyři měsíce potom, co tehdejší Poslanecká sněmovna přijala zákon o obraně státu ( 30. 4. 1936 ), který schválil senát 13. května t. r. , když v prosinci roku předchozího ( 14. 12. 1935 ) definitivně skončila jedna éra historie Československé republiky. Její první prezident a státník TGM, jenž se významně přičinil o její vznik, abdikoval. Po něm 18. prosince složil prezidentský slib Dr. Edvard Beneš.

Ve státní policejní úřadovně v Domažlicích policejní správce právě dopsal hlášení 8) svému představenému na Presidium policejního ředitelství v Praze.

5) Rejstříková kniha spolkového katastru č. 149, svazek XI. - Spolky ochotnické, čtenářské a zábavní - č. 1077, nestránkováno, Archiv hl. města Prahy.

6) Lašťovka, M. a kolektiv, Pražské spolky (Soupis pražských spolků na základě úředních evidencí z let 1895-1990), Praha 1998, str.261/č.81 - XI/1077 - Kroužek rodáků z Domažlicka, ze Šumavy a jich přátel v Praze, od r. 1938 Psohlavci, kroužek rodáků z Domažlicka, ze Šumavy a jich přátel v Praze, od r. 1947 Spolek Psohlavci v Praze (centrální působiště Praha v období let 1936 až 1954).

8) Opis úředního záznamu č.j. 90/39 - pres., ze dne 14.1.1939, arch. karton sign.: SK XI/1077, Archiv hl. města Prahy.

Předmětem jeho zájmu se stal odsuzující posudek na činnost spolkového rodáckého sdružení z Domažlic, ze Šumavy v Praze, který měl své tehdejší sídlo v Praze XVI, ve Štefánikově ulici číslo 36. Poznámka, že jde o pouhé informativní upozornění, však byla lichá. Z obsahu jednoznačně vyplývá, že se jedná o snahu činnost tohoto spolku zdiskreditovat a osobu jeho předsedy zkompromitovat a ze spolku rafinovaně eliminovat. Dokument se po letech zachoval pouze v opisu, podpis snaživého úředníka schází, ale obsažný a zhuštěný text nemilosrdně zapůsobil do dalšího spolkového života. A zároveň poodhaluje minulost muže, který stál u samotného myšlenkového zrodu tohoto spolku a ještě nemůže předvídat, že to bude znovu právě on, který se bude bezvýsledně a marně snažit jej uchránit před jeho úředně nařízeným zánikem.

Podle břitkého hlášení rovného s nevybíravým udáním napsal horlivý úředník doslova :

,, V poslední době vyvinul agilní činnost Spolek rodáků z Domažlic, ze Šumavy v Praze XVI., Štefánikova 36, který je veden Jaroslavem Žáčkem, bývalým účetním a majitelem insertní kanceláře v Domažlicích, nar. 1. 4. 1910 v Čermné, okr.(es) Horš.(ovský) Týn, tamtéž příslušný, který se v poslední době zdržuje v Praze. Žáček bydlel v Domažlicích od 19. 9. 1931 do 29. 10. 1933, kdy se odhlásil do Sušice. Po dobu pobytu v Domažlicích napáchal řadu podvodů, načež musel svou kancelář zavříti a z Domažlic takřka utéci. Rovněž i v Sušici svou činnost vystupňoval, načež se odstěhoval do Prahy. Podle záznamů četnické stanice v Horš./ovském/ Týně takřka nestačila odpovídat na dotazy, které byly na Žáčka činěny pro různé podvody a zpronevěry.

Shora citovaný spolek v poslední době pod vedením Žáčka velmi agilně v Praze pracuje a to s využitím chodské tradice, která se stala konju(n)kturní patrně pro Žáčka po záboru Chodska. Praha je takřka zaplavena plakáty na tak zv.(anou) Chodskou revue : " Chodská továrna ", na které účinkují naprosto neznámí lidé, avšak je konána pod protektorátem téměř všech starostů chodských obcí a skladatele Jindřicha Jindřicha. Jedině město Domažlice protektorát nepřijalo a to proto, že spolek vede Žáček. V důsledku toho na činnost Žáčka upozorňuji, jelikož není vyloučeno, že celý podnik má býti Žáčkovým podnikem pro získání peněz. Lze předpokládati, že podnik bude míti značný finanční úspěch vzhledem k posledním událostem na Chodsku a účinné reklamě. '' 

Nevraživé a žárlivost špatně skrývající " upozornění " bylo poštovně parafováno razítkem a doručeno na I. oddělení Prezidia policejního ředitelství v Praze dne 23. ledna 1939 pod číslem jednacím 2300. A nadřízený pod něho rukou připojil obsáhlý přípis černým inkoustem. Nejprve formální poznamenání o zápisu do služební knihy s razítkem provedeného záznamu ze dne 24. ledna 1939. A další osoba odlišným rukopisem, ale stejným inkoustem svými trhavými a těžkopádnými řádky prokázala, že se dopodrobna seznámila s trestním rejstříkem Jaroslava Žáčka a dopsala následující : 

,, Pořízeno jako opis z č.j. 28 863 Z-46-3 (běžné spisy Jaroslava Žáčka) pro potřebu zdejšího oddělení. Podle běžných spisů a 2 stran trestního lístku zaslaného policejnímu ředitelství dne 11. 1. 1938 četnickou stanicí v městysi Staňkově byl Žáček dvakráte trestán soudně a to:

1) Krajským soudem v Klatovech rozsudkem ze dne 12.X.1934 TK 644/33/1 jako zločin zpronevěry dle § 183 tr.z. a zločin podvodu dle § 197 a 200 tr.z. spáchaný tím, že ve 24 případech vyinkasoval celkem 10.351 Kč a podvedl 18 osob celkem o 9.451,50 Kč ze ziskuchtivosti k trestu těžkého žaláře 6 měsíců zostřeného trestem ztráty práva volebního.

2) Okresním soudem v Klatovech, rozsudkem ze dne 24.X.1935 T 493/35/40 podle § 183 a 461 tr.z. ježto v roce 1933-1934 přivlastnil si neprávem ze zištnosti vyinkasovaný obnos, k trestu vězením jednoho týdne se ztrátou práva volebního do obcí.

Žáček jest předsedou spolku Kroužek rodáků z Domažlic a ze Šumavy a jich přátel v Praze, jehož statutární název jest Psohlavci kroužek rodáků z Domažlicka, ze Šumavy a jich přátel v Praze."

Původní spis č.j. 28 863 byl zaslán na vědomí III. oddělení a k úvaze a tíži při povolování a schvalování různých kulturních akcí, zábavných, propagačních a vzdělávacích podniků tomuto spolku.

Pan vrchní oficiál Lesse vzal toto na vědomí a v dolní části k záznamu přidal " důvěrné " pro interní potřebu I. oddělení dnem 1. II. 1939. Závažnost případu posuzoval toho dne sám policejní prezident, který v hlášení 9) podal Presidiu

_____________________________________________________________________

9) Úřední záznam č. 44537 pod číslem jednacím 2 619 ze dne 18.1.1939, arch. karton sign:. SK XI/1077, Archiv hl. města Prahy. ( Výhradně pro služební potřebu bylo znamenáno, že spolek rodáků prof. Kostlivého má spolkovou místnost v prostorách Národního domu v Praze 12, byl také pořízen i úplný jmenný seznam spolkového výboru včetně adresáře, nedatováno, nesignováno ), tamtéž.

zemského úřadu upozornění ve věci Spolku rodáků z Domažlic. Důrazně v něm opakoval malou důvěryhodnost Jaroslava Žáčka a označil jej jako " udánlivého " spisovatele a zpochybnil jeho literární snažení a nelichotivé hlášení uzavřel rozhodnutím nutného a zpřísněného policejního dohledu. Doslova : ,, Ježto spolek přihlížeje k osobě předsedy Jaroslava Žáčka neposkytuje dostatečné záruky po stránce řádného vedení svého peněžního hospodářství, nebude policejní ředitelství povolovati a také již v konkrétním případě nepovolilo spolku pořádání divadelních představení a zábavných podniků ve prospěch spolkových účelů. Činnosti spolku, v jehož čele stojí funkcionáři z veřejného života neznámí, bude policejní ředitelství nadále věnovati zvýšenou pozornost.

Spolek dlužno nezaměňovati se spolkem " Spolek rodáků z Domažlic a okolí v Praze '', jehož předsedou jest profesor K. Kostlivý z Prahy a jehož i ostatní funkcionáři jsou osobami důvěry hodnými." 

Policejní tlak byl účinný, nezakrývaný a neúprosný a měl za následek následné odstoupení spolkového výborového vedení, které bylo nahrazeno novými lidmi. Stalo se tak na předem předsedou Jaroslavem Žáčkem ohlášené a policejně schválené valné hromadě konané ve středu 8. března 1939 ve spolkové místnosti U Hejnů v Římské ulici č. 9 ve dvanáctém pražském obvodě. Očekávala se mizivá účast členů spolku a proto avizovaná doba jejího konání ve 20.30 hod. mohla být libovolně posunuta a udát se pak mohla v jakémkoliv počtu.

Zde přítomní museli snést dohlížení neuniformovaným policistou z vinohradského komisařství Svobodou a koncipistou JUDr. Ladislavem Felixem, jenž byl však jeho nadřízeným Dr. Saparou diskrétně z místa odvolán s přislíbenou a dodrženou podmínkou, aby se členové spolku zdrželi zasahování do jednání výboru. Ze Svobodovy dochované zprávy vyplývá, že na počátku bylo v sále pouhých 14 zúčastněných a vše nasvědčovalo laxnímu nezájmu a odevzdání se. Ale již ve 20.15 hod. pečlivě napočítal policejní agent v civilním obleku 40 vzrušeně diskutujících mužů. Mezi nimi shledal i několik žen.

20. května 1939 zaslal Jaroslav Žáček Spolkovému oddělení Policejního ředitelství v Praze opis změněných spolkových stanov a k nim připojil svou stávající funkci - místopředseda. Pod podpisem svým i nového předsedy je nově otištěno razítko se psí hlavou a textem Předsednictvo kulturně humánního spolku Kroužek rodáků z Domažlicka, ze Šumavy a jich přátel v Praze XVI. , Štefánikova 36, telefon 41298. Lze nalézt i číslo spolkového účtu Poštovní spořitelny 203.713. Záhlaví listiny je uvozeno symbolickým a do všeobecného povědomí vzešlého názvu Psohlavci a jejich symbolem s psí hlavou. 10)

Politická rada I. oddělení Policejního ředitelství v Praze dne 6. 6. 1939 rezolutně zamítla spolkovou žádost a striktně zapověděla ohlašovanou slavnost Svěcení a rozvinutí chodského spolkového praporu. 11)

Stalo se tak opětovně a tentokrát s kategorickým zákazem, neboť vnitropolitická situace byla zcela odlišná od té, která v Praze panovala v roce 1936, kdy byla česká policie více shovívavější. Tehdy Psohlavci rovněž usilovali o demonstraci jednoty a jimi vypravené krojované oddíly chodských strážních hlídek měly důstojně a symbolicky procházet frekventovanými ulicemi hlavního města a dosáhnout i areálu Pražského hradu, kde měli Chodové pozdravit prezidenta. Velkolepě pojatá atraktivní podívaná mohla ohrožovat plynulost pražské dopravy a politický náboj měl přespříliš silný kalibr, ale postoj policie byl příznivý. Sice požadovaný termín konání na den výročí vzniku české státnosti nebyl pražským Chodům zapovězen a nebyl přeložen, ale zůstalo pro ně nedostupné historické centrum metropole. Měli však dosáhnout areálu Hradu, aby zde vzdali hold prezidentu. 

­­­­­­­10) Emblém spolku, zde vyobrazený, byl v 50. létech 20. století v úplné a nezměněné výtvarné podobě převzat a posloužil jako vhodný marking pro označení speciálních československých armádních jednotek využívaných v době studené války při ostraze západní linie průběhu státních hranic. Stejnokrojové a specializační označení, služební vozy, helikoptéry, poříční plavidla, budovy a komplexy útvarů Pohraniční stráže vojsk MNB, MNO a později MV, standarty, medaile, plakety, diplomy, pečetě, dokumentace a veškerá agenda tiskovin pro služební potřebu byly takto označeny a původní ideový smysl, že se jednalo o vyvedený a zdařilý spolkový znak, byl tak úplně a vědomě potlačen a posléze jako zneužitý zcela zapomenut. ( Pro faktické doložení tohoto tvrzení např. ohlášení o konání každoměsíční členské schůze spolku Psohlavci na Spolkové odd. Policejního ředitelství v Praze ze dne 26. dubna 1938, arch. karton sign. : SK XI/1077, Archiv hl. m. Prahy ).

11) Úřední záznam č.j. 22818 ze dne 6.6.1939, arch. kart. sign.: SK XI/1077, Archiv hl. m. Prahy.

Po té se již museli spokojit s vytěsněním do málo vhodného prostředí zimního stadionu. Příkré meze zákona strpěly pouze velmi přikrčenou veselici. Tímto nesmlouvavým úředním zásahem a podceněnou reklamní podporou dosáhla výtěžnost Chodské svarby ( svatby ), konané ve třech po sobě jdoucích dnech 26. , 27. a 28. září 1936 v rámci Chodských a Šumavských dnů, hrozivého deficitu.

Znovu opakovaná a tichá, ale i dobře všem srozumitelná, demonstrace odporu a občanské statečnosti v roce 1939 již nebyla podle policie vůbec na místě. Stejně tak i dětinsky prostoduchá reklamní kampaň, která pozbývala elementární opatrnost a vůbec si snad ani nepřipouštěla existenciální ohrožení v pohnuté době okupace.

Na povinném výtisku propagačního letáčku odevzdaném odbojnými pražskými Chody lze nalézt oprávněné dotčení i nesmiřitelné vlastenecké horlení : " … že jsme na stráži a hlídáme pečlivě naší drahou historii Chodska i celé naší země ", ale i zřejmý nesoulad se skutečností, neboť předsedou a garantem celé akce je uváděn J. Jaroslav Žáček - Domažlický s funkcí předsedy. To však znamenalo jediné. Stávající spolkový předseda Jaroslav Grůbr, majitel krejčovského závodu v Praze, se od akce zcela distancoval a velmi riskantního libreta novodobé chodské rebelie se na plnou odpovědnost ujal Jaroslav Žáček, který se samozvaně a bez oprávněně zastávané řídící funkce zaštítil fiktivním předsednictvím !

I cena čestného vstupného ve výši 10 Kč měla být zasílána složenkou na jeho jméno a čistý výtěžek z akce měl být poskytnut na zaopatření mládeže v Domažlicích a ve Staňkově ústavem Okresní péče. Policejnímu dozoru tato skutečnost unikla jako málo podstatná, ale v dolní části plakátku lze nalézt rukou připsanou, sympatizující, leč pochybovačnou poznámku, vyvedenou v obvyklé sépiové černi : " povolení nepravděpodobné ", která se nakonec ,, skoro jasnozřivě '' potvrdila a svědčila o dokonalé zasvěcenosti a mimořádné závažnosti. Pražští Chodové se hotovili znovu rozvinout bojovou zástavu a agitovali k boji. Těžko odhadovat, jak by česká veřejnost zareagovala na odbojné Chody v historických krojích s tradičními svými zbraněmi - čakany v seřazené stočlenné vojenské formaci … Policie se oprávněně obávala konfrontace, podobné té, která si již zanedlouho vyžádala i oběť studenta lékařství Jana Opletala.

A proto se nutně stalo, že zamýšlená akce v dobovém kontextu riskantní a možné vášně vyvolávající, byla české veřejnosti zcela utajena a byla přísně zapovězena. Pouze policie, členové spolku a jejich rodinní příslušníci a s nimi jen úzký okruh přátel věděli, že program slavnosti měl být následující : v 11. hodin dne 8. června 1939 se měla odbýt mše svatá v chrámu svaté Ludmily na Královských Vinohradech a v 11.30 hodin měl být tamtéž vysvěcen spolkový prapor. Ve 14.30 hodin měla být chodská standarta slavnostně rozvinuta a pak po průvodu měla následovat veselice.

Závěr se měl odbývat v restauraci Na Jezerce v pražské Michli. Psohlavci dobře neodhadli situaci a horkokrevnými hesly : Vlasti zdar ! Buli sme ha burem ! ( Byli jsme a budeme ! ) přinutili zaskočené policejní presidium k příkrému konání. Konkrétní opatření nejsou známa, ale ponížené vyrozumění " v dokonalé úctě " adresované Marií Žáčkovou policejnímu ředitelství o složení funkce (skutečného) předsedy spolku Psohlavci Grůbera ( 29. 9. 1939 ) a odevzdané faktické Žáčkovo místopředsednictví s náhlým vystoupením jeho nástupce Jana Štěpánka, majitele truhlářské dílny ze spolku ( 26. 10. 1939 ), ale naznačovaly hlubokou vnitřní krizi vedení, ostrý názorový nesoulad a značně protichůdné rozpory, vyřešené však s drtivou a pádnou razancí. 12)

Rezignace, pasivita, apatie, obavy o rodinu, odevzdání se stavu věcí a existenční nejistota i dodatečné prohlédnutí a přehodnocení svého neuváženého konání mohly být průvodními vlivy, které umocnily dočasný odchod do ústraní ze spolkového života Jaroslava Žáčka. Jednatelka spolku a manželka v jedné osobě se tak stala faktickou udržovatelkou skomírajícího spolkového vedení, které se ocitlo v těžké duchovní krizi.

Ve svém dopise 13) žádá o povolení ke konání výborové schůze spolku Psohlavci. Ohlásila ji na středu 25. října 1939. Konat se měla ve spolkové místnosti U Hejnů v Praze XII., v Římské ulici ve 20.45 hodin. Zde se měl zvolit přípravný výbor pro konání mimořádné valné hromady, která by ustanovila nového předsedu a místopředsedu, ale dalšími průtahy se její konání posunulo až na úterý dne 14. listopadu 1939 opětovně ve spolkové místnosti U Hejnů. 14)

Podle závazného výměru Zemského úřadu v Praze ze dne 21. 12. 1938 nesměl spolek po změně svých stanov vyvíjet politickou činnost, ani se jí jakkoliv účastnit. Přesto Marie Žáčková v závěru významně uvedla závazný dovětek : ,, že nebude vůbec jednáno o politických záležitostech. " Svědomitá policie nebyla ukolébána odstoupeními vedoucích spolkových funkcionářů a důsledně pokračovala v perlustracích Jaroslava Žáčka.

12) Úřední záznam č. j. 32237S.II., ze dne 24. října 1939 a taktéž úřední záznam č. j. 32 574 S. II., ze dne 26. října 1939, arch. karton sign. SK XI/1077, Archiv hl. města Prahy.

13) Dopis ze dne 24. října 1939 adresovaný Policejnímu ředitelství v Praze ( č.j. 32 237 S. II. z 24. 10. 1939 ), tamtéž.

14) Strojopis oznámení Policejnímu ředitelství v Praze ze dne 6. listopadu 1939, nesign., tamtéž.

Pozdější vedení Psohlavců bylo přinucováno i nadále obesílat policejní aparát aktualizovanými informacemi o jeho osobě. Z nich bylo zřejmé : ,, že tehdejší předseda již nebydlí v Košířích, v Čechově ulici 7, ale v Praze Michli, ale že spolková adresa se nemění a jest Praha - Smíchov, Štefánikova 36. "

Jemnocitná pečlivost a nevraživá podezřívavost českých policejních censorů se však vystupňovala do maxima. Přísné kontrole nyní podléhala kromě textového obsahu i doprovodná forma. Stylizovanou inkoustovou čerň doprovázely škrty a zátrhy rumělkovou inkoustovou tužkou. Vykřičníky a otazníky, obkroužkování a hloubka stopy čar se vyznačovaly neobyčejnou nekompromisností. Spolkový znak, na který byli Psohlavci náležitě hrdí a hojně se vyskytoval na předtištěných spolkových blanketech, byl dopodrobna studován a napadán.

Psohlavec obsahoval přespříliš symboliky na to, aby zůstal nepovšimnutý a ušetřený od policejního zatracování jako úředně neschválený ! 15)

Nositelé Psohlavce si byli velmi dobře vědomi jeho skrytého významu a jako nepovolený jej však v honosném a poprvé v barevném a bohatě vyzdobeném provedení používali neohroženě i nadále v písemném styku s policejní komandaturou v Praze, řízenou však již nacistickou centrálou 16) , ale záhy po heydrichiádě se psí hlava na listinách již nikde nevyskytovala a to ani na spolkovém razítku. 17) Psohlavcům neuniklo, že tradovaný mýtus zemských strážců byl německé okupační správě naprosto neznámý.

Ideový obsah textu i výtvarné provedení psího emblému, zavinutý pergamen s navěšenou pečetí s pošlapanými právy a zneuznanými výsadami a tak nepřímo vzývaná jistojistá do roka a denní boží odveta, německou stranu z neznalosti neznepokojovala a snad vůbec nezajímala, přestože našinci je kryptogram očividný a důsledky z možného prozrazení byly snadno domyslitelné. Bylo zřejmé, že řídící složky nacistické policie v Praze se nedokázaly dobře orientovat a postrádaly

_____________________________________________________________________

15) V úředním záznamu č.j. 214 S. II. z 4. a 8. ledna 1939 bylo vedení spolku Psohlavci Okresním policejním komisařstvím v Praze - Nuslích a I. oddělením Policejního ředitelství v Praze důrazně vytknuto nesprávné užívání nahlášeného statutárního názvu a taktéž napomenuto za nadužívání neschváleného razítka spolku, arch. karton sign. : SK XI/1077, Archiv hl. m. Prahy.

16) Strojopisné sdělení spolku Psohlavci Policejnímu ředitelství v Praze o tom, že nemá žádné knihovny, č.j. 16 081  S..II../XI-1077 z 8. 7. 1941, tamtéž.

17) Úřední ohlášení Policejní presidentuře v Praze od jednatelky spolku Psohlavci Marie Žáčkové o konání pracovní schůze v kanceláři - bytu předsedy spolku Doc. ing. Dr. T. Keclíka v Praze XII., Mánesova ulice 94 ve čtvrtek 6. 5. 1943 v 19. hod. večer, kde mělo proběhnout vyúčtování koncertů, přečtena zpráva jednatele, též předsedy odborů a mělo zde dojít k rozdělení darů pro Pošumaví, č. j. 9683 z 5. května 1943, tamtéž.

elementární průpravu v české historii a neovládaly ani dostatečně český jazyk a proto plně spoléhaly na českou stranu, její pravdivé posuzování a překladatelskou činnost.

Českou policii zaměstnávali Psohlavci, ale zejména sám Jaroslav Žáček s vytrvalou pravidelností. Na příklad mu bylo dovoleno sehrát dne 21. ledna 1939 o 20. hodině večerní divadelní představení. Hra se jmenovala ,, Melicharova továrna pod Čerchovem '' , jejímž byl autorem a uskutečnila se v divadelním sále ,, U České koruny '' v Praze XII. ve prospěch podpůrného fondu psohlaveckého spolku. V povinnostech organizátorů bylo kromě dalšího zajistit přesné dodržení předpisů divadelních a policejních. Nutně musela být rovněž přítomná hasičská stráž. Ta požadovala, aby na jevišti byla postavena větší nádoba s vodou společně s vhodnou nádobou na její případné nabírání. Východy byly označeny řádným nápisem ,, východ '' a bylo předepsáno záložní osvětlení.

Dveře východů nesměly být po celou dobu konání akce uzamčeny na klíč, ani nijak zataraseny. Samozřejmě platil přísný zákaz kouření, byl vyhlášen a zachováván.

Příjmové i výdejové pokladní účty musely být s dalšími nutnými doklady a průkazy předloženy ke kontrole do 4 dnů po ukončení představení na policejní ředitelství, aby zde došlo k ověření, jak bylo naloženo s čistým výtěžkem. Rovněž však dlouho předtím musel autor před schvalováním strpět censorský zásah do textu své hry.

V tomto případě se musel představitel role Mráčka zdržet věty : ,, To jistě byla zase nějaká dobrá protekce '' ( 1. jednání, výstup na straně 14 ) a podobně učinila stařenka, když v chodském nářečí nepromluvila tato vypuštěná slova  : ,,  Potřebujeme ho tary ( tady ), habe ( aby ) nám poroučel takuvyj ( takový ) darebák. Voni ( oni ) ty cizáci zase vystrkujou hlavy ha ( a ) roupy jim nedají. Jen, haby se jim to nevyplatilo. " ( 2. jednání v úvodním výstupu ). Hra nebyla přístupna školou povinné mládeži. K povolení 18) veřejné produkce č.j. 185 S.II./39, obdržel spolek přílohu, kterou po vyplnění obeslal poštou ,, súčtovacímu " oddělení Berní správy v Praze. Jak reagovalo obecenstvo se již nelze dozvědět, ale přítomný policejní agent na celém průběhu neshledal závad a narušení. Podal o tom informativní zprávu ( hlášení Kom. VII. ze dne 23. 1. 1939 ) a v ní doslova uvedl : ,,  Vracím oddělení I. S II. se sdělením, že divadelní představení provedeno bylo bez závady. Průběh byl klidný, účast asi 400 osob."

18) Úřední povolení k veřejné produkci, informativní hlášení policejního agenta, záznam o provedených korekturách, příjmová a výdajová doložení se seznamy a pokladními stvrzenkami obsaženy v arch. kartonu sign. : SK / 1077, Archiv hl. města Prahy.

Krycí jméno agenta bylo VÍT(ek). Toto hlášení prijal, četl a potvrzoval dobře čitelným razítkem Dr. Preininger. Policie učinila vše nutné a potřebné, aby vyloučila stížnosti možných přihlížejících ze strany ( českých ) sudetských a říšských Němců, což bylo tehdy prioritou.

Osmi Korunami českými okolkované ohlášení divadelní hry ,, Melicharova továrna pod Čerchovem '' se dochovalo rovněž pod stejným číslem jednacím 185 S. II. a došlo na I. oddělení policejního ředitelství v Praze dne 3. 1. 1939. Dokument dokládá nejenom Žáčkovo autorství zmiňované hry, která se skládala ze čtyř jednání a dvou scénických a kulisových přeměn dějově zasazených do chodského prostředí, ale i další souvislosti. Z výše uváděných policejních korektur vyplynulo, že postavy herců pronášely své repliky ve spisovné češtině i v bulačině.

Tato divadelní hra ( vyšla také knižně jako román ) měla v uvedený den svou premiéru a záštitu nad ní převzal docent Dr. ing. T. Keclík a v sále byli spolu s ním přítomny i další významné osobnosti.

Garant zaštítěný mnohapočetnými akademickými tituly se stal čestným předsedou spolku Psohlavci a jeho odborná způsobilost a autorita měla nepochybně také ochraňovat, a jistě i chránila, celou neustále ohrožovanou spolkovou podstatu v protektorátní Praze.

Čistý výnos z představení byl z části určen pro nezaměstnané rodáky z Chodska, kteří byli členy spolku a zbývající část byla vyhrazena na pokrytí schodku za pořádání ,, Chodské svarby ", která v roce 1936 poznamenala spolkovou pokladnu velkou finanční ztrátou. Přiložená potvrzení dokládala, že spolek skutečně uhradil 10 Kč jako dávku za úřední úkon ve věcech správních podle sazby a nařízení č. 248/35.

Poloviční sumu složil také podle nařízení č. 198/31 a dalších 5 Kč zaslal dne 3. 1 . 1939 na pražském poštovním úřadě číslo 38 ve prospěch účtu č. 17 947 ve prospěch Komitétu pro pomoc nezaměstnaným Velké Prahy se sídlem v Bartolomějské ulici 5 v jejím prvním obvodě, jak se o tom dochoval šekový doklad.

30. ledna 1939 zaslal Jaroslav Žáček podrobný pokladní rozpis divadelnímu oddělení policejního ředitelství. Z vyúčtování je jasné, že celkový příjem ze vstupného za představení činil celkem 4. 500 Kč. Počet osob sledujících hru byl 303 osob. Otazníky na něm udělané grafitovou tužkou svědčily o nesrovnalostech a nesouhlasu dozírajícího úředníka se zde uváděnými vydáními. Jednou z takto označených položek byla částka 957 Kč, odůvodňovaná jako pokrytí nákladů za reklamní tiskoviny vydané v knihtiskárně Palásek, další bylo vydání za vlak a cestovné pro dopravu účinkujících z chodské obce Mrákov do Prahy ve výši 600 Kč, hovory, včetně těch meziměstských, vedené architektem J. Klaimerem, byly stanoveny na 360 Kč, také 254, 60 Kč vydané za ,, zdravné " pro mrákovský soubor se zdála příliš navýšená.

Jaroslav Žáček dokládal, že v nákladech nebyly zaznamenány poštovní výlohy, honoráře za roznášení letáků, které prováděli nezaměstnaní rodáci, kterým bylo řádně zaplaceno. Další skryté vydání představovala novinová reklama, tramvajové jízdné, jednorázový poplatek za nastudování režiséru Farskému, za dekorativní líčení herců a za nápovědu. Přiznaná ztráta byla 2. 000 Kč. Postupným zpřesňováním a doplňováním byl příjem upraven na sumu 4. 966.10 Kč. Také vydání se zvětšilo o uhrazení policejního dozorování. Zápůjčka mužských chodských krojů byla ohodnocena částkou 480 Kč, ženské kroje byly ve stejné ceně. Reklama a propagace, úhrada rekvizit, dovoz účinkujících ( včetně nošení kufrů ) po hlavním městě vyloučily příznivý pokladní výsledek v kladných číslech. Akce skončila pokladním fiaskem, ale ve spolkovém účetnictví nebyly shledány další nesrovnalosti.

Policejní presidium si mohlo ulehčeně oddechnout a zdržet se tak dalšího utajovaného hlášení 19), jaké podávalo ve spise dochovaném v opise, kdy bylo vyrozumíváno samotné Presidium ministerstva vnitra o tom, že mimořádná valná hromada spolku Psohlavci byla ,, nenápadně sledována, zda nevybočuje z přístupných mezí v tom směru, že by pak mohla býti považována ze strany Německa za nežádoucí. "

Zástupce ministra vnitra se podepsal nečitelně, ale svým energickým podpisem vzal důvěrné sdělení 20) plně na vědomí.

Mimořádné valné hromadě přihlížel, její průběh si znamenal a před samotným policejním radou pak svůj záznam četl Dr. Preininger právě takto :

19) Úřední opis utajovaného hlášení, č.32. 813 ze dne 27. 12. 1938, arch. karton sign.: SK XI/1077, Archiv hl. města Prahy.

20) Výpis z residielních spisů č.j.36 706/zde je nečitelné místo /ai 38 S - 53 - 2, pro interní potřebu, hlášení č.j. 78 S II. s jednou stranou přílohy, tamtéž.

Předseda - Jaroslav Žáček. Řečníci - předseda, funkcionáři spolku, delegáti obranných jednot - za ústřední výbor Severočeské jednoty jednatel Jirsa, za nově vytvořené Sdružení pro pomoc Chodska ing. Doubek a MUDr. Jan Konopík, Praha II., Podskalská 43, dále řídící učitel Titelbach z Domažlicka, dále delegát ústředí Národní jednoty pošumavské Dr. Prach z Prahy a delegát Národohospodářského sboru jihočeského z Čes.(kých)  Budějovic.

Průběh - Mimořádnou valnou hromadu zahájil předseda krátkým proslovem, v němž objasnil účel svolání mimořádné valné hromady a zdůraznil, že spolek stojí neochvějně za svými krajany, kteří zůstali po okupaci sedmi obcí německým vojskem mimo hranice ( českého ) státu. Přivítav delegáty korporací a jiných spolků, vyzval funkcionáře k podání spolkových zpráv. "

Radikalizace Psohlavců byla pochopitelná a snadno předvídatelná, vždyť došlo k neoprávněnému odstoupení a obsazení částí pohraničního chodského území 21), které nikdy nebylo obýváno početnou německou menšinou. Důvodem bylo zmocnění se strategických železničních a silničních uzlů spojujících Čechy s bavorskou částí Velkoněmecka. Nejenom samotní pražští Chodové, celá česká veřejnost byla oprávněně rozhořčena bezprecedentním znevážením historicky oslavovaných a mimořádně ceněných českých pohraničních území. Velmi podrobná zpráva byla zde zkrácena a z podstatné části vynechána. Je prosta vystupňovaných a nekontrolovaných emocí, policejní agent precizně a do každého detailu zachycoval situaci na Chodsku, také si povšiml a zaznamenal nezakryté snahy Němců podbízivě Chody protěžovat a získávat na svou stranu výhodami a vyřešením jejich potíží, se kterými se nyní potýkalo celé české vnitrozemí.

21 ) Paroubková, V., Historie Čerchova, KČT - Domažlice, 2005, str. 13 - Dne 24. listopadu 1938 byly po mnichovském diktátu některé chodské vesnice začleněny do německé říše.

Maur, E., Kozina a Lomikar, Slovo k historii č.20, Praha 1989, str.40 - Hitlerovským Německem bylo zabráno i osm čistě českých obcí na Domažlicku, mezi nimi i tři historické chodské vsi - Postřekov, Klenčí a Chodov.

Na české straně u odcházejících vojáků došlo k vydařeným a německou stranou nezpozorovaným pokusům posunovat vymezení změněné státní hranice v český prospěch, o čemž se Dr. Preininger také zmínil svému představenému a dále pokračoval :

Velmi závažná a obsažná, politicky a vojensky podbarvená sdělení jsou psána mistrným slohem, policista jistě patřil k elitním státním zaměstnancům a přípravě svého hlášení se pečlivě věnoval.

Spolkové sdružení více připomínalo poradní národně-bezpečnostní jednání, než obvyklou valnou hromadu. Proto ani závěr hlášení nekončil jinak : ,, Ke konci svého projevu uvedl předseda, že se ozvaly hlasy, aby byl Baarův pomník přenesen do Prahy, kterýžto návrh rodáci z Chodska odmítají.

Místo ohlášené přednášky docenta Roubíka, jenž se na valnou hromadu nedostavil, ujal se slova o tom, jak má býti Chodsku pomoženo člen nově vytvořeného Sdružení pro pomoc Chodsku ing. Doubek. Tento referent zmínil se velmi krátce o poslední deputaci Chodů do Prahy, kteří chtěli upozorniti na svoje zoufalé postavení a odvrátiti zabrání chodských vesnic, jakož i o domnělých důvodech k okupaci a zdůraznil, že několik rodáků z Chodska, bydlících v Praze, odjelo v kritické době ke starostům obcí, jež měly býti zabrány (jednalo se o Českou Kubici, Hadrovec, Trhanov, Babylon, Pec, Chodov, Kleneč pod Čerchovem, Starý Postřekov, Pelechy a Filipovu Horu) a vyzvalo Chody, aby se nedali strhnouti k nerozvážným činům proti okupaci a zbytečně se neobětovali."

Mimořádná valná hromada se dále usnesla, že bude podporovat úsilí vybudovat v Praze zcela nový pomník J. Š. Baara a vydání brožur o Chodsku v celkovém nákladu 10 000 kusů a jejich rozesílání zdarma po celém Československu. 22)

Psohlavci nezapomenuli před okupací ani na nejmenší a nejbezbrannější z Chodska.

_____________________________________________________________________

22) Kolektiv autorů, Chodsko, Psohlavci - Praha 1939, str. 1 - úvodník, Knihovna Národního archivu, přír. č.: II.B.11.249.

Ve středu (3. března 1939) v Praze Jaroslav Žáček přivítal 58 sirotků a nezaopatřených dětí rodičů bez existence z Domažlicka, Staňkovska a Klatovska a spolkem pro ně byla připravena prohlídka Prahou. Děti hned po svém příjezdu byly přijaty kancléřem arcibiskupské konzistoře J. M. Dohalským na Hradčanech, autokary pak dovezeny na Staroměstské náměstí a zde zhlédly orloj, radniční síň a setkaly se také s primátorem hl. města Prahy s Dr. O. Klapkou, který každé z nich obdaroval ilustrovanou knihou o Praze a balíčkem cukrovinek. Než pokračovaly v další cestě do ozdravovny v Přerově nad Labem, přihlížely společně s Jaroslavem Žáčkem odpolednímu představení Prodaná nevěsta v Národním divadle. 23)

Jaroslav Žáček také osobně doprovázel za spolek Psohlavci dne 6. března 1939 skupinku asi 20 chodských dětí po Pražském hradě. Tři z děvčátek byla v chodském kroji. 24)

Dne 11. března 1940 odbor S II.a dva jeho nečitelně podepsaní agenti v interním hlášení 25) určenému Magistrátu hlavního města Prahy a jeho živnostenskému referátu II A podávali informaci, že místo spolkového scházení se Psohlavců je neznámé ,, s tím, že spolek neoznámil zdejšímu úřadu, že by měl  ( slova ,, nějakou stabilní " jsou přeškrtnuta ) místnost. "

Dne 12. března 1940 oznamovali pod úředně neschváleným razítkem se psí hlavou místopředseda Kochman a jednatelka Žáčková policejnímu ředitelství nemožnost uskutečnění spolkové valné hromady v sobotu dne 16. března 1940 v Národním domě na Smíchově, neboť provozovatel již obsadil všechny místnosti budovy před ohlášením schůze, která byla proto posunuta na příští den na 17. 3. t.r. odpoledne od 14.30 hodin v restauraci Národního domu. Při nedostatečném počtu přítomných měl být začátek až od 15.30 hodin ( č.j. 11 181 ze 14. 3. 1940 ).

Velitel policejního oddělení major Alois Schmid zařídil promptně dohled uniformované stráže z okresního smíchovského komisařství. " Slavné " Policejní ředitelství v Praze bylo, vliv kultivovaného doc. Dr. ing. Tomáše Keclíka je zjevný, dne 21. února 1942 poštovně obeznámeno jednatelkou spolku Psohlavci Marií Žáčkovou o přípravě přátelské schůzky členů výboru a všech členů odborů ( nejvýše však 30 osob ) v hotelu Beránek v Praze XII. Závazek apolitičnosti k tomu připojen.

_____________________________________________________________________

23) Žáček - Domažlický, J., Chodsko, Pošumaví, Strakonicko, nakladatelství J. Žáček, Praha 1939, str. 29.

24) Tamtéž, str. 50.

25) Z úředního záznamu ze dne 11. března 1940 dále vyplývá, že ,, spolek po právu dosud trvá ''. Arch. karton sign. : SK XI/1077, Archiv hl. m. Prahy.

Došlo doporučeně a na vědomí vzalo UNIFORMIERTES POLIZEIWACHKORPS IN PRAG 26) (Uniformovaný policejní strážní sbor v Praze-oddělení Královské Vinohrady) a POLIZEIBEZIRKSKOMMISSARIAT KGL. WEINBERGE 27) (Policejní okresní komisařství Král. Vinohrady).

Dne 2. května 1943 bylo policejní ředitelství zpraveno a žádáno o povolení svolat a uskutečnit pracovní schůzi do kanceláře předsedy spolku v jeho bytě ve čtvrtek 6. května 1943 v 19. hodin večer. Mělo zde dojít ke čtení zpráv jednatelů a rozdělovat se zde měly dary do Pošumaví. Dne 16. března 1944 v 19. hodin byly Psohlavci chystány povolené přípravy k uspořádání VIII. Pošumavského večera ve spolkové místnosti hotelu Beránek v Tylově ulici v Praze XII. Akci schvalovala policejní presidentura v Praze a KOMMANDO DER UNIFORMIERTEN REGIERUNGSPOLIZEI 61. POLIZEIREVIER společně s konáním členské schůze.

V hluboké úctě tehdy byli se spolkovým předsedou Keclíkem i 1. náměstek Matas a jednatelka Žáčková, všichni již opětovně doprovozeni nedovoleným razítkem s emblémem Psohlavce. Byl mezi nimi i sekretář spolku a předseda odborů ( s mimořádnými pravomocemi a působností ) Jaroslav Žáček - Domažlický. 28)

Tyto odbory byly rozděleny na kulturní, propagační, sociální, hudební, krojový a dramatický a spolkové členstvo s jeho hojnými příznivci bylo vyrozumíváno tištěným oběžníkovým Zpravodajem Psohlavců.

Č. j. 7026 z 25. X . 1945 zaslané vyrozumění pro Ředitelství národní bezpečnosti s ručně psanou poznámkou černým inkoustem :. ,, Došlo poštou, bez podpisu příjemce." Strojopis : ,, Spolek Psohlavci v Praze zaslal v těchto ( nezjištěných ) dnech podpory ve výši Kč 195.000,- do Pošumaví na tyto úkoly : Kleneč ( chodská obec Klenčí pod Čerchovem ) Kč 70.000,- Chodov Kč 50.000,- Pasečnice Kč 50.000,- Tyto obce ( na Domažlicku ) byly válkou značně poškozeny.

Musejní spolky : Domažlice, Kdyně, Klatovy, Staňkov á Kč 5.000,- a Národní výbor v Kolovči na zříz.(ení) rozhlasu Kč 5.000,- . Přiloženo razítko spolku ,, Psohlavci, Kroužek rodáků z Domažlicka, ze Šumavy a jich přátel v Praze, Propagační a kulturní odbor. " , Anonym.

26 ) Úřední záznam č.j. 3 531 z 24.2.1942, arch. karton sign.: SK XI/1077, Archiv hlavního města Prahy.

27 ) Úřední záznam č.j. 193/S II. z 25.2.1942, arch. karton sign.: SK XI/1077, Archiv hlavního města Prahy.

28) Veškeré záznamy ohlašovací povinnosti spolku, arch. karton sign.: SK XI/1077, Archiv hlavního města Prahy.

Nedatovaný novinový výstřižek ( Práce - Západočeské vydání ) s titulkem : ,, Téměř čtvrt milionu postiženým obcím ". Podtitulek : ,, Pomoc Chodsku od pražských Psohlavců. 225.000,- Kč byla celková poválečná finanční pomoc Chodsku od spolku Psohlavci. '' 29)

Veřejný prosebný dopis předsedy Místního národního výboru v Újezdě Martina Sladkého, ,, Váženému předsednictvu spolku Psohlavci v Praze, " se žádostí o finanční výpomoc na obnově pomníku chodského hrdiny Jana Sladkého Koziny na Hrádku (u Domažlic) poničeného americkým náletem ,, jelikož náklady oprav ve výši 27.000,- Kč obec nebude s to sama ze svých prostředků uhradit. "

Pravdivost sdělení byla prověřena místními spolkovými prostředníky a členové spolku potom pravidelně zasílali finanční příspěvky poštovními složenkami na účet MNV v Kozinově (Chodském) Újezdě na Chodsku.

Spolkové ohlášení 30) Zemskému národnímu výboru v Praze o úmyslu vyslat spolkového tajemníka do okresů Domažlice, Klatovy a Horšovský Týn a tam zjistit jména rodáků, kteří žijí v Praze a jejím okolí se snahou je získat za své členy a za tímto účelem opsat jmenné kartotéky na místních národních výborech. Razítko odboje nahradilo jiné, s textovou částí " Spolek Psohlavciv Praze''. ( Uvedena poznámka  - ,, Korespondenci řiďte : PRAHA XIV. - 1040 " ).

Proti pěti korunovému kolku Republiky Československé získal Jaroslav Žáček výpis z rejstříku trestů. Byl vydán Okresním civilním soudem v Praze a Soudní kanceláří Okresního soudu civilního pro vnitřní Prahu II. dne 8. 2. 1946 a tento rejstřík byl postoupen Státním zastupitelstvím v Plzni ze dne 17. 1. 1946. 31)

Jaroslav Žáček narozený 1. dubna 1910, ženatý, ředitel, neměl již žádný trestní záznam. Jeho rejstřík trestů byl vymazán a čistý.

_____________________________________________________________________

29) Opisový materiál postrádá obvyklou dataci, strojopisné originály zase stvrzovací podpisy, značení i razítka administrace příslušného úřadu, u novinových výstřižků je ztíženo určení vydání deníku, a proto bylo k těmto archiváliím přistupováno zdrženlivě a jsou uváděny jen na okraj k zachování časové kontinuity, arch. karton sign. : SK XI/1077, Archiv hlavního města Prahy.

30) Spolkové ohlášení č.j. 3.733/I.-1945 z 21.12.1945, arch. karton sign.: SK XI/1077, Archiv hlavního města Prahy.

31) Soudní výpis z rejstříku trestů, sign. Nst ( I ) 5 879/46, arch. karton sign.: SK XI/1077, Archiv hlavního města Prahy.

Pracovní zájezd členů spolku na Chodsko ve dnech 20., 21. a 22. 5. 1949 a od nich pečlivě provedená úprava okolí znovuobnoveného pomníku Jindřicha Šimona Baara na Výhledech strženého nacisty na Chodsku (dochovaná přihláška). 94 členů spolku zde odpracovalo 3.200 brigádnických hodin, potvrzeno od MNV v Klenčí pod Čerchovem. 5. a 6. července 1949 se konalo slavnostní odhalení pomníku ,, .... bude odhalen v Klenčí p(od) Č.(erchovem ) nový pomník J. Š. Baarovi, který Němci rozmetali a zazdili do mnichovské mlékárny. Spolek se této slavnosti zúčastní vlastním zájezdem. Přihlášky písemné i telefonem přijímá úřadovna. " 

Ohlášení Bezpečnostnímu referátu Krajského národního výboru v Praze a Krajskému velitelství národní bezpečnosti v Praze při Ústředním národním výboru hl. m. Prahy, Hybernská 2- zn. SK- XI- 1077 : Zpráva o činnosti spolku Psohlavci v Praze ze dne 21. 12. 1950 - ,, Zjistili jsme, že Psohlavci nesplnili kulturní plán na rok 1950 a plán výkonů na rok 1951 podali opožděně. Jejich činnost je převážně podpůrná a vztahuje se ponejvíce na oblast Domažlic, Horšova Týna a Kdyně (oblasti u Chodska), ... proto žádáme, ...pětiletce zdar ! "  ,, Žáček Jaroslav jest jednatelem spolku P.(sohlavci) se sídlem v Praze a bydlí v Praze 1,. Michli, Vnější ul. č. 20. Žije v tomto domě se svou manž.(elkou) a 3 dětmi. Obývá byt o 1 místnosti s malou kuchyňkou, za který platí ročně 3 000 Kč nájem. Majetku nemá. Politicky organizován není, je členem ROH (Revolučního odborového hnutí) a SČSP (Svazu čsl. - sovětského přátelství). Dále je důvěrníkem lidové správy ve 14. (pražském) okrese. K lidově demokratickému zřízení má postoj kladný! Zaměstnán jest u firmy DACAPO, koncertní agentura v Praze 13., Smolenská 21, jejímž majitelem je kapel.(ník) Nademlejnský. Pokud se týče spolku, obývá tento dle vyšetření v témže domě jednu místnost, která slouží za kancelář a jsou zde pořádány také spolkové schůze. Tato místnost je v suterenu a spolek platí z ní nájemné v částce 2.600 Kč ročně. " 32)

Spolek Psohlavci byl jako ,, nepotřebný " vymazán ze spolkového katastru a jeho majetek se všemi jeho aktivy i pasivy přešel na Závodní klub ROH, Středočeský bazar po usnesení valné hromady konané dne 1.7.1954 a předchozími oznámeními a doplněnými podáními ze dne 6.10.1954 a 18.11.1954.

32) Hlášení referenta - informátora Referátu pro vnitřní věci a bezpečnost Obvodního národního výboru v Praze 14, č.j.441/51 - III - Sk ze dne 9. března 1951, arch. karton sign.: SK XI/1077, Archiv hl. města Prahy. Výmaz z katastru provedl vedoucí odboru NV/2 (Výměr MV, č.j.3111-25/4-5-Vb/1).

Sdružení Psohlavců v Praze, vlastivědný odbor závodního klubu Středočeský bazar, kancelář v Praze XIV., Vnější ulice 20, telefon 929634. Dochovaný zápis schůze likvidační komise,  konané dne 31. ledna 1955 v kanceláři bývalého spolku Psohlavci v Praze :

,, Po přezkoumání všech účetních a pokladních knih a příslušných k nim dokladů a inventárního spolkového majetku byl vydán tento nález-ustavením likvidační komise bylo schváleno jednomyslným usnesením mimořádné valné hromady konané dne 1.VII. 1954. Vedením byl pověřen př.(edsedající) Josef Nesnídal, který likvidaci započal v červenci 1954.

Komise šetřením zjistila, že bývalý spolek Psohlavci mimo svého kulturního poslání vytčeného stanovami prováděl i činnost propagační, rovněž ve smyslu stanov a k tomu účelu byla zřízena EDICE, která měla za účel hodnotnými předměty šířit chodský folklór a chodskou kulturu. V kanceláři spolku Jaroslava Žáčka byly za tím účelem zaměstnány 3 síly : Jaroslav Žáček, Rudolf Nohýnek a Olga Hozmanová. Tím se likvidační práce k rozsahu spolkové Edice prodloužily pro nutnost sestavování řádných deníků a uzávěrek. Všem spolkovým zaměstnancům byly dány řádné písemné výpovědi k 30. září 1954. Žáčkovi bylo jako vedoucímu Edice a jednateli spolku uloženo, aby zaměstnanci byli dnem 31. prosince 1954 ze stavu definitivně odhlášeni (vyčerpání řádné dovolené, likvidování zásob a nedoplatků zákazníků)."

Příloha Odboru pro vnitřní věci rady ÚNV hlavního města Prahy (zn. 14846/55):

,, Z předloženého likvidačního materiálu jeví se likvidační uzávěrka takto :

spolková: pokladní hotovost Kč          221,30

inventární majetek                           2.082,00

ediční: pokladní hotovost                3.395,06

aktivní pohledávky                          1.896,00

zásoby                                           13.560,00

pohledávky pasivní Kč                                                12.790,00

--------------------------------------------------------------------------------------------

stav aktiv a pasiv                         21.154,36                 12.790,00

likvidace vykazuje aktiva                                            8.364,36

stav                                              21.154,36                 21.154,36

Likvidátor spolku Psohlavci v Praze J. B. Nesnídal informoval písemně přednostu Šímu z III. referátu pro vnitřní věci a bezpečnost Ústředního národního výboru (ÚNV) hlavního města Prahy, že došlo 6. října 1954 k sloučení spolku se Závodním klubem revolučního odborového hnutí (ZK ROH, Středočeský bazar). Se zprofanovaným ,, míru zdar ! " a podle platných směrnic Ústřední rady odborů (zn. 262-95/11 s jednou stranou přílohy) se spolkový život poznenáhlu zastavil.

Poslední a v zápisu dochovaná mimořádná valná hromada spolku Psohlavci v Praze, která se konala dne 1. července 1954 v restauraci Na Zvonařce v Praze XII. Přítomno zde bylo 61 členů a 7 zástupců zpřátelených korporací. Nechyběl ani zástupce ÚNV, krajský inspektor k tomuto tragikomickému ději s přiléhavým jménem Špatenka. Valnou hromadu zahajoval spolkový předseda titulovaný Tomáš Keclík ve 20. hodin. Po něm jednatel Jaroslav Žáček přečetl pozdravné dopisy od architekta Noska z Pardubic, manželů Boučkových z Prahy, Fišarové z Baarovy společnosti, se spolku dostalo živého zájmu o jeho ohrožovaný osud a byly všechny přijaty s nadšeným dojetím.

Střídavě předčítá zapisovatel Kulička a jednatel Žáček. Pak i místopředseda Nesnídal. Všichni se před krajským inspektorem snaží o klidný a vemlouvavý přednes, který trvá půldruhé hodiny... Nesnídalovi se nedaří být strohým a věcným. Nezabránil svému pohnutí v hlase a popisuje svou účast s dvěma dalšími řadovými členkami spolku Černou a Hozmanovou v patronátní škole při zakončení školního roku, kde jako obvykle rozdali početnému a vděčnému žactvu opouštějícímu školu knižní dary. Dostalo se i na učitelský sbor. A zkrátka nepřišly ani děti z místní mateřské školky, které všechny podělili po sáčku s bonbony.

Dojatý funkcionář byl po svém sugestivním proslovu odměněn bouřlivým potleskem a ten jen zakryl vzrušené a nedočkavé rozčilení o dalším osudu spolku u dalších přítomných osob. Mnoho z nich se také osobně podílelo na organizování školních výletů pro tyto děti na památná místa v celém Československu.

Slovo si bere Jaroslav Žáček. Sděluje, že od naposledy konané valné hromady (21. 2. t. r.) pořádal spolek Psohlavci již tradiční Pošumavský taneček, Pošumavskou veselici, koncert na paměť mistra Jaroslava Kvapila, 9. května že konalo se divadelní představení k oslavě osvobození sovětskou armádou pro Závodní klub ,, Vozovna " v pražském Motole a tentýž večer v restauraci Na Jezerce v Praze Michli. 29. května někteří členové spolku asistovali při natáčení filmu v Talině u Protivína. 30. května byl spolkem pořádán Chodský večer v Netolicích. Potom se významně odmlčel ... Předseda spolku děkuje jednateli za podanou zprávu rekapitulující poslední spolkovou činnost a doplňuje, že v jednatelské zprávě nejsou zmíněny každoúterní zkoušky zpěvu a tance. Žáček omluvně přikyvuje na souhlas. Není dalších připomínek. Předseda získává ode všech členů absolutorium a nadechuje se k závěrečné řeči :

,, Vytvořili jsme mohutnou organizaci, jakou nám všichni záviděli. Vždycky nám šlo a záleželo na tom, abychom podávali lidové chodské zvyky a tradice v plné své originalitě. "

Předseda Keclík zaslzel a dojatě se poděkoval a nečekaně rezignoval na další vedení tohoto shromáždění a navrhuje za sebe místopředsedu Nesnídala. Ten ale vzrušeně povstává a ohrazuje se proti tomu. Protest obecné účasti a sympatie se rozšířil i na další a proto se Keclík na naléhání všech znovu ujal řízení poslední spolkové schůze a pokračuje ústředním bodem: ,, K naší žádosti o povolení samostatného útvaru s označením Vlastivědné sdružení Psohlavci v Praze odpovědělo ministerstvo vnitra takto ... " Obrací se na jednatele a Jaroslav Žáček na něho navazuje a předčítá úřední výměr :

,, Že naší žádosti vyhověti být nemůže a to proto, že schválením přeměny spolku na dobrovolnou organizaci znamenalo by neodůvodněné tříštění sil a tím porušování zásad, které sleduje zákon č. 68/1951 Sb." 33)

Ve skutečnosti byl předsedajícím této mimořádné spolkové valné hromady krajský inspektor ÚNV, který před hlasováním zdařile agitoval pro spolkové přetvoření a vyzýval členy, aby ani jediný z nich nebránil sloučení spolku do jednotné odborové organizace. Jeho příslib neomezované práce ve spolkovém duchu mohl, i nemusel, být míněn zpola či zcela vážně, ale ukázal se brzy jako nereálný, neproveditelný a myslitelně nemožný.

Nesnídal správně intuitivně vytušil, že navštívil patronátní školu naposledy, stejně to před ním už pochopilo i vedení školy, když spolkovým zástupcům a štědrým mecenášům přichystalo nezapomenutelné triumfální přivítání.

33) Výnos ministerstva vnitra, opis, č. j. N V / 2 - 260. 1 - 31/3 - 1954 z 15. června 1954 s poznámkou o konečném ( ! ) úředním rozhodnutí, za ministra podepsán Šubr vlastní rukou, arch. karton sign. : SK XI/1077, Archiv hlavního města Prahy.

Tři řady seřazeného školou povinného žactva je uvítaly na vlakovém nástupišti a doprovázely je se zpěvem až k budově školy. Krajský inspektor Špatenka špatně a iluzorně předjímal stav věcí, ale mistrně zastíral, když garantoval :

A nadešla diskuse.

( I ona je podrobně zaznamenána v dochovaném zápisu z mimořádné valné hromady spolku Psohlavci v Praze ). Než mohl Jaroslav Žáček přednést svou variantu návrhu, byl předejit řadovým členem Babkou, jenž vyhlašuje, že se spolek nebude likvidovat, ale stane se pokračující součástí Závodního klubu národního podniku Bazar. Žáček hlasitě souhlasí, Vařecha naléhá na hlasování. Ozval se i skeptický Vitásek : ,,  Je to všechno hezké, ale já to ze sebe neshodím, protože si myslím, že by bylo lepší, kdybychom byli samostatní. " Jeho věcná námitka však ve všeobecné euforii bezstarostnosti zcela zapadá.

Hlasuje se.

V sále se rozhostilo ticho a nedočkavé očekávání. Přítomní se zdviženou rukou se po sobě pozorně rozhlížejí ... Následné hlasování se stává jednoznačným a neomaleným přetnutím životadárné tepny spolkového organismu. Je ironií, že si ji nihilisticky zasadili naivní a romantičtí Psohlavci sobě sami a učinili tak jednomyslně a s nepřirozenou rezignací sobě jinak nevlastní.

Po sále se zpytavě rozhlédl i krajský inspektor ÚNV. Byl spokojen. Ani jen jediná ruka nesouhlasu a odporu se neopovážila zvednout proti zvrácení výsledku hlasování. Možná dobře věděl, že odbojní a hrdí pražští Chodové si právě zpečetili svůj ortel. Spolek Psohlavci v tomto jediném zlomovém okamžiku ukončil svou dosavadní činnost a jako takový přestal formálně i právně existovat. Počala se, zejména Jaroslavem Žáčkem, mírněná a prodlužovaná ilegální agonie zániku spojená s bráněním se úplné likvidaci, která zastřenou formou pokračovala i po rozpuštění spolku až do osmdesátých let 20. století.

Hlášení 34) určené pro ministerstvo informací a osvěty vypracovaný pro posouzení referentem pro vnitřní věci a bezpečnost Turnovským:

,, Okresní národní výbor v Domažlicích oznámil zdejšímu referátu pod č.j. 304/1 ze dne 2. dubna 1951, že spolek Psohlavci se sídlem v Praze, který čas od času koná zájezdy na Domažlicko není politicky na výši ani po stránce kulturní není jeho úroveň taková, aby opravňovala k zájezdům. Ježto bylo zjištěno, že zájmy spolku jsou výhradně rázu finančního, odhlasovala kulturní komise ONV v Domažlicích, aby spolku Psohlavci nebyla další činnost na území ONV v Domažlicích povolována a doporučuje se jeho likvidace, prvotně veškeré akce na Chodsku provádí kulturní komise a jí přidružená subkomise. Vzhledem k tomu, že i Krajský národní výbor v Plzni projevil loňského roku (1950) podobné stížnosti a kategoricky žádal o zákaz zájezdů Psohlavců na Plzeňsko, ztrácí tento spolek kontakt s Chodskem a tím i opodstatnění své další existence. Žádám proto, aby krajanský spolek Psohlavci se sídlem v Praze byl jako spolek nevyhovující požadavkům dnešní doby likvidován. Vzhledem k tomu, že se jedná o spolek, který má velkou působnost, pořádá různé koncerty, představení atd., žádáme o sdělení Vašeho názoru na likvidaci uvedeného spolku.

Ústřední národní výbor-referát bezpečnosti, spolkové oddělení, Národní třída 13,Praha II. Referent pro informace, osvětu a tělovýchovu, Ant. Richter vl.(astní) r.(ukou). "

Společná administrace a expedice Svazu protifašistických bojovníků v Domažlicích a Spolku Psohlavci v Praze, Praha XIV. Vnější 20, telefon 996-34 Praha, dne 3. července 1953 - Zpráva 35) jednatele spolku Psohlavci Jaroslava Žáčka, člena Poradního sboru pro vlastivědnou činnost při ÚNV, člena lidové správy ONV v Praze XIV. - 10. okrsek :

34) Opis úředního hlášení referenta pro vnitřní věci a bezpečnost Turnovského Ministerstvu informací a osvěty v Praze, č.j. 262 - 574/19 - 1951 - XL./1077 ze dne 8. 6. 1951, arch. karton sign.: SK XI/1077, Archiv hlavního města Prahy.

35) Úřední zpráva jednatele spolku Psohlavci Jaroslava Žáčka Referátu pro vnitřní. věci a bezpečnost. při ÚNV hl. m. Prahy, zn. 262 - 97/9, sign. XI-1077 z 3. července 1953, arch. karton sign.: SK XI/1077, Archiv hlavního města Prahy.

,, Ohrazení proti začlenění spolku do Osvětové besedy :

Spolek Psohlavci měl 80 členný krojovaný soubor s dudáckou muzikou. Jaroslav Žáček byl jeho vedoucím, soubor byl amatérský a jeho účinkování se konalo zdarma, pouze za úhradu režie, kroj si členové sami z vlastních prostředků udržovali a za rok musel soubor vydat několik tisíc za udržování chodu souboru (nájmy za pronájem sálů, za nastudování a choreografii, za spotřebovanou elektrickou energii a další). Tato vydání byla hrazena převážně z členských příspěvků. Spolek Psohlavci není speciálně rodáckým spolkem, ale kulturním lidovým sdružením, jehož úkolem je udržovat a posilovat hmotnou kulturu, jak se po staletí vytvářel a vytváří český lid, jeho velcí synové a dcery na Chodsku v Pošumaví a úkolem je tyto hodnoty šířiti a uplatňovat mezi českým pracujícím lidem. Prozatím neznám korporaci, která by tyto úkoly pro Chodsko a Pošumaví plnila, prosím proto, aby spolek Psohlavci byl nadále zachován a byla mu činnost povolena.

Soubor spolku Psohlavci koná platné služby naší lidově demokratické republice a dokladem toho je, že jeho služeb používá Čsl. státní film, letošního roku (1953) dvakráte účinkoval v Karlových Varech v sanatoriu Imperial pro hosty z SSSR a nyní působil na Moravě při oslavách osvobození naší vlasti slavnou Rudou armádou. Vystoupení v Poděbradech přihlížel prof. Dr. Zd. Nejedlý a pochvalně se o něm vyslovil a přislíbil mu všestrannou podporu. Při posledním vystoupení souboru v Ústřední lidové knihovně byl přítomen krajský inspektor Ant.(onín) Špatenka a výkon pochválil."

Spolek měl členy ze 3/4 mimo Prahu 36) , kteří byli v období ohrožení spolkové existence pasivní, ale Jaroslav Žáček s dalšími pražskými zástupci využili svých předchozích vlivných kontaktů a uskutečnili schůzku s náměstkem předsedy vlády architektem Beranem, s nímž vyjednávali možnost vynětí rodáckých sdružení a spolkových organizací z litery zákona a udělení výjimky.

36) Spolek Psohlavci v Praze nebyl místním rodáckým spolkem, ale celostátní organizací, čítající před svým zánikem přes 2.000 členů a příznivců a jeho většina přihlášeného členstva byla mimopražská ( podle interní zprávy ÚNV Krajskému velitelství národní bezpečnosti bylo v roce 1950 ve spolku Psohlavci 856 členů činných, přispěvovatelů 728, celkem tedy 1. 584 osob ).

" Velmi těžce bych nesl, ( pokračoval Jaroslav Žáček ve svém dopise ), aby soubor, který s velkou námahou jsem vytvořil, za svízelných okolností orig.(inální) kroje pro něj opatřoval, se rozešel. To jistě v intencích III. referátu není. "

Ve svém obhajobném dopise dále Jaroslav Žáček zmínil i svou vleklou chorobu, která si vyžadovala ještě desetiměsíční léčbu a byla spojena s dlouhodobým upoutáním na lůžku. Neobvyklé sloučení spolku Psohlavci v Praze s místní pobočkou Svazu protifašistických bojovníků v Domažlicích a nepřímo též s národopisnou Baarovou společností pro zachovávání a zvelebování Chodska, jež měly společný řídící orgán, kterým byl Jaroslav Žáček, lze vysvětlovat jako skrytě rafinovanou, ale dobře promyšlenou snahu postavit se proti stupňujícímu " zjednodušování spolkového života za účelem přetváření společnosti při budování socialismu. " 37)

III. oddělení Odboru pro vnitřní věci a bezpečnost bylo inženýrem Nesnídalem vyrozuměno o tom, že spolek Psohlavci, byl podle usnesení valné hromady, která se konala dne 1. července roku 1954, začleněn do působnosti Závodního klubu Revolučního odborového hnutí národního podniku Bazar v Praze. Zápis o tomto provedla referentka Neckářová s tím, že doklady o začlenění a o předání spolkového majetku budou dodatečně předloženy v týdnu od 16. do 21. srpna 1954.

Podstatnější a mnohem výmluvnější se však v tomto případě stala nečekaně rubová strana tohoto záznamu, která s hrozivou strohostí a ideologickou všeobsažností nepřímo reprodukovala nevybíravé praktiky komunistické politické policie. Ve zvýrazněném a v bezpočetných kopiích vysázeném textu centrály z provenience státní tiskárny s registračním číslem 503-2711000 už nezbyl žádný prostor pro dohodu ani kompromis :

_________________________________________________________

37 ) Strojopisný úřední záznam III. referátu pro vnitřní věci ÚNV hl .m. Prahy ze dne 9. října 1953 o dostavení se spolkových funkcionářů, jmenovitě místopředsedy Josefa Nesnídala, jednatele Jaroslava Žáčka a člena výboru Bohumila Sladkého a přijetí závazku, že do konce měsíce října toho roku ,, vyzkoumají '' možnosti zapojení se na Osvětovou besedu, Dům osvěty nebo jiný vhodný útvar a vyrozumí o tom členstvo a do konce roku 1953 se zapojí do struktur těchto organizací a jako spolek ukončí činnost - zn. 262 - 135/10 z 22. XII. 1953, arch. karton sign.: SK XI/1077, Archiv hl. m. Prahy.

Taktéž i opis úředního záznamu z 29. 3.1954 - XI - 1077, o předvolání Jaroslava Žáčka, tamtéž.

Podobně předvolání místopředsedy Bohumila Sladkého referentem Šímou na Referát pro vnitřní věci, číslo dveří 25 ve 4. poschodí na den 3. dubna 1954 o 8. hodině ranní. Předmětem jednání : Spolek Psohlavci- zn. 262 - X I - 1077. Obálka s předvoláním navrácena úřadu zpět s uvedením poštovního doručovatele Nováka o tom, že adresát nebyl na uvedené adrese zastižen, tamtéž.

,, Velmi nutné ! Důvěrné ! Pro potřebu Okresního akčního výboru Národní fronty v Praze. Ve zdejším spolkovém katastru jest zapsán spolek - prostorově dostatečně vytvořená mezera pro doplnění - se sídlem v Praze, jehož spolkové místnosti jsou - další volná mezera. Žádám o laskavé urychlené vyjádření, jaký je postoj spolku (případně jeho funkcionářů, pokud bydlí v tamním obvodu) k lidově demokratickému zřízení, jakým způsobem přispívá k budování socialismu v naší lidově demokratické republice a zda jeho další trvání a činnost jsou proto opodstatněny.

V tamním obvodě bydlí tito funkcionáři spolku (následují čtyři nekonečně dlouhé a volné řádky pro cokoliv 38). A konečně žádám o sdělení, zda u tamního OAV-NF nebyly vzneseny námitky proti činnosti spolku nebo proti jeho funkcionářům. Z příkazu : " (za dvojtečkou obvykle následoval podpis a razítko referenta pro vnitřní věci a bezpečnost s pravomocí navrhovatele spolkové likvidace, zde opět bez vyplnění).

Předložený plán činnosti a angažovanosti spolku Psohlavci v Praze ve Zprávě o činnosti vykazovaný v roce 1946 Ústřednímu národnímu výboru hlavního města Prahy-Krajskému velitelství národní bezpečnosti v Praze, Hybernská 2 (zn. SK-XI-1077) :

16/III Slavnostní koncert na počest Mistra Jindřicha Jindřicha

16/III Národopisný Pošumavský věneček-přehlídka národních krojů v Lucerně v Praze

13/IV Příbram-Chodský večer

14/IV Příbram -Chodský den

8/VI Večer Psohlavců ve Kdyni

9/VI Svěcení praporu ve Kdyni a Národopisný den

10/VI Odhalení busty Jiřímu Pittnerovi v Chrudimi

_____________________________________________________________________

38) Zpráva ( o uvalené cenzuře ) Ministerstva informací a osvěty v Praze, č. j. 8490 / 50 pres. ze dne 13. června 1950 Krajskému velitelství národní bezpečnosti v Praze - ,, Po vydání zákona č. 94/1949 Sb. nemůže spolek (Psohlavci) vydávati publikace vlastním nákladem a mohl by je vydávati jedině prostřednictvím krajského nakladatelství u krajského národního výboru.'' Arch. karton sign.: SK XI/1077, Archiv hl. m. Prahy.

Důvěrná zpráva Referátu pro vnitřní věci a bezpečnost ÚNV hl.m.Prahy o perlustraci předsedy spolku Psohlavci doc. Dr. ing. Tomáše Keclíka ze dne 19.2.1951,č. j. 251-11.1.1951 - ,, který nemá kladný postoj k lidově demokratickému zřízení a neskýtá záruku, že by spolek za jeho vedení mohl přispívat k budování socialismu v naší lidově - demokratické republice. '' Arch. karton sign.: SK XI/1077, Archiv hl. m. Prahy.

Na doplnění k činnosti v roce 1946 ještě Psohlavci uvedli následující :

10/VI Odhalení busty Jiřímu Bittnerovi v Milavčích a chodská svatba

19/VIII Účast krojované skupiny na dožínkách v Chrudimi.

Podobně uváděli již v předchozím roce 1945 plán své kulturní činnosti Psohlavci takto : (osvětová činnost - koncerty, zájezdy, zábavy a slavnosti)

19/XI 1945 Večer Psohlavců v Lucerně na paměť 250. výročí popravy Jana Sladkého Koziny

28/XI1945 Účast krojované skupiny na slavnosti shora uvedené slavnosti na Hrádku u Domažlic

Podobně v přehledu za rok 1947 uvedli Psohlavci tyto akce :

25/II Národopisný pošumavský věneček s přehlídkou národních krojů v Lucerně

1/V Účast krojované skupiny na průvodech v Praze

13/VI Spolupořadatelství při odhalení pomníku J. Š. Baara na Výhledech

30/VI Účast skupiny na slavnosti odhalení pamětní desky řídícímu učiteli Kalvodovi v Pocinovicích, jehož nacisté za okupace popravili

24/X Pouť k Baarovu hrobu v Klenčí pod Čechovem

Zlomový rok 1948 byl v přehledu činnosti spolku Psohlavci prezentován úřadům takto : 

5/II Národopisný pošumavský věneček v Praze ve Slovanském domě s přehlídkou národních krojů

4/IV Krojovaný soubor účinkoval s dudáckou muzikou na oslavách stoletého výročí zrušení poddanství za Jednotný svaz českých zemědělců v Nitře a Bratislavě na Slovensku

9/V Krojovaný soubor účinkoval pro Ústřední radu osvětovou v Praze na ulicích Hlavního města při oslavách Dnu vítězství

4/VII Účast krojované skupiny na Národopisných dnech v Uherském Hradišti pořádaných Svazem české mládeže

11/VII Spoluúčast při zahájení Pošumavských výstavních trhů v Klatovech

10/X Spoluúčast na Všeslovanské besedě v Měšťanské besedě v Praze II

24/X Pouť k Baarovu hrobu v Klenčí pod Čechovem

_____________________________________________________________________

Rok 1949 byl vykazován Psohlavci tímto uskutečněným podílením se na akcích :

( V poznámce bylo zdůrazněno, že nebyly uvedeny ,, podniky menšího měřítka " ).

6/II Chodská hyjta na paměť osmdesátých narozenin J. Š. Baara v Domě umělců

25/II XIII. tradiční pošumavský věneček v Lucerně s přehlídkou národních krojů

1.,2.,3./III Účinkování krojované skupiny spolku při natáčení filmu Revoluční rok 1848 na Barrandově

20.,21.,22./V Pracovní zájezd 94 členů spolku na Výhledy k úpravě veřejného prostranství v okolí obnoveného Baarova pomníku

4., 5./VI Chodský večer ve Volyni u Strakonic, odhalení pamětní desky archiváři Teplému v Marčovicích u Volyně a téhož dne národopisné odpoledne s přehlídkou tanců a zvyků

10/VIII Spoluúčast na pouti u svatého Vavřinečku

24/X Pouť k Baarovu hrobu

29/XI Koncert Kmochovy hudby v Lucerně

4/XII Chodská hyjta v Domě umělců (Paní komisarka a její autor)

Chodská beseda v hotelu Ambassador v Praze

11/XII Na slavnosti v Přívozci u Domažlic za souhlasu ONV převzat spolkový patronát nad tamní národní školou

17/XII Účast krojované skupiny na oslavách narozenin generalissima Stalina v biografu Sevastopol pro krajské předsednictvo Lidové strany

29/XII V Lucerně koncert Kmochovy hudby

Plánovaná činnost spolku Psohlavci na rok 1950 byla uvedena následovně :

10/II XIV. tradiční Pošumavský věneček s přehlídkou národních krojů v Lucerně

10/III Veselý chodský večer za účinkování umělců Národního divadla v Lucerně

19/III Koncert Kmochovy hudby v Lucerně

1/IV Národopisný večer v Lucerně na téma: Kolovečský mlýn na semletí starých bab a jejich proměnu v mladice, tedy ,, Z devíti starých jedna mladá " 

27.,28.,29./V Krajová slavnost v Přívozci u Domažlic( tehdy okres Horšovský Týn)

5., 6./VII Účast na Národopisných slavnostech ve Strážnici-Výstava výtvarných umělců z Chodska a Pošumaví v Praze

27/XI Kovařovicova opera Psohlavci v Národním divadle v Praze

28/XI Slavnost na paměť 255. výročí popravy Jana Sladkého Koziny

10/XII Státně politická přednáška provázená filmovým představením

K tomu nijak datovaný spolkový záměr přípravy třídenního pracovního zájezdu k dokončení úprav venkovního okolí Baarova pomníku na Výhledech u Klenčí pod Čechovem na Chodsku.

,,  Předseda (likvidační komise) hodlal býti hotov s likvidací (spolku Psohlavci) do konce září roku 1954, ale byly tu ještě zásoby a otázka zaměstnanecká, která byla řešena vyčerpáním řádné dovolené v době od měsíce července do září a mimo to neměli oni ještě zabezpečené náhradní zaměstnání. Bylo jich však třeba také k likvidování zásob skladu a nedoplatků zákazníků. Komise zjistila, že všem zaměstnancům byly dány řádné písemné výpovědi k 30. září 1954, důvody zpředu uvedené také schválila a dodatečně potvrzuje a ukládá př.(ítomnému) Žáčkovi jako jednateli spolku, který jest současně jako vedoucí Edice spoluzodpovědným, aby zaměstnanci byli - dnem 31. prosince 1954 ze stavu zaměstnanců spolku, který via facto již neexistuje - odhlášeni." ,, Spolek Psohlavci se vymazává ze spolkového katastru. Z tohoto výměru se můžete odvolat do 15 dnů po jeho doručení k ministerstvu vnitra podáním, učiněným u odboru pro vnitřní věci rady ÚNV hl. m. Prahy. "

Lakonické sdělení vedoucího odboru doktora Skučka zůstalo dlouho bez odvolání. Jeho výměr byl odeslán ve služební poště na vědomí i do Vodičkovy ulice 41 v Praze do sídla Závodního klubu ROH - Středočeský bazar. Pražští Chodové přijali perpetuum silentium ( věčné mlčení ), které dlouho přetrvávalo.

Netrvalo však věčně, neboť v Praze došlo v roce 1993 k nadějnému obnovení a opětovnému návázání na jejich přerušenou spolkovou činnost utvořením Sdružení rodáků a přátel Chodska a Pošumaví - Psohlavci v Praze. Složený název deklaruje tradiční návaznost na samotné prvotní počátky vzniku spolku a zároveň i jeho pozdější protektorátní existenci s nezakrývaným antinacistickým postojem. Při tomto renezančním úsilí byl aktivně přítomen také ještě stále činorodý Jaroslav Žáček a velmi uvážená volba názvu spolku pro správné historické rozlišení ( po snad i záměrném vyloučení samostatného a ve své přechodně vzrušené době sporného pojmenování ,, Psohlavci '' z názvu spolku i vypuštění od Zpravodaje ), odvracela od všemožných pejorativních výpadů a umožňovala v jeho plném a rozšířeném významu tu nejpřirozenější rehabilitaci (str. 74 - 75) i velmi snadné určení obrozené spolkové členské základny s rodáckou charakteristikou spolčování. Jaroslav Žáček se stal po dlouhé prodlevě opakovaně a velmi zaslouženě znovu zvoleným spolkovým předsedou. Ale k této ještě velmi vzdálené a obtížně dosažené vrcholné metě vedla ještě obtížnější cesta, když se spolková aktivita a akce zakrývala třeba vtěsnáním do působení Tělovýchovné jednoty Sokol Cholupice. 39)

Po vzestupu folklorismu šedesátých let a jeho úpadku v létech sedmdesátých a osmdesátých však Žáčkova nezměrná a nezlomná vůle udržet stále však pouze formální spolkovou činnost nepolevovala, až konečně dostala pevný právní rámec teprve úřední registrací a schválením stanov Ministerstvem vnitra ČR ze dne 10. 3. 1993. 40)

Nový spolkový předseda Dr. Václav Kupilík , zvolený v roce 1997, převzal s nově zvoleným výborem a početným spolkovým členstvem jeho celoživotní dílo, v němž doposud zdárně pokračují a které nyní prezentují ve Zpravodaji a na průběžně doplňovaném internetovém portále ( www.chodovevpraze.cz ). Jaroslav Žáček zemřel 1. ledna roku 2000 a na jaře roku 2010 uplyne již sto let od jeho narození. 41)

39) http: // www.chodovevpraze.cz/clanky/historie/psohlavci-v-praze

40) http: // www.chodovevpraze.cz/clanky/o -nas/vnitrospolkova-cinnost

41) Informativní písemné sdělení z 4. 8. 2009 předsedy Sdružení rodáků a přátel Chodska a Pošumaví - Psohlavci v Praze Dr. Václava Kupilíka, poskytnuté na jeho vyžádání z blízkého okruhu příbuzenstva Jaroslava Žáčka.

Žáčkovo snažení však bylo v polovině padesátých let dvacátého století citelně téměř ochromeno a ocitlo se tak znovu na svém úplném začátku - zápis Sdružení Psohlavců v Praze, Vlastivědný odbor závodního klubu Středočeský Bazar, kancelář v Praze XIV., Vnější 20, telefon: 929 634 : zápis o schůzi likvidační komise konané dne 31. ledna 1954 (plnicím inkoustovým perem letopočet přepsán na skutečný rok 1955) v kanceláři bývalého spolku Psohlavci v Praze :

,, Předmětem jest ukončení likvidačních prací a přezkoušení všech účetních a pokladních knih a příslušných k nim dokladů, jakož i inventárního majetku spolku. Komise věnovala tomuto zkoumání největší péči a vydává po jejím skončení tento nález :

Pohledávky pasivní Kč 12.790

Stav aktiv a pasiv                                   21.154,36                    12.790.00

Likvidace vykazuje aktiva                                                         8.364.36

Stav                                                        21.154,36                     21.154,36

Konečnou likvidaci provede, pokud se týká zásob, pohledávek aktivních a pasivních př.(ítomný) Žáček za dozoru př.(předsedy) Jos.(efa) B. Nesnídala, neustanoví-li Závodní klub středočeských bazarů v Praze, jehož jsme součástí, jinak v rozvaze jeví se výsledek takto:

Pokladní hotovost sloučená Kč           3.616.36

Inventární majetek a zásoby             15.642.00

Pohledávky aktivní                              1.896.00

Pohledávky pasivní                                                                12.790.00

Celková aktiva                                                                        8.364.36

Celkem Kč                                          21.154.36                     21.154.36

Mimo účetních knih a dokladů k nim, předloženy byly komisi různé spisy seřazené do zvláštního seznamu v počtu 55 ks, které byly rovněž porovnány a v pořádku shledány. Komise zkoumala též namátkově jednotlivé výdajové položky, zvláště od 1. VII. do 31. XII. 1954 a jich správnost a výplatu shledala v pořádku a je také plně schvaluje. Ve výdajích obsažené částky náhrad př. Žáčkovi se potvrzují a schvalují, rovněž tak náhrady Kč 221,30 za provádění likvidačních prací př. Jos. B. Nesnídalovi od 1. 7. do 31. XII. 1954. K výplatě poukazuje se dodatečně bilančné za dobu od 1. 1.do 31. 1. 1955 Kč 1 000. Členové komise př. Baťka a Kamarád hodnotí si náhradu a Kč 200,- Celkem Kč 400,-, takže stav pokladní hotovosti po srážce těchto dodatečných výdajů bude se jeviti částkou Kč 1995.06. Potvrzuje se, že likvidace byla řádně a svědomitě provedena a tímto skončena. V Praze, dne 31. 1. 1955." 42)

Přiloženo bylo kulaté razítko Předsednictva spolku Psohlavci v Praze a pod sebou následovaly podpisy člena Václava Kamaráda a předsedy komise Nesnídala.

______________________________

42) Úřední záznam, zn. -262 - XI -1077 k jednání ze dne 27 . 1 . 1953 zahájeného v 16. hodin ,, o včlenění - přenesení činnosti ''  spolku Psohlavci na vlastivědný kroužek Osvětové besedy. Předsedou byl označen doc. ing. Dr. Tomáš Keclík, místopředsedou Tomáš Zoubek a jednatelem Jaroslav Žáček. ( Oznámení pro ÚNV hl. m. Prahy, referát pro vnitřní věci ). Arch. karton sign.: SK XI/1077, Archiv hl. m. Prahy.

Prodleva ( úřední záznam ze dne 11. 10. 1954 - zn. -XI / 1077 - o dosavadním nepředání spolkového majetku. Náhradní termín byl stanoven na konec měsíce října 1954. Po porušení lhůty mělo dojít k urgenci ), uloženo tamtéž.

Oznámení likvidátora spolku J. B. Nesnídala ze dne 15. 11. 1954 o zapojení zaniklého spolku Psohlavci do činnosti ROH ZK, skupiny - Středočeský bazar n. p. /národní podnik/ v Praze, došlo na Referát pro vnitřní věci ÚNV hl. m. Prahy dne 17. XI. 1954 pod zn. -262 - 95/11, uloženo tamtéž.

Podobně i úřední oznámení Středočeského bazaru - podnikového ředitelství v Praze 2, Vodičkova ulice 41, že za souhlasu Krajského výboru Svazu zaměstnanců státního obchodu v Praze a na základě usnesení valné hromady bývalého spolku Psohlavci v Praze byl tento ,, začleněn '' jako vlastivědný odbor do závodního klubu Středočeský bazar v Praze se všemi aktivy a pasivy (zn. -14. 564/54, došlo na III. referát pro vnitřní věci a bezpečnost při ÚNV hl. m. Prahy, ul. Kaprova 14 dne 17. 11. 1954) , uloženo tamtéž.

Likvidační výměr z 23. 11. 1954, zn. 14.846/1954 provedl vedoucí Odboru pro vnitřní věci rady ÚNV hl. m. Prahy Dr. Skuček. Spolek pak předán k výmazu z katastru odboru NV/2, Třída obránců míru 81, Praha 7, k rukám s./oudruha/ Anděla. ( Vše arch. karton sign.: SK XI/1077, Archiv hl. m. Prahy ).